Odpověď Rudolfu Medkovi

Údaje o textu
Titulek:	Odpověď Rudolfu Medkovi[red 1]
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 42, č. 603. str. 5 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	30. 11. 1934
Licence:	PD old 70

1. Píšeš mi v Národních Listech, že v projevu spisovatelů, který jsem spolu podepsal, nebylo zmínky, že němečtí studenti násilím obsadili Karolinum. Jakpak ne! Je tam výslovně řečeno, že universitní spor byl rozjitřen německými nacionály a pak zneužit k demonstracím proti židům a emigrantům, kteří neobsadili násilím žádné Karolinum, a k vytloukání kaváren, divadel, rozhlasu a výkladních skříní, ve kterých, pokud známo, nebyly chovány žádné universitní insignie. O těchto demonstracích mluvil projev spisovatelů.

2. Píšeš, že u nás před roky patnácti byl vydán jakýsi zákon, že po patnáct let nikdo toho zákona nedbal. A během těch patnácti (správně čtrnácti) let byli, jak známo, po dvanáct let ve vládě pánové z dnešní národní oposice. Volej je, pěkně prosím, k odpovědnosti, proč se už tehdy nestarali o splnění tohoto zákona. Bylo k tomu dost času a času vhodnějšího než je rok 1934, nebezpečný jako sud prachu.

3. Píšeš, že nechtěl bys vidět »obraz, kdy Karel Čapek, S. K. Neumann a A. M. Tilschová, spolu s Jindřichem Vodákem a Vítězslavem Nezvalem cvičí klencáky v nějakém koncentračním táboře«. Prosí se o bližší vysvětlení. Je tím snad vyjádřena obava (u vysokého čs. důstojníka zarážející), že Československo bude přivtěleno k Třetí říši a ovládáno S. S. a S. A. lidmi? Koncentrační tábory nejsou přece československá, nýbrž říšskoněmecká instituce, že ano? Nerad bych totiž Tvůj výrok vykládal v ten smysl, že jím je českému národu přisuzována touha zavírat české spisovatele do koncentračních táborů a cvičit je v klencácích jako pruský feldvebl; takovou hrubou urážku, Rudolfe Medku, nemůže přece český spisovatel o českém národě napsat. Na příklad S. K. Neumann je vážně churav, A. M. Tilschová je žena, Jindřich Vodák je starý muž. Kohopak to, prosím Tě, obviňuješ z nelidského úmyslu, že je chce poslat cvičit klencáky? Nic platno, Rudolfe Medku, ten výrok o koncentračních táborech bude nutno vysvětlit blíž a hodně jasně.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Text je součástí polemiky Rudolfa Medka s Karlem Čapkem vyvolané insigniádou a následně se zabývající obecně tématem vztahu spisovatelů k národu. Události byly zhruba následující: Roku 1934 se vyostřilo vnitropolitické napětí; tisk krajní pravice mj. agresivně napadl řadu moderních spisovatelů. Na podzim začalo několik různých okruhů chystat společné spisovatelské prohlášení; v polovině listopadu k tomu vyšlo několik výzev v komunistickém tisku. Vypuknutí insigniády (24.–26. listopadu) vývoj urychlilo:
   1. 27. listopadu podepsalo 67 autorů – převážně levicových, ovšem i bratři Čapkové, F. Peroutka, Karel Poláček aj. – jakožto „členové Obce československých spisovatelů“ (dříve neexistující; i následně začala vyvíjet organizovanou formální aktivitu až r. 1937) krátké prohlášení odsuzující „události, k nimž došlo v […] ulicích“ a vybízející „demokratickou a protifašistickou veřejnost, všecky pracující vrstvy“ a „pokrokovou […] mládež“ k „obraně proti organisovanému útoku fašistů na svobodu“. Vyšlo 28. 11., např. v Lidových novinách jako „Projev spisovatelů“ (roč. 42, č. 599 , str. 5, 2. sloupec nahoře), v jiných denících jako „Manifest československých spisovatelů“, v Rudém právu s podtitulem „Vyzýváme k obraně proti útoku fašistů“. Na závěrečnou výzvu (v LN neotištěnou) se přidávali další „spisovatelé, umělci a intelektuálové“, až jich bylo přes 200 a přess 50 organizací.
   2. Den nato, 29. 11. v Národních listech vyšel otevřený dopis Karlu Čapkovi s redakčním titulkem Rudolf Medek k projevu Obce čs. spisovatelů. Medek se s nemalým patosem postavil proti „německým studentským hakenkrajclerům“, kritizoval některá tvrzení ve spisovatelském „žvastu“ a zvláště „fraseologii, převzatou z Rudého Práva“; největší kontroverzi vyvolal větou „nechtěl bych vidět ten obraz, kdy [pět jmen umělců] cvičí „klencáky“ v nějakém koncentračním táboře“ (jako součást varování „Jestli budete takto mluvit, […] budete naprosto smeteni nejbližší přicházející generací“).
   3. Čapek obratem 30. 11. vydal v Lidových novinách odměřenou Odpověď Rudolfu Medkovi, požadující zejména „ten výrok o koncentračních táborech bude nutno vysvětlit blíž a hodně jasně.“
      Z prvosignatářů výzvy dále týž den ve „svých“ listech reagovali A. M. Píša: Československý generál o koncentračních táborech. Právo lidu, s. 1; Josef Hora: Rudolf Medek věští koncentrační tábory. České slovo s. 4; Karel Nový: Dopis Národních listů od Rudolfa Medka pro Karla Čapka. Národní osvobození s. 4.
   4. Medek se obhajoval v nedělním vydání Nár. listů 2. 12.: „Československý generál o koncentračních táborech“.
   5. Čapek odpověděl za týden, 9. 12.: Národ nás nepotřebuje. Proslul rozvedeným obrazem „my spisovatelé se z národa vyhazovat nedáme.“
   6. Medek shrnul své reakce na zveřejněné výtky 16. 12.: Spisovatelský týden. Zmínil i, proč nepodepsal protivný manifest konzervativních spisovatelů starší generace Slovo k československému národu, vydaný v Nár. listech 8. 12.
   Polemik se účastnili i jiní autoři; jejich příspěvky ale buď dosud nejsou volné, nebo nebyly zveřejněny na internetu. Víte-li o takových textech, přidejte je. (Např. Národní listy 5. 12., str. 4 přinesly parodickou kritiku jazyka výzvy Historický projev Obce čsl. spisovatelů: Rozbor profesora Šumpláta a jeho posluchačů v semináři na universitě v Chlupochrastech.) Výběrovou bibliografii obsahuje např. Tomáš Pavlíček: Spisovatelské instituce v období krize demokracie (1934–1939), Soudobé dějiny 4/2010, nebo Lexikon české literatury (heslo Obec čs. spisovatelů). Věta „Právo Lidu“, jak viděti, zase „hledá generála“ je zjevnou narážkou na článku z roku 1926 "Hledá se generál", kterým Právo lidu odstartovalo kampaň proti generálu Gajdovi.