Oda

Údaje o textu
Titulek:	Oda
Autor:	Władysław Tarnowski
Zdroj:	Lumir, číslo 1. 10. ledna 1880 . s. 14.
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70
page=1 Lumir, číslo 1, 10 ledna 1880. s. 14.

V propastech ducha myšlenka má zřela
obrysy děsné gigantova těla.
Byl nesmírný. Tak jako výspa z žuly
ležel a vztáhl hrozné rámě svoj
v němž držel svět. Pak zachvěl se, a v důli
se štítu slávy své se řítil stoje,
   kde Nic je králem světů!

A v jeho prsou jak na spoustě skal
kříž tichý, veliký sám jeden stál
   uprostřed planých květů
a velká, černá křídla rožpjal v změti,
by lidstvo celé shrnul do objetí.
Z obou stran kříže zářící dvě stály
postavy, spanilejší nad anděly.
Jak hvězda jedna noci temno dělí
mramorem čela, nad sníh planouc dálí.

A druhá, mladší, méně zamyšlena,
v lazurném hávu, který v jedno splývá
s blankytem nebes, stála, přioděná
víc oblaky než šatem, tichá, snivá.
Ta první mlčící a smutnă, pod kříž temný
svou vrhla harfu zlatou. Druhá stojí
pokojná, bez slz. Krok svůj stavíc jemný,
hle, u stop kříže tříští urnu svoji.
A nastal klid. Kol plejady se nesly
zářících duchů a v sten harfy žaly
Hebrejské k nebi v úsvit zalétaly.
Prach Hellady se z urny sypal kleslý.
A duch můj vzkřikl – v rozechvění, spěchem
chtěl harfu zdrtit! …
                                   Leč noc háv svůj lomí,
na prsou mraky s žalným strhla vzdechem
a z nich v mé oči – slunce zablýsklo mi!