Odešla Velká žena

Údaje o textu
Titulek:	Odešla Velká žena
Autor:	Stanislav Bukovský
Zdroj:	Národní listy, roč. 77, č. 54. str. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	23. 02. 1937
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Renata Tyršová

Vyhasl život, jenž jasně zářil ctnostmi sokolskými, odešla bytost, jež byla v našem národním dění zjevem jedinečným a zcela mimořádným.

Renáta Tyršová skončila své veliké poslání. Jako by osud jí určil, aby svou osobou i povahou zživotňovala ideály, které rozněcovaly srdce Fügnerovo a které na celý život zaujaly hloubavou mysl Tyršovu, jako by duše národa chtěla právě na její krásné a vyspělé osobnosti názorně všem dalším pokolením ukázat, jak člověk má vždy oddaně a nebojácně sloužit především vlasti a jak se i ke světovému rozhledu a významu roste jen všestrannou činností kulturní ve vlastním národě — s tak mohutnou výrazností působí zjev Renáty Tyršové v dějinném vývoji našeho národa.

Dcera Fügnerova a manželka dr. Miroslava Tyrše šla životem vždy vzpřímeně a čestně, poněvadž vcházela do bojů i do tvořivé práce s bezpečným vědomím, že kdo se spoléhá na vlastní síly a kdo je stále i vydatně vzdělává a cvičí, nemůže býti opuštěn anebo zklamán, pokud se sám sobě, pokud se svým životním ideálům a svému poctivému přesvědčení zbaběle nezpronevěří.

Její hrdý a sebevědomý postoj se neměnil, ani když životní úděl byl těžký, ani když hrozívalo nebezpečí, ani když vysoký věk se hlásil již ke svým právům. Renáta Tyršová se neuchylovala, neukláněla a nepokořovala, nýbrž celou svou bytostí zůstávala stále — za dob dobrých i zlých — věrně a neohroženě ve službách národa, jemuž bylo ve vlastní zemi upíráno právo na život svobodný a jenž se pouze s vypětím všech schopností a sil vítězně bránil cizímu násilí.

Žena Tyršova se nikdy nebála jíti za ryzím přesvědčením vlasteneckým, i když by měla zůstat na konec sama a třeba i proti všem. Čestně padnout bylo jí víc než otrocky žít.

Tak znaly ji naše generace před válkou světovou, tak jevila se nám i po ní v obnoveném a samostatném státě.

V povaze Renáty Tyršové vyzrála šlechetnost velkodušného Fügnera spolu s velkorysostí myšlení a tvůrčí vůle z vůdcovské povahy Miroslava Tyrše. Její zjev okouzloval a přesvědčoval zároveň, poněvadž vyjadřoval současně i hluboké vzdělání citů i bystrost rozumového postřehu a odhodlanost k činům.

Měla velikost vůdčího vzoru, na němž bylo zřetelně vidět, že nežije svůj život malicherně a osobní všedností, nýbrž že ho zasvětila vysokému a nadosobnímu poslání.

Šla vytrvale, věrně a s tvořivou vůlí za vznešenými ideály, k nimž mířili otec i choť, když ve svém sokolství dávali národu nezromnou sílu k životu zdravému, kulturně bohatému, svobodnému a nezávislému.

V našem vývoji národním uplatňovala se s obdivuhodnou zdatností. Vždyť celá bytost R. Tyršové rozvíjela se v ovzduší lásky a čerpala svou vývojovou sílu z nejhodnotnějších zdrojů rodinného a národního života. Vliv hlubokého lidství, jemného vzděláním a silného jasným vědomím práva, moc vzorného příkladu v rodině i v národní společnosti dávaly jejímu mravnímu a všemu vnitřnímu růstu nejbohatší obsah ideový a vysoce vzestupný směr.

Zrála rychle a všestranně a ucelila se v povahu pevnou a dokonale vyrovnanou.

Kouzlo velikých ideí, z nichž rodilo se Fügnerovo a Tyršovo sokolství, ovládlo její život zcela a úplně.

Proto je Renáta Tyršová už od let svého dívčího mládí tak těsně spjata s osudy sokolskými a národními. Vyspělé chápání umělecké, touha po krásnu a obdiv k mistrovské tvorbě, které ji podněcovaly ke spolupráci s Tyršem v oboru estetiky, vedly ji konečně na dráhu samostatné umělecké kritiky, jak o tom svědčí řada jejích posudků, uveřejňovaných v „Osvětě“, ve „Světozoru“ i v „Národních listech“. Se zvláštní přitažlivostí působilo na ni lidové umění národní a z něho nejvíce hodnotné práce výšivkové a původní svéráz národních krojů žen.

Za studijními účely konala Renáta Tyršová mnohé cesty, též do ciziny, a při tom se současně snažila upoutat pozornost Evropy také i k našemu lidovému umění. Zasloužila se o pořádání pečlivě připravených výstav v Praze, v Paříži, v Londýně, v Petrohradě a pod.

Podporovala veškeré umění a vzdělání širokých vrstev lidu, poněvadž věděla, že národ může žít vlastním životem jen, pokud v něm neodumře cítění umělecké a stálá touha po dokonalém vědění, pokud nevypadne z duchovní soutěže s ostatními národy světa a pokud jest ke své tvořivé činnosti zdravě založen a spolehlivě připraven nejen duševně, ale i mravně.

Renáta Tyršová byla přesvědčena, že ve Fügnerově a Tyršově sokolství dostalo se národu trvalého zdroje k výchově zdravých, uvědomělých, mravné bezvadných a výkonně zdatných pokolení. Proto i ve válce světové sledovala náš rozhodný zápas s klidem a s pevnou vírou, že v něm dobře obstojíme.

Když v roce 1917 zubožené a vyčerpané mocnářství rakousko-uherské ohrožovalo hladem a bídou také naši mládež a všechen náš lid, postavila se Renáta Tyršová směle vedle bohatýrského sedláka Švehly a položila šťastně ve spolupráci s ním základy k vydatné činnosti Českého srdce.

Ani po letech utrpení válečného, když se v celém světě jevil úpadek vzdělanosti citové a všeobecný pokles veřejné mravnosti, když se vztahy k rodině i láska k národu oslabovaly a kazily, nepozbyla Renáta Tyršová víry v dobrou naši budoucnost a nedala se mýlit hesly nesprávně chápaného světoobčanství, poněvadž velmi dobře věděla, že bez národů není ani života mezinárodního a že stav mravnosti a vzdělanosti lidstva jest a bude vždy takový, jakým ho učiní životní hodnoty jednotlivých národů.

S vášnivým přímo zájmem sledovala proto v dnešním nebezpečném zmatku světovém, v mezinárodních a národních bojích všech možných směrů politických zvlášť těžký zápas sokolstva, v jehož veliké poslání v národě pevně doufala a v jehož nadstranickou a nadčasovou sílu věřila, přes to, že mnozí z těch, kdo příliš se politicky života státního sami zúčastňovali, často jí sdělovali své neoprávněné obavy, že také sokolstvo může snad býti strženo do prudkých zápasů stran.

Proto bez nadsázky lze říci, že Fügnerovo a Tyršovo sokolství, s nímž rostla, jimž zrála a jehož hodnotami se v celém svém životě hrdě projevovala, zůstalo jí až do posledních chvil největší láskou a nejdražším pokladem. Jemu věnovala všechnu svou pozornost, jemu sloužila, když psala svůj mistrný životopis Fügnerův a když nám dopodrobna vykreslila též celý život Tyršův.