Ottův slovník naučný/Černochové

Ottův slovník naučný
Černochov	Černochové	Černojević

Údaje o textu
Titulek:	Černochové
Autor:	Karel Plischke
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 630–631. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Negroidní rasa

Černochové též negrové (z lat. niger, černý), název, jehož se různě užívá buď speciálně k označení obyvatelstva afrického jižně od Sahary až po sídla Sanů a Koi-Koinů, buď ještě speciálněji pro národy súdánské, nebo kollektivně k označení národů s tmavou až černou pletí vůbec, tak že mluví se pak o č-oších afrických, indických, australských atd. Název č. není šťastně volen, jakož vůbec barva pleti není dostatečně význačným dělidlem lidstva. Skutečně černá pleť bez přimíšených tónů žlutých nebo červených jest velmi řídka, nejčastěji ještě vyskytuje se v Súdánu a v jihozáp. Africe, sporadicky v Indii a Australii, dále na Andamanských ostrovech a v jihových. Melanésii. Jinak barva pleti, která obyčejně nazývá se černou, jest vlastně tmavá hněď, většinou s nádechem do červena. V Africe samé kolísá barva pleti, i když nebéře se zřetel na světlé Koi-Koiny a Sany a na semitské a hámitské obyvatelstvo severní Afriky od tónů šedých a žlutohnědých až k odstínům černohnědým. Ke tmavému typu člověka mimo Afriku náleží hlavně neárijské obyvatelstvo Přední Indie, národové melanésští, obyvatelé pevniny australské s vymřelými Tasmaňany a zbytky praobyvatelstva souostroví malajského. Tím ovšem průběhem novějšího anthropologického badání ukázalo se, že názvu č. může se užívati spíše jen se stanoviska národopisného pro jistou čásť obyvatelstva afrického, poněvadž bližší vztahy veškerého tmavého obyvatelstva země nejsou známy, ač ovšem mnozí badatelé se stanoviska anthropologického neváhají různé skupiny tmavě zbarvených národů plemenně k sobě přiřaďovati. V užším smyslu označuje název č. onu varietu člověka, kterou Blumenbach nazval aethiopskou, a původně čítáno sem veškeré obyvatelstvo Afriky kromě národů severního pobřeží. Pozdějším zkoumáním seznáno však, že dlužno od č-chů odloučiti Berbery, Kopty, Habešany, Galy, Núby, Koi-Koiny, Sany a národy ostrova Madagaskaru. Zbývající národové dělí se pak na dvě velké větve, totiž na Banty (v. t.) a národy súdánské. Názvu č. užívá se pro obě tyto skupiny, v nejužším smyslu však jen pro národy súdánské. Avšak i mezi národy súdánskými jeví se značný díl krve nečernošské a jmenovitě Fulbeové musí býti vyňati z řady národů černošských. Negrové ve své fysické povaze vykazují tolik úchylek a přechodů, že musí se odmítnouti naprosto ona obecná představa negra s vlnatými vlasy, tupým nosem, odulými rty a pletí černou jak havran. Vlastní negrové, t. j. súdanští č., jsou dlouholebí, prognathní (úhel lícní 69—75°), mají čelo na zad silně uchýlené, kosti neobyčejně silné, zuby šikmé, bílé, většinou zdravé a hořejší často přesahující do předu přes dolejší. Vlasy u mnohých kmenů jsou krátké, v chomáčky oddělené a stočené, u jiných kmenů dorůstají délky až 30 cm, jsou volnější a tvoří větší oddělené hromádky. Jsou tuhé, leskle černé, výjimečně též jako koudel zbarvené, velmi zřídka plavé, častěji ještě rusé. Vous jest většinou řídký, ale jsou i kmenové se silným vzrůstem vousu. Kůže pigmentována jest tmavě ve všech možných odstínech od žluto- a červenohnědé barvy až k černé. Specifický zápach negrů od mnohých badatelů v pochybnost se béře a připisuje se silnému vyměšování potu. Součástky obličeje t. j. čelo, nos, rty a brada jsou dosti rozdílny. Někteří č. mají úzké, na zad uchýlené čelo, krátký široký nos, odulé rty a krátkou, malou bradu, jiní mají vysoká, ušlechtile klenutá čela, rovné ano i ohnuté nosy se širokými křídly, mírně tlusté rty, málo vystupující lícní kosti, malou bradu a intelligentní povšechný výraz obličeje. Z důležitějších národů patří ke skupině pravých č-chů (od záp. na vých.): Volofové, Mandingové, Sonrhajové, Kruové, Ašanti, Jorubové, Hausové, Kanurové, Bagirmové, Njam-Njamové, Šilukové, Dinkové a Masáiové. Srv. T. Waitz, Anthropologie der Naturvölker, sv. 2., Die Negervölker u. ihre Verwandten (Lipsko, 1860); R. Hartmann, Die Nigritier (Berlín, 1876); Týž, Die Völker Afrikas (Lipsko, 1880). Pke.