Ohnice/Elegie

Ohnice Jiří Orten
Mé město	Elegie	Strom

Údaje o textu
Titulek:	Elegie
Autor:	Jiří Orten
Zdroj:	ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 173–174. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ztvrdlý a kostnatý zimou, rozněžněn teplejším časem,
kraj, hrobka úžasná,
kraj, mrtvých náruč přelaskavá,
svou trávu, ty vlasy ještě rostoucí,
pode mnou rozestírá.

Polaskat vás,
vy vlasy smaragdové,
vy vlasy vodníků,
k nerozeznání dívčí!

A květiny,
jež do vás jsou vpleteny!
A studánky,
v kterých se umýváte!
A slunce,
pod kterým chřadnete!

Je podvečer, hladce lesklý,
jako jsou bříška ryb.
Podvečer. Já jím jdu a teskním.
Hle, cosi právě minulo a nic právě nenadchází,
ztvrdlý a kostnatý zimou, rozněžněn teplejším časem,
kraj hýbe se pode mnou jako pod všemi chodci
a mlčí,
jen o málo snad lítostivěji.

Vždyť jako já on setkal se asi
se starým zimním básníkem
a povíval listy jeho trpkosti,
ruce mu klesly podél těla
a zdá se jim, že nic už nepozvednou,
nohy mu kamsi odcházejí
a hořce hledí jeho oči.

Podvečer tak lesklý
jako jsou bříška ryb.
Podvečer. Já jím jdu a teskním.
A mrtvý můj mi rozumí
a usmívá se,
jaké to verše napíši, až vrátím se z procházky,
pod starou lampou a jako ona bledý.

Ó, bříška ryb,
ó, bříška polekaných ryb,
jež vzhůru obracíte se,
jaké tůni se sveřiti?

Byl kdosi, který zpíval líp,
prstíčkem hrabat bych ho chtěl
a rakev jeho otevříti!

Jaké tůni se svěřiti,
než odejdu k němu v hlubokou zem?

Má lampa nesvítí.
Pro mne je škoda světla.

3. III. 1940.