Omladina a pokrokové hnutí/Poslední události v Čechách. Výjimečný stav

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
V Novoměstské trestnici	Poslední události v Čechách. Výjimečný stav	Byl tajný spolek „Omladina“, nebo nebyl?

Údaje o textu
Titulek:	Poslední události v Čechách. Výjimečný stav
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 221 – 228.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Hromadné zatýkání otřáslo mládeží všech stran. Sešla se proto 20. srpna na důvěrné schůzi v Karlině, aby si promluvila o uvěznění redaktora »Pokrokovych Listů« a ostatních hochů. Nálada shromážděných byla nezvykle divoká. Z očích jejich sršela zášť, neklidem stupňovaná. Policie se však o schůzi dověděla, přitrhla s bodáky na ramenou před místnost a dva komisaři, vniknouce do vnitř, sebrali mládeži nejen presenční listinu, ale i vyžádali si na každém jednotlivci zvlášť adresu. Množství detektivů obklopilo dům i okolí ulice. Schůze přerušena a přítomní bezohledně vyhnáni z hostince. Dle udaných adres, namátkou, také několik osob později zatčeno... Téhož dne konala se schůze v Lišově, na které mluvil K. St. Sokol. Odpykal ji však vazbou pro velezradu, spolu s redaktorem A. Müllerem a knihtiskařem Frankem z Tábora, kteří otiskli o této schůzi referát. Podobný osud, jaký stihl mládež na důvěrné schůzi v Karlině, zažila současně i beseda »Žižkovan«, kde policie rovněž zapsala si účastníky důvěrné schůze tam konané a při zatýkám ani na ně nezapomněla ...

Protirakouské hnutí však zatím mohutnělo: v Praze, v Lounech, v Jičíně, v Poděbradech, v Lužci, a jiných městech strhovány c. k. orly a potupným způsobem znešvařovány. Dobrovolní »lakýrníci« nenechali na pokoji ani jedinou poštovní schránku. Na uvězněné sbíráno hojně. Policie byla bez oddechu na nohou. Na místech, kde čekala strašlivé věci, měla někdy pravé tábořiště, časopisy propadaly konfiskaci hůře než ve Finsku a schůze byly buď předem zakázány nebo po zahájení rozpuštěny. Jednu takovou schůzi zažil Lužec. Dr. Ed. Grégr za neustálého přerušování hejtmana Blížence pálil ostrým kalibrem do vlády i punktací, dovolávaje se státního práva a lidových svobod. Naslouchající občané z bouřlivých scén, příchodem četníků zvýšených, ani nevycházeli. Po řeči K. St. Sokola schůze rozpuštěna a přítomní za neutuchajícího sykotu a nadávání hnáni na všecky strany. Večer na banketu pod vlivem horkých čel pronášeny prudké řeči. S jednoho obchodu stržen v Lužci za bílého dne orel. »Národní Listy« přinesly o této schůzi vřele psaný referát, za který byly konfiskovány.

Důležitou událostí byla reskriptová akce. Chopil se jí MUC. Ant. Čížek s J. Grosmanem. kteří po úradě s pokrokovými přáteli, nahektografovali několik set dopisů na mladočeské důvěrníky, vybízejíce je ku svolání schůzí na paměť reskriptu ze dne 12. září 1871. Podařilo se vyvolati, zejména vlivem JUC. Ant. Čížka jako sekretáře klubu svobodomyslných poslanců, silný ruch a značnou účast. Reskriptové schůze byly v jistých kruzích posuzovány naprosto nepříznivě. Proto byly také všecky, mimo důvěrných zakazovány. Vzdor tomu konalo se jich na 600! Mladočeská strana byla jimi mimovolně přivedena v pohyb, do ohně. »Národní Listy« za souhlasu dra Julia Grégra i radikálnějších živlů ve straně pluly s proudem.

V Praze svolávali reskriptovou schůzi občané: dr. Baxa, V. Březnovský, J. Čížek, F. Havlík, B. Jaroš, J. O. Jech, J. Kaftan, A. Klíma, dr. Kliment, dr. Klusáček, dr. Korner, dr. Kučera, O. Materna, Neubert, dr. J. Podlipný, dr. Podlipský, dr. Scharf, Fr. Sokol, J. Sokol, V. Štěpánek, J. Ticháček a J. Anýž. Nebyla však dovolena. Policie pražská, znepokojena, najala šedesát tajných zřízenců!... Posádka pražská sesílena o čtyři prapory z německého kraje. Dne 11. září přitáhlo do budovy c. k. policejního řiditelství dokonce i padesát četníků!... Patroly chodily s nasazenými bodáky. Večer obsazeny byly všecky ulice hlídkami čctníků s policisty, o čtyřech až osmi mužích ... Praha byla jako ve stavu obležení. Obyvatelé její prohlíželi si od hlavy až k patě ozbrojené stráže s vyjevenýma očima. Vojsko bylo konsignováno.

Svolavatelé zmařeného táboru na Žofíně. vidouce nezbytí, chtěli uspořádati aspoň reskriptový banket. O půl sedmé scházeli se hosté do sálu: Z poslanců se dostavili: dr. Vašatý, Josef Sokol, Březnovský, dr. Lang, dr. Ed. Grégr. Pokroková, mládež ovšem nescházela. Na nátlak shromážděných otevřel hostinský uzavřené hořejší místnosti ostrova, kam se všechno vhrnulo. Dr. Al. Rašín ohlašoval přítomným, počtem as třem stům, se že bude konati přátelská večeře s hudbou. Kapela smíchovského Sokola vskutku vylezla na podium a chtěla hráti. V té chvíli přihnal se komisař Nostitz s Lichtensternem a volali již ve dveřích: »Žádný banket, ani večeře nesmí zde býti pořádány!« Jako na odpověď zahřmělo: »Na zdar rakouské svobodě!« — »Opustíte, pánové, tuto síň,« poroučeli komisaři. — »Sedět! Sedět!« křičeli shromaždění. — Hudba zahrála a národní písně nesly se hlučně sálem. Jeden z komisařů obrátil se ke dveřím a vvkřikl: »Die Wache antreten!« — A jeden bodák za druhým zablýštil se v sále... V malé chvíli bylo jich na padesát! U každého stolu stál policista s bodákem .. . Každý nový uvítán potleskem a voláním: »Sláva rakouské svobodě!« Po děsné vřavě ujal se slova komisař Lichtenstern a vybídnul přítomné k odchodu. Bouře nevole byla odpovědí. Na stolici vyšvihl se dr. Ed. Grégr: Chci... — Komisař: »Já říkám... nic se nesmí říkat!« Při tom tahal dra Ed. Grégra za nohu. Projevy odporu. Dr. Ed. Grégr sestupuje se stolice. Výkřiky: »Sláva svobodě!« — Komisař: »Pánové, opusťte sál!« Za nevypsatelných scén vytlačeni na to účastníci banketu krok za krokem ze sálu i z ostrova. Před Žofínem kordony policie rozháněli hromadící se obecenstvo.

Vypuzení odebrali se společně k Choděrovi, kde setrvali do noci. Policie vnikla sice i tam, ale nezakročila. Sběhlými výjevy podráždění účastníci banketu nevybírali slov proti vládě i policii. Písně dovršily, co slova nedopověděla. Pokrokáři nespokojení s oportunismem mladočeských poslanců, vyčítali jim ústy dra Rašína zbabělost. Schůzka tato, jedna z nejvášnivějších, měla druhého dne za následek zatčení mlynáře V. Štěpánka, obviněného z rozbití sochy jisté vynikající osoby. V záležitosti této vyšetřováno mnoho politiků, u Choděry ten večer besedujících.

Vzdor předehrám tohoto druhu nikdo nevěděl, jak děsivé události chová příští den ve svém lůně. Vláda Taaffova chystala se k ráznému kroku. Pohnutkou k němu byl jí povážlivě mohutnící vliv oposičních živlů, rozkvět jejich tisku, často se opakující demonstrace, Olšany, Strašnice, 17. srpen, tábory, mazání rakouských orlíčků, srážky s policií, reskriptové schůze, odpor proti punktacím, nenávist k místodržiteli Thunovi, protidynastické, protirakouské, republikánské a socialistické tendence, v lidu nabývající půdy. Připravila proto světu neočekávané překvapení:

Dne 13. září 1893 uvalila na Prahu a okolí vyjimečný stav!...

Na rozích rozvěšena ministerská nařízení ze dne 12. září 1893, jimiž se politické svobody pro obvod královského hlavního města, jakož i pro politické okresy Král. Vinohradů a Karlina. jakož i pro dosavadní obvod politických okresů kladenského a smíchovského, obmezují. Podepsána byla: hr. Taaffem, Bacquehemem, Gautschem, Schönbornem, Steinbachem, Falkenhaynem, Welserheimbem a Zaleskim. Dne, kdy vzpomínáno reskriptových prohlášení, užito k ozmámení vyjimečného stavu!... Nařízením kabinetu hraběte Taaffa, dovolávajícím se zákona ze dne 5. května 1869 (r. ř. č. 60.) suspendovány předpisy článků 12. a 13. základniho zákona státního o obecných právech občanů státních ze dne 21. prosince 1867 (r. ř. č. 142.) Suspense tato týkala se předpisů § 6 lit. a) a b), § 7 lit. a) a b), pak § 9 zák. ze dne 5. května 1869 (r. ř. č. 66), pokud jde o potrestání přestupků proti předpisům v uvedených paragrafech a odstavcích vyjmenovaných, a proti nařízením dle § 8. dotyčného zákona vydaných. Současně zrušeny na rok poroty pro tiskové zločiny a přečiny, jakož i pro: velezradu, rušení pokoje, povstání a vzbouření, veřejné násilí, rušení náboženství, vraždu a zabití, těžké poškození na těle, snižování úředních opatření, pobuřování, popuzování k nepřátelství a nebezpečné užívám třaskavin. Pro Prahu a pět sousedních okresů suspendována těmito výnosy dočasně svoboda shromažďovací a svoboda tisku.

Nesčetné zástupy lidu kupily se u ministerských návěstí. Zděšení nad tímto činem vlády, jehož dosah mnozí ještě zveličovali, bylo jednomyslné. Pokroková mládež, cítíc tento proti, sobě namířený útok, zatínala pěstě. Hlavy její rozvažovaly, co počíti. Ulice hemžily se bodáky, redakce obklopeny byly tajnými, všude vojsko, všude zmatek.

Jobovy rány nebyly však ještě u konce. Taaffeova vláda odvážila se ještě dále: dne 14. září 1893 zastavila vydávání »Časopisu pokrokového studentstva«, »Neodvislosti«, »Pokrokových Listů« a »Nových Proudů«, listů pokrokové mládeži tak milých!... Omylem stihl tentýž osud i bezvýznamný »Časopis českého studentstva«. Jiným listům, jako: »Sociálnímu demokratu«, »Národním Listům«, »Biči«. »Časopisu stavebních dělníků«, »Záři«, »Dělnickým Novínám«, »Pekaři«, »Rakouskému kovodělníku«, »Obuvníku«, »Našemu Heslu«, »Truhlářským Listům«, »Šípům«, »Vyšehradu«, »Humoristickým Listům«, »Času«, »Našim Zájmům«, »České Stráži«, »Pražským předměstským Listům«, kladenské »Svobodě« a »Vinohradském Listům« dána tříhodinná censura, platící i pro časopisy později vydané. Z německých listů v Praze obmezen pouze radikální »Deutsche Volksbote«. Staročeské časopisy z těchto opatření vyjmuty. Vydavatelstvu »Vzdělavací bibliotéky« rozkázáno předkládati tiskopisy osm dnů napřed. Působnost 17 politických spolků všech odstínů zastavena; 213 spolků musilo své schůze oznamovati tři dny před jejich konáním, ostatní čtyřicet osm hodin. Schůze výborové musily býti policii ohlašovány a súčastnil se jich vládní zástupce. Studujícím středních škol zakázáno vycházeti v září, říjnu, listopadu, březnu a dubnu po 8. hodině večer, v prosinci, lednu a únoru po 7. hodině večer, v květnu, červnu a červenci po 9. hodině večer z bytu (vyjma do lékáren atd.)... Také na venkově rozpuštěno několik spolků. I činnost klubu svobodomyslných poslanců zastavena Veškeré listiny odvezeny do bytu JUC. Ant. Čížka, který úřadoval od té doby doma. V soukromých bytech vykonáno množství domovních prohlídek. V zatýkání horlivě pokračováno.

Lidé přestali chodit do hospod, zpěv stichl. Sedělo-li několik lidí vedle sebe, ohlíželi se s nedůvěrou, není-li vedle nich nastavené dlouhé ucho nezvaného posluchače. »Národní Listy«, až dosud plné radikálního bombastu, najednou prohlásily, že budou létati s »podvázaným křídlem a opatrnicky zříkaly se spoluzodpovědnosti za události právě minulé...