Obrázky z Holandska/Přístavy

Obrázky z Holandska Karel Čapek
Na pláži	Přístavy	Po různých cestách

Údaje o textu
Titulek:	Přístavy
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Obrázky z Holandska. 12. vydání. Praha : Československý spisovatel, 1960. s. 348 — 350 . Městská knihovna v Praze (PDF)
Licence:	PD old 70

Nezapírám to, jsem bídná pozemní krysa; snad právě proto mne okouzlují přístavy, kde jaký vidím, i když je to jen černý kůl s přivázanou kocábkou. Po jisté stránce dávám přednost přístavům rybářských bárek, lodičkám se stěžni a ráhny a plachtami a lanovím; neboť toto jsou lodice snů, plachetnice dobrodružných cest –

„Stáhněte boční plachtu!“ zvolal kapitán. „Šest mužů k čerpadlům! Přetněte lana!“ Kde jste, staré brigy a šalupy a trojstěžníky vyzbrojené kulebrinami, kde jste, opilí kapitáni, mávající devítiocasou kočkou a skoupě odměřující reptajícímu mužstvu plesnivé suchary a červivou vodu? Z té staré krásy už zbývají jen bárky slanečkářů s červenou plachtou, která z dálky vypadá bílá, s rozvěšenými sítěmi a rozvážným kutěním rybářů v monumentálních nohavicích; ale i tady je dobře postát, ze široka opřen o zábradlí, a odborně plivat do černé vody a zamyslet se hluboce a klikatě jako odrazy stěžňů –

Stáhněte plachty, hoši, a sviňte lana; kampak se hrabat s brigami a škunery tadyhle ve vodách Ije či Maasy, v basinech rotterdamských, v dokách a vaartech Amsterodamu; kampak se hrabat mezi pupkáče s obilím, ta pandera s uhlím, ty tanky, elevátory, sila a jeřáby a pojízdné mosty a bagry a bílé paqueboty z Jávy a Indie a z Guayany a zavalité motorky a parníčky lodivodů, mezi ty nákladní machny, které se zahazují s pakáží všech prokletých přístavů světa, a šedivé men o'war, a líné vlečňáky, kampak se hrabeš, člověče, se svým suchozemským slovníkem mezi tyhle bučící mořské krávy a slony a černé svině, do toho nesmírného mořského chléva, kde to funí, krmí se, spí a zvoní a řinčí řetězy, koukej, tady ti hnědí Malajci s květovanými turbany, koukej, ta slizská a olejnatá voda: to je roztok zlata z celého světa.

Pak se řekne malá země. Zemička, která má své paluby po celém božím světě. Maličká země, ale přisátá k prýštícím vemenům Veliké Vody; tady ji slyšíte pít, až se zalyká.

A večer v uličkách u přístavu se rozžehnou stažené rudé záclony, orchestrióny řinčí a bachraté holky vyplouvají do černých vod noci, staré a utahané nákladní kocáby čekající na své kargo.