Přeskočit na obsah

Odchod dvou filmových průkopníků

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Odchod dvou filmových průkopníků[red 1]
Autor: Karel Smrž (jako ksž.)
Zdroj: Rozpravy Aventina, roč. 8, č. 6. s. 41
Vydáno: 10. listopadu 1932
Licence: PD old 70

V intervalu několika týdnů odešli navždy dva mužové, jejichž jména – jedno známé většinou jen v širokém kruhu přímých interesentů, kdežto druhé populární po celé desetiletí na celém území českého jazyka – souvisí velmi úzce s počátky a vývojem českého filmu: Alois Jalovec a Josef Šváb-Malostranský.

Alois Jalovec, zakladatel nejstarší domácí filmové laboratoře Pojafilm, byl průkopníkem technické části výroby filmů. Dávno před tím, než se našel odvážlivec, který pojal myšlenku, vyráběti u nás hrané filmy, založil s ředitelem Tichým společnost Illusionfilm, jejímž byl nejen „šéfem produkce“, ale i kameramanem. Na výrobu hraných filmů nebylo ovšem tehdy ani pomyšlení. – Ale postava Aloise Jalovce s dobrosrdečným úsměvem na kulaté tváři se pravidelně objevovala za hřmotící nemotornou Ernemankou při všech význačnějších aktualitách – ať již to byla Matějská pouť, vysvěcení nějakého nového mostu, příjezd nějakého hodnostáře, nebo slavnost ve Valdštýnské zahradě. Trochu později pokusil se Alois Jalovec – tenkráte již majitel Pojafilmu – o filmovou inscenaci Stroupežnického „Zkažené krve“.

Jalovcovy zásluhy o český film jsou hlavně technického rázu. S mechanikem české techniky A. Černovským uvedl na trh prvý přijímací přístroj domácí výroby, kopii francouzského stroje Gaumontova, a po roce 1920 umožnil snaživému mechanikovi Josefu Šlechtovi, aby vyrobil prvý model svého přijímacího přístroje typu Bell & Howell, který se stal prvým článkem vývoje domácí výroby dokonalých přijímacích komor, s nimiž se dnes setkáváme nejen u všech našich operatérů, ale i v ateliérech německých, francouzských, anglických a amerických, kam jsou dodávány jakožto výrobky neobyčejně kvalitní.

Josef Šváb-Malostranský tvoří vůbec prvou etapu domácího filmového podnikání, vzdálenou sotva tři léta od oficiálního letopočtu vynálezu kinematografu bratry Lumièry. Architekt Jan Kříženecký přivezl roku 1898 z Paříže do Prahy Lumièrův aparát, kterého bylo lze použíti na přijímání i projekci filmů, a pro Výstavu architektury a inženýrství, která byla tehdy pořádána, natočil s Josefem Švábem-Malostranským tři prvé české filmy: Žofínská plovárna, Dostaveníčko u mlýnice a Výstavní párkář a lepič plakátů. Prvý z nich byl „snímek přírodní“. Zachycoval prostě život na žofínské plovárně a Josef Šváb-Malostranský často vzpomínal, jaký rozruch způsobilo, když ve výstavním stánku Českého kinematografu byl tento třicetimetrový kotouček promítnut nazpět, což konstrukce Lumièrova přístroje připouštěla. Sám plavčík, který byl při natáčení filmu, prohlásil, že sice byl při tom, když ti páni do vody skákali, ale že se nepamatuje, kdy vyskakovali z vody na prkno. Druhé dva filmy byly hrané a Josef Šváb-Malostranský byl nejen jejich autorem, ale i scenáristou, režisérem a hlavní hvězdou. Všechny tyto snímky natáčel architekt Kříženecký na původní Lumièrův film s jedním párem kulatých dírek na výšku jednoho obrázku a teprve roku 1926 je autor tohoto sloupku překopíroval s doktorem Ludovítem Hontym na dnešní normalizovaný materiál, aby i dnešní diváci mohli se zasmát naivitě tohoto českého kina před třiceti pěti lety.

Dalším Švábovým filmem byl jakýsi monomim, nazvaný Smích a pláč, neukazující nic jiného, než jeho tvář, která ze srdečného smíchu přechází do usedavého pláče.

Od té doby se ocitl nesčetněkráte Josef Šváb-Malostranský, senior českých filmových herců, jak sám pyšně hlásal, na projekčních plochách kin, nejčastěji v úlohách kulaťoučkých farářů, pro něž měl nejen příhodnou postavu, ale i dobrosrdečnou tvář a milý úsměv.

Josef Šváb-Malostranský zůstal až do konce svého života věren své ediční činnosti, kterou zahájil v malém krámku v Mostecké ulici, dříve než koupil hned naproti Kytkovo knihkupectví: vydávání krotkých žertovných kupletů, sólových výstupů a veselých aktovek, které byly a dodnes jsou hlavním programem mnoha venkovských ochotnických divadel a kabaretů.

Odešel v něm nejen reprezentant starého českého humoru, který nepodlehl žádným směrům doby a zachoval si až do smrti svůj styl, ale i typická figurka Malé strany, ke které se vždycky tak pyšně hlásil.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Původně zveřejněno bez názvu