Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná.

Olomoucké povídky
Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jménem Julianovi, ješto jemu bylo mluveno od jelena, když na lov jel.	Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná.	Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná.

Údaje o textu
Titulek:	Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná.
Autor:	neznámý
Zdroj:	Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence:	PD old 140

Kněz jeden nesl tělo božie poctivě v pytlíku k jednomu nemocnému, kteréhož když jedna prázdná žena nedaleko od cesty potkala, i počela mysliti sama v sobě řkúci: »Jestliže křesťanská viera jest pravá, tehda by to byl spasitel světa, jehož svaté tělo kněz nese v pytlíku. A že sem já nebožka hřiešná velmi jeho svatú milost hněvala a on jest mnoho trpěl pro spasenie lidské.« A jsúci zapálena v milování božím, jdúci přes veliké bláto, pade křížem před božím tělem i řekla: »Prosím tebe, milý kněže, aby málo postál.« I postál jest. A ona opět pade v blátě před tělem božím a řkúci: »Pane Jezukriste, jestliže ten si, jenž sě ráčil naroditi pro spasenie naše a na kříži umřel si a z mrtvých vstal si třetí den a vstúpil si na nebesa a sedíš na pravici boha otce a odtud přijdeš súdit živých i mrtvých, jestližeť tě kněz nese v této pušce, prosím tvé svaté milosti pro tvé veliké milosrdenstvie, aby mi ráčil mé těžké hřiechy odpustiti.« I odpověděl pán buoh z té pušky jazykem latinským: »Já tobě odpúštiem všecky hřiechy tvé.« A ona uslyševši ten hlas latinským jazykem, vece: »Pane, nerozumiem jazyku latinskému. Prosím tebe, mluv mi, abych mohla rozoměti.« A on k nie vece: »Já tě přijímám na svú milost.« Uslyševši to žena nevěstka, vece: »Ty mě přijímáš na svú milost a já sem tě mnoho svým tělem biedným hněvala, ješto toho nemohu vymysliti. Dieky vzdávám tobě, pane Jezukriste, jenž si mne, biednú hřiešnici, ráčil k své svaté milosti přijieti.« A obrátivši sě k pánu bohu, inhed popravila svého života.

Ó, kterak utěšená a dobrá věc jest pánu bohu slúžiti ze všeho srdce svého a ze všie dušě, kterýžto pán buoh činí spaseny ty lidi, kteřížto v něho úfají.