Omladina a pokrokové hnutí/Po relegaci

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Česká universita vylučuje pokrok. studenty pro socialismus	Po relegaci	Ze života studentského k životu veřejnému

Údaje o textu
Titulek:	Po relegaci
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 76 - 79.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Relegační nález vzbudil veliký dojem v celé veřejnosti. Z universitních profesorů podal proti němu separatní votum jedině prof. Goll. Profesoři Rezek a Gebauer zůstali pěkně doma. Z časopisů ujal se relegovaných nejvřeleji »Čas«, který rozhorleně prohlásil: »Nález a důvody akademického senátu české university vzbudí ustrnutí v celém vzdělaném světě. Náš senát bojí se strašidla socialismu v době, kdy studentstvo anglické dávno stojí v řadách socialismu, kdy německý universitní profesor L. Brentan vyzývá německé studentstvo, aby příkladu anglického následovalo a kdy starý spisovatel italský E. de Amicis v Turíně a po něm universitní profesor A. Graf před universitním žactvem koná nadšené přednášky o sociálním hnutí a dokazuje, že mládež akademická nebyla by hodna slouti dětmi své doby a nadějí své vlasti, kdyby se stranila sociální otázky. Národ český a jeho inteligence vždy kráčívala v čele pokroku a nových myšlének; teprve na konci 19. století bylo nám souzeno dočkati se, aby mužové vědy stáli ve službách zpátečnictva a přísnými tresty odsuzovali mládež českou pokrokovou k tomu, aby zavírala oči před událostmi světovými? — Jak se dovídáme, senát univerity vídeňské odepřel vyšetřování v té věci. A tak znovu potvrdila se pravdivost slov, která nedávno poslanci čeští na radě říšské pronesli, že česká universita velmi často představuje policejní expositury.«

Mimo »Času« psaly ještě přátelsky »Rozhledy«, »Sociální Demokrat«, »Česká Stráž«, »Arbeiter-Zeitung«, »Zář«, »Naše Listy«, »Omladina«, »Základ«, »Posel Lidu« atd. »Národní Listy« jidášsky rozjímaly o »nevinných tatících« a o směru, který zastupovala jistá část studentstva a který jim »není sympatický«. Celá smečka časopisů, mezi nimi i »Hlas Národa«, vrhla se v úvodních článcích na »socialistické studenty«.

Spolek »Sladkovský« svolal ihned schůzi s programem »O relegaci čtyř akademiků z české university«. Průběh její byl však tak hlučný, že byla koncipistou Křikavou rozpuštěna.... Policie za neutuchajícího lání shromážděných násilím vyklidila sál v Konviktě. Po ní následovala schůze druhá, které bylo hojně přítomno i dělnictvo. Zahájil ji prof. Schmidt-Beauchez, uděluje slovo dru Baxovi. známému tehdy obhájci sociálních demokratů a politických vězňů, jenž sám později chýlil se ke kolektivismu. Dr. Baxa probíral události na universitě, professory i vládu a končil ujištěním sympatie nejen relegovaným. ale i směru, který zastávali. Po něm mluvili ještě K. St. Sokol a Ant. Hajn. Řeč Ant. Hajna byla zajímava radikalismem v ní vloženým. Pravil: »Dokud národ náš byl v oposici proti této říši, dokud neuznával za právoplatný poměr náš k ní, pokud ke všemu, co pocházelo od rakouské vlády, cítil nedůvěru, viděl v tom úskoky, lesť, dokud byl ruch oposiční, lid pořádal demonstrativní tábory, ženy nastavovaly svá prsa bodákům četníků a předsedové táborů na odebírání slova řečníkům komisary vládními odpovídali: A právě teď budete mluviti! (Bouřlivý souhlas!) dotud bylo dobře a jemu hrozilo jen vnější odnárodnění, jemuž dovedl čeliti. (Komisař napomínal.) Po Staročeších přišlí Mladočeši mají tu pak právě největší historickou úlohu tyto vypuzené vlastnosti do národa zase přivoditi, vlíti nám zase statečnost a odhodlanost mravní i fysickou a až této své historické úloze učiní zadost. pak přijde ten pravý radikalism, kteiý povalí všecko to bezpráví a hříchy na našem národě v říši té již od XVl. století páchané. (Bouřlivý souhlas.) Nepřítel má proti nám hlavně jednu nebezpečnou zbraň — školství. Již tyto školy, které jsou určeny pro dítky šestileté, jsou prosyceny duchem rakušáckým; již v těchto školách čítanky po dějepisné stránce jsou tak upraveny, aby dítko nevědělo, že národ český měl také svůj samostatný stát a že toto císařství rakouské nebylo vždycky, že si myslí, že nad národem českým nevládl jiný rod než habsburský.« (Komisař napomínal.) Řečník končí: »Život na universitě a stav její nám zřejmě praví, že proti této říši. proti této vládě musíme býti v rozhodné oposici. Heslem každého poctivého a upřímného Čecha bude: Proti každé vládě, která sídlí ve Vídni, třeba byla českou, budeme v rozhodné oposici — my chceme míti svou vládu v Praze! (Dlouhotrvající potlesk.) Člen výboru »Sladkovského « p. H. Kure přečetl nato resoluci, o které vládní zástupce nenechal hlasovat. Za obrovské bouře nevole a nevypsatelných výkřiků schůze skončena. Na ulici došlo ku srážce s policií.

»Národní Listy« ukázaly opět Janusovskou dvojí tvář. O relegovaných psaly potupně, o schůzi »Sladkovského« přátelsky!... Schůze tato dala c. k. místodržitelství podnět k zakročení. Spolek »Sladkovský« dne 4. srpna rozpuštěn a H. Kure a Ant. Hajn vyšetřováni pro §§ 300. a 303!...

Redakci »Časopisu českého studentstva« došla po relegaci pravá zátopa projevů sympatie ze všech koutů, od venkovského studentstva, od dělnictva atd. Sociálně demokratická »Arbeiter- Zeitung« ku př. telegrafovala: »Pro svatodušní sjezd relegovaným vyslovujeme tímto naše nejvřelejší sympatie a naši úctu; doufáme, že, se českoslovanské studentstvo tímto terroristickým kouskem zastrašiti nedá a že bude nadále kráčeti vytknutou cestou.«

Na Karolinu zaskvěl se červenou barvou malovaný dvojhlavý orel a pod ním nápis: »C k. policejní expositura«. Na domě profesorů Bráfa a Otta napsáno: »C. k. policejní špicl«.

Relegace vyvolala mimo to heslo: »Na cizí university!« jehož se mnozí přidrželi.