Ottův slovník naučný/Ád

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Ád
Autor: Rudolf Dvořák
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 156. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Ád, potomek Sémův ve 4 koleně a praotec kmene po něm Ádovci (Aditi, Oaditae u Ptolomaia) zvaného. Usadil se brzy po zmatení jazyků v písčině Ahkáfu mezi Ommánem a Adenem, odkud synové jeho šadíd a šaddád říši dále šířili. Začal mnoho velikých podniků, v nichž i syn a nástupce jeho šaddád pokračoval. Vše ostatní překonalo však velkolepé město v poušti adenské zbudované, s nádherným palácem a rozkošnými zahradami, jež byly napodobením ráje nebeského, jako tento zbudovány z cihel střídavě zlatých a stříbrných se zlatou střechou posázenou perlami a drahokamy. Zlaté a stříbrné byly i kmeny a ratolesti stromů uvnitř voňavkami naplněné, jež vítr, který váním svým mezi narážejícími na se listy vyluzoval rajskou hudbu, daleko široko roznášel. Z týchže látek byli i ptáci na stromech. Plody a květy byly korály. Zahradu tuto nazval Iremem. (Korán 86. 6.) Zdarem nevyrovnaného svého díla byl Šaddád tou měrou unesen, že žádal na svém lidu, by vzdával mu božskou poctu. Toho však nesneslo nebe, a když Šaddád i lid, již byli modláři, se nelepšili, a ani tříletá sucha jich nenapravila, poslalo k mm proroka z-jejich kmen Húda, který vybízel je, aby se vrátili k pravému bohu. Avšak i to zůstalo bez výsledku. Tu konečně přišel trest boží. Když po dokončení stavby Iremu jednoho dne šaddád se svým lidem k němu vytáhl a asi den a noc cesty od něho byl vzdálen, zachvátil je veliký rachot s nebe a oni nalezeni dle koránu »nataženi«. Vítr a zemětřesení, které potom 7 dní a 8 nocí trvaly, skácely jejich modly a zničily jejich příbytky. Z celého množství zachoval se Lokmán asi se 60 druhy, již stali se původci pozdějších Ádovců. Ti nebyli však o nic lepší prvých, a když vše napomínání zůstalo marným, jsou proměněni za trest v opice a osly. Pomníkem spravedlnosti božské zůstalo město v poušti, jež za prvního chalífa Omajjovce bylo nalezeno jistým Arabem velblouda hledajícím. Ádovci byli obři (největší 100 loket, nejmenší 60), síly takové, že zadupli-li v nejsušší půdě, po kolena se zabořili. Korán o Ádovcích častěji se zmiňuje, hlavně súra VII. 60 a n. a XI. 50. a n. Doba Ádovců jest pro Araby tím, čím je doba Saturnova Římanům, báje pak o nich, jež však od Arabů, ježto v koránu se nalézají, za úplnou pravdu se pokládají, jsou upomínkou na starou kulturu himjarskou v jižní Arabii, jejíž zbytky mohutnými rozvalinami budov vzbuzují posud obdiv cestovatelů. Dk.