Ottův slovník naučný/Čekan

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Čekan
Autor: August Sedláček, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 577. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Čekan (čakan, čagan): 1) Č. každý nástroj, jehož topořiště se končí těžkým nasazeným předmětem, aby rána učiněná těžce dopadala, zvláště zbraň, kteréž se užívalo v bitvě, kdykoliv sekání mečem nedostačovalo. V čas míru nosíván obyčejně č., ano i sedláci brávali jej na pole, aby se jím bránili zlým lidem nebo dravým zvířatům. Ode mlatu nebo kladiva vojenského rozeznával se tím, že měl konec buď kulatý nebo hruškovitý; bohatší dávali si dělati č-y ozdobné, buď vykládané, nebo ostrými hřebeny posázené. Něco podobného jsou baštony, buzikány a obušky (něm. Streitkolben, franc. quadrelle). Byl-li č. hřeby posázen, říkalo se mu řemdih (Morgenstern). — 2) Č., název šibenice. Sčk.