Ottův slovník naučný/Černoch

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Černoch
Autor: František Augustin Urbánek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 629–630. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Autor:Josef Černoch (1838–1882),
Ottův slovník naučný/Černochová
Související na Wikidatech: Josef Černoch a Josefina Černochová

Černoch Josef, žurnalista (* 1838 v Přerově — † 1882 v Olomúci), studoval na gymn. v Kroměříži a v Olomúci, pak rok v semináři olomúckém a posléze šel do Vídně na studia právnická. R. 1865 začal vydávati a říditi »Olomúcké Noviny«, při nichž byl stále pronásledován, načež byl po vyrovnání s Uhry amnestován. Znova a mnohem hůře pronásledován za ministerstva Giskrova, kdy bylo mu přisouzeno trestů pro přestupky tiskové na několik let a ztrát z kauce několik tisíc. Č. však ujel v čas do ciziny a vydával v Berlíně s J. V. Fričem »Correspondance Tchèque«. Za ministerstva Potockého vrátil se do vlasti, založil v Prostějově týdenník »Občan« a zřídil s Jos. Vrlou knihtiskárnu, s níž se přestěhovali v červenci r. 1872 do Brna. Že pak jim koncesse nedána, vedli knihtiskárnu ve firmě »Národní knihtiskárna Josefa Hniličky« (Černoch a Vrla). Č. zahájil v »Občanu« boj proti passivitě, přenesl jej i do »Našince«, jejž choť jeho po »Olom. Novinách« po velkých protivenstvích a překážkách r. 1868 byla založila, a jehož řízení pak Č. převzal. Boj ten stál ho velké oběti, ale skončil úplným vítězstvím, a prospěch, jenž z toho národu vznikl, byl mu jedinou odměnou vedlé uznání obcí a spolků, které volily jej čestným svým občanem a členem. Č. byl muž šlechetný, i nebylo myšlénky užitečné a krásné, jíž by nebyl tlumočil a hájil se vší horoucností. Byl ve styku s vynikajícími činiteli Slovanstva a ve vzájemnosti slovanské viděl vždy spásu národu našeho. Veškerým pracím národním ochotně se podroboval, o čemž nejlépe svědčí jeho desítileté působení ve Slov. spolku dělnickém, založeném v Olomúci r. 1872 proto, aby chránil, podporoval a vychovával české řemeslníky a dělníky, vydané do té doby úplně odnárodnění. Č byl začátkem r. 1874 zvolen za starostu tohoto spolku a vytrval v tomto úřadě až do své smrti. Za jeho řízení spolek začal vzkvétati a stal se nejen střediskem českého řemeslnictva, které v Olomúci každým rokem rostlo a roste, ale i jedním z nejplatnějších činitelů národní organisace olomúcké. — Jeho choť Josefina Č-ová, roz. Špačková (* 1840 v Podolí u Uher. Hradiště), byla vychována v Přerově. Hned v mládí svém účastňovala se ruchu národního. Provdavši se pak za Josefa Č., tehdy vydavatele a redaktora »Olom. Novin«, přišla do Olomúce, a tu teprve otevřelo se široké pole čilému duchu jejímu. Když manžel její připravoval se uniknouti několikaletému žaláři, jenž mu hrozil za přestupky tiskové, učiněné »Olom. Novinami«, choť jeho ohlásila vydávání nového časopsu »Našince« a jako správkyně jeho pak blahodárně působila až do r. 1885, kdy časopis ten postoupila Alex. Jiříčkovi a výtěžek toho postupu, 10.000 zl., ve prospěch Národ. domu v Olomúci věnovala. Peníze ty spravuje a až do její smrti bude spravovati »První česká společnost stavební«, která Národní dům postavila, a po její smrti případnou »Matici Národního domu«, která má za účel zachovati »Národní dům«. Č-ová byla v r. 1873 a 1874 starostkou »Spolku paní a dívek českých« v Olomúci, po zřízení »Národní jednoty pro východní Moravu« stala se jednatelkou olomúckého dámského odboru jejího, v posledních pak létech jest jeho předsedkyní a zároveň předsedkyní dobročinného komitétu dam. Po smrti svého chotě založila 1000 zl. stipendium Č-ovo na gymnasiu přerovském. I jiné podniky vlastenecké těšily a těší se z její přízně a podpory. Uk.