Ottův slovník naučný/Ústí

Ottův slovník naučný
Usť-Choperskaja	Ústí	Ustica

Údaje o textu
Titulek:	Ústí
Autor:	August Sedláček, Emanuel Karel Zeiner, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 245. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Ústí (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Sezimovo Ústí, Ústí (okres Jihlava), Ústí (okres Přerov), Ústí (okres Vsetín), Ústí (Stará Paka), Ústí nad Labem, Ústí nad Orlicí

Ústí, Oustí: 1) Ú., ves v Čechách, hejtm. Benešov, okr. a pš. Neveklov, fara Živohoušt; 19 d., 118 obyv. č. (1900), 2 mlýny, par. pila; opodál samoty: Borákov (mlýn), Hradnice, na Potocích, Nouze, Paseka, Suchá Louka, Žlíbek a zřícenina hradu Ostromeče (v. t. 2). — 2) Ú., ves t., hejtm. Něm. Brod, okr. Humpolec, fara Branišov, pš. Větr. Jeníkov; 67 d., 487 obyv. č. (1900), popl. dvůr, škrobárna, Oplaský mlýn a samoty: Buková, Hejšt, Hlaváček a na Němečku. Ve starších dobách držel Ú. klášter želivský. — 3) Ú., ves t., 394 m n. m., hejtm., okr. a fara Nová Paka, pš. St. Paka; 74 d., 414 obyv. č. (1900), 1tř. šk. — 4) Ú. nad Labem (Aussig), důležité průmyslové a obchodní město v sev. Čechách, 140 m n. m., na lev. bř. Labe (do něhož se zde vlévá ř. Bělá), v úrodné a romantické krajině, má 1578 d., 299 obyv. č., 27.436 n., s Březnicí a Klíšem jako obec polit. 2009 d., 774 obyv. č., 35.037 n. (1900), děkan. kostel Nanebevzetí P. Marie s obrazem Madonny od Karla Dolce, kostel sv. Vojtěcha s klášterem dominikánským, klášter milosrd. sester sv. Kříže, superintendantství evang. církve, evang. kostel a faru, synagogu, radnici a j. budovy veřejné. Ú. jest sídlem okr. hejtm. a soudu, evidence katastru daně pozemkové, hlavního berního a hlavního celního úřadu, správy kontrolního okresu finanční stráže, úřadu cejchovního, četn. stanice, pš., telegrafu, telefonu, 3 nádraží: Rak.-uher. spol. st. dr. (Praha–Podmokly), Ústecko-teplické dr. (Ú. n. L.–Bílina a Ú. n. L.–Chomútov^{[red 1]}) a Sev.-záp. dr. (Ú. n. L.–Střekov), má vyšší gymnasium, obchodní akademii, vyšší šk. dívčí, šk. plaveckou, kupeckou pokrač. a průmysl, pokrač., 4 šk. měšť. pro chl. a dív. (o 23 tř.), 9 šk. obec. pro chl. a dív. (o 65 tř.), 3 šk. hudební, 2 klavírní, 2 na citeru, 2 pro umělé vyšívání a 1 pro řeči moderní a 7 škol mateř. a opatroven, museum průmyslové, lidovou knihovnu, všeobecnou nemocnici, sirotčinec, 3 ústavy zaopatřovací, 3 lékárny a lázně parní a vanové. Peněžní ústavy a akciové podniky: měst. spořitelna, ústecká spořitelna, spořitelna a záložna zem. okr. a hospodář, spolku pro Ú. n. L. a Chabařovice, záložna Prvního všeobecného spolku úředníků v Rakousko-uher. říši, spořitelní a zálož. spolek pro Ú. n. L. a okolí, filiálky: Živnostenské banky (obchod uhlím), Čes. esk. banky, Anglo-rak. banky, Rak.-uh. banky a Videň. bankovní jednoty, zastavárna, 3 paroplavební podniky po Labi, 4 průmyslové společnosti, společnost drah elektrických a j. podniky finanční. Průmysl zastupuje cukrovar a raffinerie cukru (hospodář. úvěr. banky pro království České), 2 mlýny, továrna na loupání rýže, výroba margarinu, hořčice, sodové vody a lihovin, parostr. pivovar a sladovna (berlínské akc. společnosti), skladiště potravin ústecko-teplické železniční společnosti, skladiště soli, továrna na aetherické oleje a essence; 2 továrny na stroje, akc. továrna na měď, kotlárna a kovosoustružnictví, výroba měděného, železného a kovového zboží, továrna na velocipédy, motory a montování šicích strojů, továrna na sklo, cement, krycí. lepenku a zboží siderolithové, 7 cihelen, 3 závody kamenické, 4 kamenné lomy, dobýváni písku, hnědouhelné doly, továrna na vodní sklo, 5 továren na chem. produkty, výroba zemitých a malířských barev, 3 továrny na laky a fermeže, továrny na svíčky a mýdlo, raffinerie kafru, výroba jedu, továrny na mazadla, na olej, tuky, leštidla, inkoust, chloroform a ocet, 2 koželužny, 3 provazárny, výroba bandaží, továrna na krmivo pro dobytek, pila, stavba pian a lodí, 2 továrny na slaměné klobouky, 7 továren na bavlněné, vlněné a hedvábné zboží, 2 mech. pletárny, 2 továrny na zboží pletené a stávkové, barevna a úpravna zboží, 7 knihtiskáren a kamenotiskáren, 2 lithografie, plynárna, elektrárna a jiné menší podniky průmyslové a řemeslné. Dále jest zde několik obchodních jednatelství, kommissionářství, zasílatelství, velkoobchody s dřívím, stavebním materiálem, uhlím, cukrem, zemskými plodinami vůbec, značný vývoz uhlí, cukru, ovoce a obilí. Ú. n. L. jest nejdůležitější středisko severočeského vývozu a má dva přístavy. R. 1904 bylo vyloženo na překladištích a v obou přístavech (od raffinerie až po Březnici) celkem ze 791 lodí 1,177.129 q různého zboží a nákladu (hlavne 262.476 q sirného kyzu, 259.891 q rýže, 135.796 q kukuřice, 76.380 q soli, 66.021 q fosfátu, 56.702 q žel. rudy, 49.738 q obilí, 46.973 q vlny, 37.174 q ledku, 20.658 q železa, 17.558 q dřev. zboží, 14.295 q pryskyřice a j.) a naloženo bylo do 4112 lodí 13,387.561 q různého zboží a nákladu (hlavně 12,755.660 q uhlí, 409.315 q cukru, 38.108 q ovoce, 20.750 q chloridu barnatého, 16.752 q železa, 15.230 q zboží chemického, 14.375 q rýže, 11.490 q minerál, vod, 10.949 q obilí, 10.444 q sladu, 10.148 q skla a j.) a odplulo ze zdejších přístavů 82.632 osob a připlulo 82.123. V zimním období r. 1904—05 bylo v obou přístavech ústeckých 158 lodí, a to ve starém přístavě 75 lodí a v novém 69 vlečných lodí a po jednom řetězovém, kolesovém a šroubovém parníku a 11 přístavních můstků. V celku v Ú. n. L. a v Březnici bylo z 1420 lodí vylož. 2,100.133 q a naloženo do 4360 lodí 14,485.571 q různého zboží a nákladu. red. — Erb (vyobr. č. 4495.): Na červeném štítě stříbrný český lev maje přední nohy brněné a na hlavě přílbici s dvěma zlatými křídly složenými; též drápy jsou zlaté. (Tak již na nejstarší pečeti.) — Dějiny: Ú. bylo prvotně knížecím hradem a podhradím, kudy šla cesta do Míšeňská. Tu se vybíralo ode dávna clo, z něhož díl dáván klášterům břevnovskému a sv. Jiří a kostelu koll. v Litoměřicích. Kníže Bedřich tu vdával r. 1186 svou dceru za mladého markr. míšeňského. Z býv. podhradí vzniklo za Přemysla II. město, jež teprve ok. r. 1278 hrazeno. V městě vznikly dvě fary, jedna u sv. Maří, druhá u sv. Vojtěcha. Křižovníci s červ. hvězdou tu měli kommendu a špitál (asi z 1. 1280—90). Hrad a město Ú. zastavovány r. 1283 Otíkovi markr. braniborskému. Král Jan potvrdil městu(1325) starší svobody, které shořely, a nové důležité přidal (1325, 1327, 1335,1337, 1339). Karel IV. pokládal Ú. mezi města, jež se mohla zastavovati, potvrdil (1348, 1349) svobody. Ostatek doby až do r. 1420 vyplňují rozmanitá zbožná nadání pro kostely a oltáře. Král Sigmund zastavil Ú. (1423) Bedřichovi knížeti saskému právě v týž čas, když město již po druhé ohrožováno od husitův. Také v l. 1424 až 1425 se tito přibližovali k Ú. Když však saská posádka u Litoměřic plenila (1426), vytáhl proti Ú. Jakoubek ze Vřesovic s Pražany a Tábory. Dobyvše měst k východu ležících přilehli k Ú. ke sklonku měsíce května (nikoliv dříve). Kateřina, kněžna saská, sebravši znamenité vojsko poslala je k vybavení Ú., avšak i Čechové se zesilovali. Když Němci dne 16. čna se blížili, žádáno na nich, aby s jatými zacházelo se lidsky, což však hrdě zamítli. Tudíž kněz Prokop Holý, vrchní velitel, sešikoval se k obraně na Běhání, odrazil vzteklý útok Němcův a způsobiv v nich zmatek, hnal je, tepal a zabíjel. Nešetřeno nikoho, ani těch, kdo se poddávali. Potom ztečeno město, vypleněno a vypáleno, tak že leželo pusto tři léta. Jakoubek, osadiv je zase, držel je do r. 1436. Za něho nastal do města posud německého příliv Čechův, kteří se osazovali mezi starousedlými Němci. Po čase Čechové nabyli takové převahy, že vtiskli městu český ráz (1474 atd.). Potvrzení svobod a nových dosáhlo Ú. v l. 1437, 1454 a 1457. Králi Jiřímu, jenž r. 1459 svobody potvrdil, zachovávali Ústští věrnost. Král Vladislav potvrdil svobody (1471), obnovil erb (1476) a slíbil platův komorních a berně nezastavovali (1480). Za krále Ludvíka přeložen výroční trh (1522). R. 1538, dne 9. května, Ú. vyhořejo skorém všechno. V l. 1546—47 zachovali Ústští Ferdinandovi I. věrnost, začež obdrželi svobody a zejména hlas na sněmích. V XVI. stol. oblíbili si víru podobojí, a ač pozemské statky kupovali, upadli v XVII. stol. v takové závady, že je prodali. R. 1618 přidali se k povstalcům a dne 20. list. způsobena v městě bouře, při níž Arnošt Schosser primas zavražděn. Po r. 1620 zabrány všechny statky městské, jichž část prodána. Ostatek skrovný navrácen obci, protože město bylo r. 1631 vypáleno od Sasů. Někteří měšťané vystěhovali se pro víru (1625 a 1626), ostatní pak byli vojáky a platy nemírně sužováni a část města byla pusta. Také za válek s Prusy a Francouzi způsobeny městu nemalé škody. Ve 2. pol. XIX. stol. Ú. vzrůstalo tak, že mělo r. 1860 čtyřikráte tolik obyvatelstva jako 50 let před tím, a za následujících desítiletí přibylo k předešlým ještě dvojnásobně lidstva. Příčina toho byl rozkvétající průmysl podporovaný množstvím blízkého uhlí a výhodné spojovací prostředky. Ú. stalo se tak předním průmyslným a obchodním městem v sev. Čechách. Následkem příjmův z toho pocházejících obec osvojila si všechny moderní vymoženosti a poskytuje tvářnost velikého a pokročilého města. V Ú narodili se J. A. Fichtenbaum, jenž rodné město básnicky popsal (1614), a A. R. Mengs (v. t.). Paměti k dějinám města (až do r. 1526) se vztahující vytištěny r. 1896 (Urkundenbuch der Stadt Aussig). Sčk. — Okr. soud ústecký má na 192.71 km² 5651 d., 987 obyv. č., 67.916 n.; ze 70.851 přít. obyv. 67.150 katol., 2727 ev., 923 žid. a 51 jiného vyznání; 35.261 muž., 35.590 žen. — Okr. hejtmanství ústecké, k němuž příslušejí okr. soudy: Ú. n. L. a Chabařovice, má na 35.583 km² 9286 d., 1277 obyv. č., 97.613 n., 3 jiné národ.; ze 101.321 přitom, obyv. 97.049 katol., 3210 ev., 1007 ž., 55 j. vyzn.; 50.095 muž., 51.226 žen. (1900). — 5) Ú. nad Lužnicí, dřevní pojmenování Starého Tábora, vsi u Tábora. Ú. připomíná se po prvé r. 1262, ale jest starší osada, založená jako trhová ves na království, v níž byl r. 1262 již klášter dominikánův. Po zadarování Chýnova biskupovi přenesen sem nějaký úřad, pročež kraj chýnovský jednou i ústským se nazývá. Předkové Sezimův z Ú. opanovali Ú. Král Přemysl II. jim je sice odňal, ale opanovali je zase, přivedli sem obyvatelstvo z Hradiště (Tábora) a učinili z Ú. hrazené město (Sezimino Ú.). Ok. r. 1272 ryžovalo se v okolí zlato. V držení Sezimův zůstalo Ú. do r. 1420. Drželi je r. 1317—31 Sezima, pak bratří Jan († j. 1370), Sezima († 1386) a Oldřich († 1379), pak synové a vnukové Janovi a Oldřichovi, tak že držení dělilo se na čtvrtiny a šestiny. Tak to bylo i s podacím farního kostela a špitálu, který byl zřízen r. 1388 z nadání Sezimova. Ok. r. 1410 synové Jana mladšího Kamenického měli větší část Ú. skoupivše několik dílův. Oni a máti jejich Anna z Mochova poskytli tu útulku Janu Husovi, jenž tu 26. čna 1414 dokončil »Jádro učení křesťanského«. Ostatek náležel Janovi Plešskému a Oldřichovi Hradišťskému. Nesvornost držitelův podporována růzností víry, ježto Kameničtí (Jan a Prokop) oblíbili si učení Husovo i s částí obyvatelstva městského a okolního. Oldřich vypudil všechny své protivníky, ale Prokop a kněží podobojí Vaňček, Petr Hromada, Jan z Bydlína a Jan Smolín sebravše lid stejně smýšlející přepadli Ú. (20.—21. ún. 1420) před úsvitem, když obyvatelstvo po úterku masopustním a po kvaších bylo upadlo v tvrdé spaní. Město bylo snadno dobyto a mělo býti oporou nové straně náboženské, ale Hromadovi a ostatním nezdála se poloha jeho býti příznivou, pročež opanovali blízkou horu Hradiště, aby tu založili pevnost. Dne 16. bř. vypáleno Ú. tak kvapně, že ani chleba nedopečeno, a vše obyvatelstvo převedeno na nový Tábor. S městem shořel i klášter, jejž mniši po dobytí kvapně opustili. Ač Prokop byl dědicem podle jména, přece Táboří opanovali zboží ústské, jež jim také císař Sigmund potvrdil, vyvadiv je od dědicův (1437). Později tu Táboři zakládali dvorce a vzdělávali role, jitra a louky okolní. V XVIII. stol. zbyl z toho mlýn a poplužný dvůr městský. K návrhu Antonína Svatoše (ředitele hlavní školy táborské) založena tu nová ves o 81 gruntech, jež měla se jmenovali Svatošov, ale starší pojmenování opanovalo. Nová osada pravidelně rozměřena a vystavěna i kaple v místech starého kostela. Sčk. — 6) Ú. nad Orlicí (Wildenschwert), okr. město v hejtmanství lanškrounském, leží v půvabné lesnaté krajině (349 m n. m.) při ústí řeky Třebovky do Tiché Orlice a při trati Choceň–Č. Třebová spol. Rakousko-uherské st. dr.; od této odbočuje v nádraží Severozáp. dr. Ú. n. O.–Kyšperk. Ú. n. O. má 526 d. s 6108 obyv. č., 9 n. (1900), živících se hlavně řemesly, průmyslem tkalcovským a hedvábnickým, částečně i polním hospodářstvím; do let sedmdesátých XIX. stol. kvetlo zde soukenictví. Mimo továrny textilní, bělidla a úpravny jsou zde továrny na likéry a cukrovinky, kůže, kostěné špičky, závod elektrotechnický, kruhová cihelna a j. Znamenitý jsou zdejší dobytčí trhy, zejména koňské, které i z Pruska četně jsou navštěvovány. Město jest sídlem c. k. okr. soudu a c. k. bern. úřadu, pošt. a telegr. úřadu aerárního, četn. stanice; jsou tu 5tř. obec. a měšťanské školy chlapecké a dívčí a st. odbor, škola tkalcovská, lékárna a Obč. záložna. Děkan, chrám Nanebevzetí P. Marie se starobylým obrazem mariánským vystavěn byl v l. 1770—76, modlitebna evang.-bratrské církve jest bývalý »sbor« Českých bratří. Ú. n. O. těší se v hudebním světě dobrému jménu, již od r. 1803 působí zde »Hudební jednota sv. Cecílie« (J. Záhorský, Paměti cec. hud. jednoty... na památku 100letého trvání, »Unie« 1904). V Ú. se zrodili: hud. sklad. Frant. Pecháček (1763–1821), Leopold Jansa (1795–1875), A. Hnilička (* 1826), J. C. Sychra (* 1859), operní pěvci Jan L. Lukes (1824–1905), jeho žák Fr. Broulík (* 1853), vynikající průmyslník Florian Hernych (* 1855), sochař Kvido Kocian (* 1874), virtuos J. Kocian (* 1883), dále Matěj Josef Sychra (1776–1830) a spisovatel Bedřich Peška (1820–1904). Erb měst. (vyobr. č. 4496.): v modrém poli spatřuje se stříbrná městská zeď se stínkami; za ní zvedá se poněkud podlouhlá čtverhraná budova se strany se čtyřmi okny, červenou sedlovou střechou, se zlatými makovicemi a čtverhranou věží s oknem. — Dějiny. Ú. n. O. vzniklo v době Přemysla II., kdy Vilém z Drnholce starou českou osadu povýšil na šosovní město s německými řády, dav mu po sobě jméno Wilhelmswerde (werde = ostroh), z něhož časem povstalo nynější německé pojmenování města Wildenschwert. Město náleželo k panství lanšperskému a sdílelo s ním věrně jeho osudy. Po vymření Přemyslovců, kdy panství to náleželo cisterciákům zbraslavským, vpády sousedních loupeživých rytířů město i okolí mnoho vytrpěly, jak toho pamět zaznamenána v kronice zbraslavské. Když panství lanšperské směnou dostalo se biskupům litomyšlským a hrad lanšperský Sirotky prvně r. 1425, po druhé r. 1429 vzat byl, bylo městu zakoušeti těžké útrapy. R. 1622 koupil panství lanšpersko-lanškrounské Karel z Liechtensteina, při jehož rodu až podnes zůstává. Ve válce 30leté vpády nepřátelskými město mnoho zlého zkusilo, nejvíce v l. 1639, 1643, 1646, tak že měšťané do lesů a skal se utíkali. R. 1706 lehlo popelem 32 domů s radnici, tak že tu r. 1721 pouze 160 sousedů se napočetlo. Po dlouhých sporech s vrchností bylo za některé ústupky r. 1795 od knížete Aloise Josefa z Liechtensteina prohlášeno za svobodné město municipální. R. 1850 Ú. stalo se městem okresním. Srv. Em. K. Zeiner, Města Ú. n. O. dějepisné památky. — Soudní okres ústecký má 191.78 km² a jest v něm 27 místních obcí s 32.996 obyvateli, z nichž jest 27.827 Čechů a 5105 Němců; 2 jiné národ.; 32.740 katol., 96 ev., 108 ž., 52 j. vyzn.; 16.028 muž., 16.968 žen. (1900). E. K. Zeiner.

7) Ú., ves na Moravě, hejtm., okr. a pš. Hranice, fara Kelč; 55 d., 338 obyv. č. (1900), 1tř. šk. — 8) Ú., ves t., hejtm. Valaš. Meziříčí, okr., fara a pš. Vsetín; 72 d., 413 obyv. č. (1900), 1tř. šk. a poštovna.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

↑ Chomutov.

[1] Chomutov.

[red 1]