Obtíže se svědkem

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Obtíže se svědkem
Autor: Jaroslav Hašek
Zdroj: Humoristické listy, roč. 55, č. 22. str. 260
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno: 17. 05. 1912
Licence: PD old 70

Professor Višňák myslil vždy neobyčejně logicky. Jednoho dne se mu přihodilo, že přemýšleje právě o tom, co by dělal, kdyby nastalo zemětřesení, vrazil do jedné dámy, která se právě promenovala před kavárnou „Unionkou“ s pánem.

„Vy nešiko!“ pravil k němu manžel té dámy. Pan professor Višňák se ani trochu nezarazil. „Opakujte to ještě jednou,“ řekl, „možná že jsem se přeslechl.“

„Pravím vám, že jste nešika.“ „Dobře," odpověděl pan professor, „tvrdíte-li, že jsem nešika, chcete říct, že jsem něco nešikovného provedl. Nešikovnost jest vlastnost opovržení hodná. Kdo jest v opovržení, na toho se dívají s kopce. Na koho se dívají s kopce, ten jest dole. Pokládáte mne tedy za tvora nižšího stupně kultury, vysmíváte se mé intelligenci. Jsem uražen a důsledek toho žaloba, které bude předcházet zjištění vašeho jména. Kde jest strážník? Vy se mně smějete? Dobrá!“

Za velkého sběhu lidstva a psů, tramwayí, ručních vozíků a vozků dal zjistit jméno svého odpůrce a spokojeně usedl večer za psací stůl, napsav si logicky postup zítřejšího konání zcela systematicky:

V sedm hodin opustím postel. V osm se nasnídám. V devět si přečtu noviny. V deset vyjdu z domova do kavárny. Ve čtvrt na 11 požádám o schematismus advokátů. V 11 vyberu si nejbližšího od kavárny. V 11 10 minut zaplatím. V 11 hod. 11 minut pozdravím a odejdu k advokátovi. Mezi půl 12 — 12 hod. podám žalobu. Cesta domů, oběd. Spokojenost.

Tak to všechno provedl do důsledků a za týden octl se pan Kadlec, obchodník, na lavici obžalovaných pro urážku na cti, spáchanou výrokem: „Vy nešiko,“ kterou se cítil uražen pan professor Višňák.

Obhájce pana Kadlce nabízel smír. Professor Višňák důsledně odpíral.

Měl s sebou výňatky z různých spisů, ve kterých bylo slova „nešiko“ použito k uvedeni oslovené osoby ve všeobecný posměch.

„Pane soudce,“ pravil pan professor, „stačí prohlédnouti si jen dějiny války francouzsko-německé. Po bitvě u Sedanu byl nazván francouzský jenerál Mac-Mahon ‚nešikou‘. Důsledkem toho bylo postavení onoho jenerála před vojenský soud. Byl odsouzen k smrti a amnestován. Nemluvím však o amnestii, nýbrž jen o trestu smrti zastřelením. Dle toho logicky:

‚Vy nešiko‘ = já vás zastřelím. Pan Kadlec mne vyhrožoval zastřelením. Rozšířil bych tedy rád na něho žalobu pro nebezpečné vyhrožování. Leč k věci. Na stránce 189 v románu Anna Karenina od Tolstého líčen jest tento výjev. Sluha polije polévkou šaty jedné dámě. A co odpoví ona dáma: ‚Vy nešiko!‘ Vše se kolem směje. Sluha jest v opovržení, dáma má šaty zkažené, pláče. Sluha jest vyhozen a stane se z něho sešlé individuum. Přikládám zde vysvědčení lékařské od Dra Pokorného z Hradčan, že sešlým individuem nejsem a že jsem tělesně i duševně zdráv. Leč k věci. Ve Spartě nešiky topili a znamenalo slovo ‚nešika‘ tolik jako ‚kinokefelos‘ = psohlavec, jak zřetelně vidět z poznámek a vysvětlivek professora Krále k středoškolskému vydání Illiady. Přikládám svou fotografii a úsudek estéta Martena, který zní: Představený mně panem Dr. Pokorným pan professor Višňák jest zcela správně rostlý, vzhledu intelligentního. Jest to směs barbarské racy germánské s ušlechtilým typem slovanským.

Leč k věci. Když mně bylo osm let, vyšel jsem si v nových šatičkách ven před dům a u potoka na lávce jsem sklouzl a zachytil se za šatičky o hřebík. Když na můj pokřik přiběhli, řekla mně matka: ‚Ty malý nešiko!‘ Ano: ‚Ty malý nešiko.‘ Byl jsem tím uveden v posměch a děti se mně smály.“

Sotva pronesl tato slova, pan professor Višňák zbledl. Odmlčel se a pak pronesl pevným hlasem, obraceje se k panu Kadlecovi:

„Máte pravdu. Byl-li jsem v osmi letech malým nešikou, tu v osmačtyřiceti musím být logicky: velkým nešikou. Beru žalobu nazpátek a prosím vás za odpuštění.“

A spokojeně vyšel ze soudní síně a když přišel domů, napsal si tuto formuli:

8 let = malý nešika.

48 let == velký nešika.