Ottův slovník naučný/Češtice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Češtice
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 667. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Čestice (okres Strakonice)

Češtice, Čestice, farní ves a all. statek v Čechách, hejtm. Strakonice, okr. Volyně (6 km záp.); 99 d., 690 ob. č. (1890), kostel Stětí sv. Jana ze XIV. stol., 3tř. šk., zámek s kaplí Karla Bor., popl. dvůr, pivovar Em. hr. Valdšteina-Vartemberka, pošt. a četnická stanice a 2 mlýny: Pucherník a u Koželuhů. Ozdobou Č-ic je vrch „Kalvarie“, sosnovým lesíkem porostlý, na jehož vrcholu kaple Povýšení sv. Kříže r. 1626 od Jindřicha Hyzrle z Chodů vystavěná; r. 1728 přistavěl Karel Šeb. z Řičan ještě 5 kaplí, které později opuštěny zůstaly, až teprve r. 1820 Kar. hr. z Rey opět je obnovil, zvláště kapli Bolestné P. M. V lese mezi balvany skalními ukryta poustevna. — Č. bývaly sídlem Přechů z Č-ic; okolo r. 1384 připomínají se z rodu toho Linhart, Přech a Jan z Č-ic. Potomci rodiny té udrželi se zde v sousedních Lčovicích až do války 30leté, ve kteréžto době seděl na Č-cích Jan Jiří z Hodějova. Ten za českého povstání zemřel, a statky jeho od král. komory konfiskovány a prodány Jindř. Hyzrlovi z Chodů, jehož potomci panovali zde až do r. 1728, načež následovali v držení Č-ic ryt. z Řičan. R. 1475 přešly Č. na Mikuláše sv. p. Malovce z Vimperka a Chýnova, který r. 1752 nadal kapli Povýš. sv. Kříže na „Kalvarii“. Po vymření rodu toho na Č-cích přešly Č. spolu s Vel. Zdikovem v majetek Frant. hr. ze Sikingen. R. 1815 koupil je Karel hr. Rey, za něhož vystavěny kostel, škola a farní dům. R. 1826 prodal Č. bar. Geymüllerovi a r. 1832 přešly koupí na hr. Taaffa, jenž však již za rok prodal je Lud. hr. Malabailovi di Canale. Ten vystavěl zde nový pivovar a zámek a před svou smrtí odkázal Č. svému synovci Alfredovi, který statek Č. v pravém slova smyslu zpustošil a po té jej prodal r. 1861 Fr. hr. Khevenhüllerovi. Ten r. 1867 zemřel a dědicem jeho stal se Em. hr. Valdštein-Vartemberk.