Ohnice/Noční

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Noční
Autor: Jiří Orten
Zdroj: ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 165–167.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

1.[editovat]

Půlnoční slovo zrodilo se,
začalo ve mně žíti.

Čekám, až spící dílo vstane
ponížené a ztroskotané
plachetkou míru obléci,
rubášem, svící u věcí,
básní.

Tak čeká víra beznaděje,
tak čeká úžas obnažený,
tak čeká smích: prostě se směje,
tak čeká stud a krev, krev z ženy.

Po špíně poznáváme se.
A po hrůze z ní.
A po krajině.
A po lítosti.
A po řeči.
A po tichu.

Jen nemlčeti za takových nocí.
Nedrkotati tmou.
Mít touhu aspoň po ovoci
a třeba prohnilou a třeba červivou.

Na střepech volnosti své tábořiti.
Udržet stráž v tom strašném ležení.
A když se tělo do propasti řítí
a ještě, ještě tíhou prohýbá se,
maminku hledat ve věčnosti zase,

tak čeká víra beznaděje.

2.[editovat]

Ty víš, ty viděl jsi, bratře!
Dálka je mrtva.
My jako cesty překlenuli jsme ji.
My jsme ji neměli rádi,
ó, my ji nemilovali.

Tenkrát jsme byli chlapci
a měli jsme něžná srdce
a neznali jsme dálku.

Ty víš, ty vidíš mne, bratře.
A já to přece říkám,
musím to vysloviti.

Hodiny odbily dvanáct,
vstávání hnulo hřbitovem
a zazněla báseň, zveršovaná
mistrem, co Drsný se zve.

Co řekla? Mne a tebe.
Křičela naši věrnost
a potom bylo ticho.

Kamenem, blátem, ano,
ale smrt nelze zabít
a duši rozmetat nelze.

8. X. 1940.