Ottův slovník naučný/Ústup

Ottův slovník naučný
Usť-Ujskaja	Ústup	Ústup (ves)

Údaje o textu
Titulek:	Ústup
Autor:	Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 251-252. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Withdrawal (anglicky)

Ústup (rus. otstup, fr. retraite, it. ritirata, angl. retreat, něm. Rückzug) ve voj. sluje pohyb vojska nebo části jeho nazpět, tudiž pochod směrem postupu opačným. Ú. může se provésti dobrovolně i bez boje z ohledů strategických, vůbec vyšších, na př. aby zástupy unikly nebezpečné rozpoloze, nebo dobrovolně po prohraném boji, aby přestalo další, zbytečné proléváni krve, ve kterémžto případě třeba velmi důmyslně postřehnouti okamžik poměrně příznivý, by nebyl promeškán, nebo konečně ú. se děje vynucený vítězným nepřítelem, kdežto nutno vojsko ovládati železnou kázní, aby ú. se nezvrhl v útěk. Ú. může též býti jen líčený, celého vojska nebo jen části, aby nepřítele vlákal do postavení jemu nepříznivého ne-li zhoubného, tu však ustupující musí býti co chvíli připraven ú. zastavit a přejíti k útoku. Ú. je něčím tak důležitým, že při vrtkavosti válečné štěstěny každý velitel i vítězného vojska stále musí pamatovati na jeho možnost a v každé disposici pro postup, pro bitvu, pro útok atd. uvésti rozkazy pokud možná určitě k němu se nesoucí, aby pohroma nemohla stihnouti nepřipraveného. Vojevůdci již při výběru bitviště, pokud je mu možno a toto mu není vnuceno odpůrcem, nutno postarati se o výhodnou čáru ú-u, aby bylo za postavením čili posicí dosti cest bez překážek, aby za čelím nebyla řeka, a když taková za bitvištěm vnuceným teče, aby bylo postaráno dostatečně o mosty. Na usnadnění a krytí ú-u třeba použíti zálohy, která jakožto silný zadní voj čili arrière-garde vítězného odpůrce má bojem zadržovati pokud možná dlouho, až by valný houf byl mimo dostřel. Za to ovšem předvoj je tím slabší, asi jako zadní voj v postupu ku předu, a má úkol odstraniti všecky překážky na pochodu. Ú. mistrně provedený mnohdy proslavil a proslavuje geniálního vojevůdce více než sám postup nejvítěznější, čehož skvělým příkladem z dávnověkosti hellenské je slavný ú. Xenofonta z Persie do Řecka a v době nové ú. Napoleona I. po bitvě u Lipska do Francie v zimě 1813—14, kdy odrážel nejednou nad ohromnou přesilou vítězně útoky spojencův pronásledujících vojsko francouzské, u Lipska poražené. Tolik o ú-u vlastním. Ú. nepřítelův třeba vynutiti buď strategicky, důmyslnými pohyby, demonstracemi, diversemi v boky nebo záda nepřítelova, t. zv. vymanevrováním, nebo takticky na samém bitvišti ráznými útoky, podle potřeby i několikrát opakovanými. Pakli odpůrce se obrátil na ú., třeba tuto vítěznou výhodu všemožně využitkovati hbitým a silným pronásledováním, možno-li vojskem ještě nenačatým, nejčastěji zálohou, jezdectvem a lehčím dělostřelectvem. Nejúčinněji ztížíme ú. poraženého protivníka, podaři-li se nám na čáře ú-u jej předejíti, jej zaskočiti. Při pronásledování však nutno býti ostražitým, kdyby vojsko poražené, hlavně při ú-u jen líčeném, zase se postavilo na odpor. FM.