Ottův slovník naučný/Ústřičník

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Ústřičník
Autor: Bohumil Bauše
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 249. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Ústřičník velký

Ústřičník (Haematopus ostrealegus L.), bahňák z čeledi kulikovitých se zobákem přímým, dvojnásobné délky hlavy, poněkud vzhůru zahnutým, vpředu jako uťatým. Ozývá se krátkým křikem na kamenitém pobřeží místy zeleně porostlém přehojně zvlášť na Vých. a Sev. moři, hnízdí až po jižní Španělsko a v obdobných šířkách v Asii a Americe. U nás objevuje se ob čas v tahu; moře Severní opouští jen v krutých mrazech. Má cupitavou rychlou chůzí, v běhu se ob čas zastavuje, ale ubírá se i do vody, dobře plove, a jsa pronásledován, obratně se potápí; let má jako kachna. Svou bdělostí a opatrností stává se výstražným oznamovatelem ostatnímu ptactvu. Na racky, vrány i dravce doráží s křikem, člověka pozoruje nedůvěřivě. Na hnízdištích samci se honí a škádlí, bojujíce o samičky. Vajíčka (počtem 3) snáší do prohlubně půdy a hájí mláďat podobně jako čejky: křičí tím pronikávejí, čím více kdo k hnízdu jeho se blíží. Vybírá při odlivu malé rybky, ráčky a červy, používaje pevného zobáku k vybíráni z písku. Druhdy obrací skořápky mušlí, odkud má jméno; ústřic však ani jiných mušlí nepožívá. Délky jest 37.3 cm; krk, hlava, svrchní hřbet, křídla, ocas jsou černé; zpodek, kostrč a skvrna v křídlech jsou bílé. Zobák a nohy jsou červené. Bše.