Ochrana autorů

Údaje o textu
Titulek:	Ochrana autorů
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 46, č. 169. **, str. 1 (příloha) Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	03. 04. 1938
Licence:	PD old 70

Jak známo, autoři čili spisovatelé jsou více méně chráněni autorským právem, ženevskou konvencí, copyrightem a jinými toho druhu opatřeními; ale této ochraně se těší jenom jejich díla, zatím co na jejich osoby se nevztahuje žádná ochrana, ba ani šetření. Mělo by se něco stát, co by způsobilo, aby se s autory zacházelo jako s jinými smrtelníky. Aby se od nich na příklad nežádaly věci, kterých nikdo nenapadne požadovat od ostatních bližních, jako jsou doktoři, advokáti, truhláři, majitelé kolotočů a jiní odborníci. Zdá se, že lidé považují spisovatele za člověka, který hrozně rád píše; proto mu přinášejí knihy a památníky, aby se do nich podepsal. Nebo ho považují za tvora, který ukrutně rád mluví, a proto ho zvou, aby jim přišel přednášet »o svém díle nebo o jiném tématu podle volby. Výlohy cesty milerádi uhradíme«. Nikdo nepožádá svého zubaře, aby mu na památku vytrhl zub; ale autor mu má na památku utrousit nějakou myšlenku do památníku jeho pětileté dcerušky. Nikdo nepožádá truhláře, aby si jen tak z přátelství zahobloval na jeho podlaze; ale od autora se očekává, že se pohybuje po světě s perem v ruce v ustavičné pohotovosti se na něco podepsat. Na mně už chtěla spousta lidí, abych jim podepsal »Turbinu« nebo »Antonína Vondrejce«; byl jsem tak tvrdý, že jsem to odepřel učinit. Na Karla Poláčka přišla jednou dáma s prosbou, aby jí podepsal »Zázrak v rodině«. Karel Poláček je muž konciliantní, i vyhotovil ochotně tento podpis: »Za plukovníka Fr. Langra Karel Poláček, četař«.

Vážně, mělo by se už něco stát; měla by se na příklad stanovit nějaká roční doba, ve které by byli autoři hájeni jako tetřevi nebo srnci. Měl by se jim vyhradit nějaký měsíc, kdy by mohli jenom psát, místo aby se museli podpisovat a čelit jiným svízelům, kterým je podroben stav autorský. Nebo by měl být nějaký spolek na ochranu autorů, který by propagoval humánní názor, že autoři jsou taky lidé a že tedy nemají být zbytečně trápeni; buďte milosrdní i k našim spisovatelům, nebo tak něco. Ono je těch trampot, kterým je autorský člověk vydán ve psí, už trochu mnoho. Něco se musí stát. Něco se už opravdu musí stát, nemáme-li na tomto místě důrazně varovat všechny rodiče, aby nedávali své dítky na povolání autorské.

1. Nejběžnější, ale zato hromadně se vyskytující pronásledování autorů jo v tom, že jsou nuceni čtenářům podpisovati své knihy. Tento hrozný zvyk se rozšířil tou měrou, že už je jenom vzácně vyskytují výtisky knih, které nejsou autorem podepsány. Ujišťuju vás, že tyto nepodepsané exempláře budou jednou velikou sběratelskou vzácností. Uvidíte, že se budou jednou bibliofilové chlubit: »To je jeden ze tří dosud objevených autorem nepodepsaných výtisků, — a dostal jsem jej lacino, panečku, za pouhých sedm stovek.« Nemám ponětí, proč lidé tak stojí o to, mít knihy podepsané od autorů; snad si myslí, že tím ty knihy něco získávají na ceně. To je ovšem omyl; pokud mne se týče, podepsal jsem už tolik knih, že bych sám nedal za svůj podpis ani šesták. Nemáte ponětí, jakou má autor radost, když mu vděčný čtenář z Mnichova Hradiště nebo tamhle z Valašského Meziříčí pošle k podepsání balík knih; autor musí zaplatit poště za doručení, podepsat dvacet knih, hlídat je, aby se žádná z nich neztratila, shánět motouz a papír, zabalit to a jít s tím na poštu, — poslyšte, to se autor naučí nadávat bohatěji než hajný nebo šofér. Nebo píše svou věc, a na jednou je mu ohlášena návštěva dámy, která s ním prý chce mluvit v důležité věci. Inu, dáma je dáma, a tak se jde autor oholit a přestrojit do nejlepších šatů; načež dáma zašveholí: »Mistře, kdybyste tady podepsal knížku mé Milušce k narozeninám a napsal jí nějaké věnování…« Říkám vám, jednou se při takové příležitosti stane vražda; ale pak prosím, aby byl autor osvobozen. Bude to případ oprávněné sebeobrany.

2. Ukrutně milí jsou taky majitelé a majitelky památníků. Pošlou to pečlivě zabalené v sedmnácti hedvábných papírech jako nejvzácnější klenot světa, a k tomu žádost, aby náš slovutný spisovatel, mezi jehož nadšené čtenáře náleží majitel té zabalené věci, tam vepsal některou ze svých skvělých myšlenek; »a když už jsem tak smělý, jistě Vám bude hračkou získat do mého památníku také podpis presidenta republiky, Vítězslava Nováka, Nezvala, Malečka, Švabinského, Jarmily Novotné, G. B. Shawa, letce Nováka, J. A. Bati, J. A. Komenského a jiných velkých mužů a žen.« Taková zásilka je obyčejně pojištěna na 5000 Kč; zpáteční porto není přiloženo.

3. Další pravidelnou korespondenci s autory vedou sběratelé fotografií. Buď má autor níže podepsanému jakožto svému obzvláštnímu ctiteli poslat několik svých fotografií s věnováním, nebo se má podepsat na přiloženou fotografii, na níž autor obyčejně vypadá jako hluchoněmý idiot nebo jako mlhavý mediální úkaz; bůhví, kde se takové fotografie berou.

4. Item často se vyskytuje žádost o autorův rukopis kteréhokoliv jeho díla. »Buďte ujištěn, že si Vašeho ctěného rukopisu budu velmi vážit.«

5. Asi stokrát ročně dostává autor výzvu, aby podepsal nějaký manifest, jímž se má zburcovat svědomí celého světa. Pokud vím, ještě se to žádnému manifestu nepodařilo; ale to nevadí, aby s neochvějnou pravidelností nedocházely dál manifesty důrazně protestující proti válkám, persekucím, ukrutnostem a bezprávím v Americe, Asii, Africe a dokonce i v Evropě.

6. Těžší svízel jsou ankety, které autora žádají, aby napsal do 15. t. m. svůj názor o užitečnosti řečtiny, o ženském prádle, o českém filmu, o abstinenci, o hubení kosů, o úpadku náboženského cítění, o boxingu, o reformě pomocných škol, o reformě kalendáře, o reformě zkušebního řádu pro sociální pracovnice, o ženské výdělečné činnosti, o moderní architektuře, o mladé generaci, o ochraně pražských holubů nebo o některé jiné ze čtyř set sedmdesáti tisíc palčivých, aktuálních a vůbec veřejných otázek, o nichž se šmahem předpokládá, že má v nich každý vzdělaný a moderní člověk, tudíž i autor, své pevné stanovisko a že jenom čeká na příležitost, aby je mohl okázale projevit. Nemáte ponětí, k čemu všemu (soudíc podle těch anket) má mít dnešní vzdělaný člověk vyhraněné stanovisko; jak věci stojí, aspoň dvakrát týdně se má zásadně postavit pro něco nebo proti něčemu, aniž se ho kdo předem ptal, rozumí-li tomu nebo má-li k věci nějaký odborný vztah. Od toho jsi autor, abys dovedl něco napsat o čemkoliv.

7. Item svízel nemalá jsou otázky, které občas kladou noviny autorům, jednak aby (podle svého mínění) pobavily své čtenáře, jednak aby tímto způsobem šířily zájem o ušlechtilou četbu a kulturní život vůbec. Takové otázky na příklad jsou: co nejraději jíte, dáváte-li přednost blondýnkám, kdy jste se po prvé zamiloval, co byste řekl o svém vlastním manželství, kterým zálibám holdujete a podobné. Kdybyste se s takovou otázkou obrátili na hospodského nebo na majitele benzinové pumpy, bylo by z toho asi lehké ublížení na těle; ale o autorech se předpokládá, že mohou být rádi, když se jim dá příležitost s čímkoliv se producírovat před publikem. Prostě autor je tu k tomu, aby vždycky řekl něco zajímavého a vtipného; i na jeho soukromí ae má veřejnost popást, aby se zvýšil zájem o jeho knihy.

8. Dále každý, kdo vydává časopis něčemu věnovaný, pokládá za svou povinnost vynutit z autora příspěvek pro svůj list. Drahý Mistře, napište pro náš list něco o holubářství. Nebo článek o turistice. Nebo báseň pro dítky od šesti do osmi let. Nebo něco o skle. Něco pro ženy. Něco o bytovém zařízení. Něco pro náš chudý, ale krásný kraj. Něco o ochraně zvírat. Něco pro naši myslivost. Něco pro učňovaký dorost. Něco pro pěstitele jiřinek. Redakční závěrka našeho příštího čísla je 25. t. m. Dovolíme si Vás navštívit, abychom Vám zevrubněji naznačili poslání našeho listu, a tak dále.

9. Zejména pro první číslo našeho nového časopisu je autor žádán o jakýkoliv příspěvek, třeba sebe kratší. Říkám vám, každého týdne vychází aspoň jedno první číslo nějakého nového časopisu; vedle toho však vycházejí také

10. sborníky, ročenky, almanachy, památníky a podobné publikace, kterým autor zajisté neodepře svůj příspěvek do 15. října t. r.; dále

11. rozmanité knihy, jejichž publicitě by neobyčejně prospělo, kdyby k nim autor napsal několik vět úvodem nebo sebe kratší předmluvu. Prostě o autorech panuje představa, že jsou něco jako čarovný sud; stačí zatočit pípou, aby se z ní ihned, bez námahy a vydatně načepovalo kterékoliv žádané tekutiny. Lidé si jaksi nemohou představit autora jako člověka skloněného nad svou prací nebo zahloubaného va své vlastní myšlenky; chtějí z něho mít dodavatele artiklů, který vyřizuje jejich objednávky. Uvidíte, že se na to jednou autoři zařídí a založí si obchodní domy: oddělení pro dětičky, třetí patro vlevo; ankety, prosím, v sekretariátě C, číslo dveří 17; turistika a ochrana zvířat druhé patro, oddělení sportu a lovu; smuteční a jubilejní projevy, stánek číslo 11, a tak dále.

12. Jiný vžitý názor o autorech je, že odebírají všechny časopisy a kupují všechny knihy, zejména vydané nákladem vlastním. To vám je radost, když autor dostane sešitek veršů L. V. Seidla-Podbořanského s vlastnoručním věnováním a vloženým šekem poštovní spořitelny; nebo když má ve své denní poště nejmíň jeden nový časopis a první číslo nového sešitového vydání a zdvořilou upomínku, že dosud nezaplatil předplatné za Hlídku stáčečů piva, za Hlas mladých radioamatérů a za Avantgardu, orgán mladé literární generace kraje prácheňského. Jen dík otrlosti, s niž autor na takové upomínky neodpovídá, přestane po nějakém čase jmenované orgány dostávat; ale ovšem za tu dobu vznikne tucet nových, jež vesměs počítají s tím, že »můžeme Vás jakožto vzácného příznivce všech kuturních snah počítati mezi naše odběratele«. Ba ne. Jak věci stojí, počítejte autory raději mezi zaryté nepřátele všech kulturních snah.

13. Dále je o autorech rozšířeno mínění, že jejich hlavní povolání je přednášet o svém díle, o moderní literatuře nebo o některé jiné kulturní otázce; při kteréžto příležitosti »učiníte zvláštní radost svým nesčíslným čtenářům, kteří touží vás osobně poznati«.

14. Item mínění, že autoři jsou zejména povoláni k tomu, aby učinili veřejný projev proti znásilnění čínské říše nebo pro ochranu brasilských dělníků před vyděračnými plantážníky; na takový boj do dálky se musí vzít aspoň vynikající lyrický básník, jinak by to asi nebylo to pravé.

15. Též účast na debatách je považována za zvláštní zálibu autorů; i jsou zváni do různých vzdělávacích spolků, klubů a přátelských sdružení za tím účelem, aby zahájili debatu o svém díle nebo jiném problému.

16. Vůbec osobní účast na životě veřejném vůbec a spolkovém zvláště se přisuzuje autorům jako jejich veřejné officium; jaksi tím mají dávat zářivý příklad ostatní pokrokové veřejnosti a státi v čele všem obrodným, celonárodním a humánním akcím.

17. Ano, to je jedna z věcí nejbolestnějších: autora mají lidé víc na očích než jiné osoby soukromé a proto se na něho daleko víc obracejí i ve svých trampotách osobních. Není dne, aby autor nedostal aspoň jeden dopis křičící o pomoc. Někdo je nemocen; autore, pomoz mu do sanatoria! Někomu se děje bezpráví, někdo je bez místa, někdo má hlad, někdo trpí: autore, pomoz! Najdi místo pro elektrikáře a kousek chleba pro emigranta, půjčku pro chudáka a služku pro podkarpatského šámesa, práci pro chlapce a pensi pro invalidu. »Jste jistě člověk dobrého srdce,« píše žalostně těžká nebo šnorersky vypsaná ruka; jenže srdce nesrdce, člověku je těžko a poníženě z jeho bezmoci; kdyby se měl starat jen o desetinu případů, jež považuje za poctivé, neměl by dost dnů, aby to zastal. Není dne, který by se nezačínal takovým setkáním s lidskou bídou; a pak se má psát o něčem jemném a vzácném! Je to těžké, lidi; je to ten nejhlubší stín na všedním životě autorském.

Měli bychom tedy autorům přát — na prvém místě trochu míň té bídy mezí lidmi; ale hned potom o trochu víc respektu k tomu, že pracuji a potřebují všeho svého času a soustředění na svou práci, a o něco víc ohledu k jejich soukromí. Dovolte, aby se někdo domáhal lidských práv i pro autory.