Obrázky z Holandska/Člověk a voda

Obrázky z Holandska Karel Čapek
Od města k městu	Člověk a voda	Na pláži

Údaje o textu
Titulek:	Člověk a voda
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Obrázky z Holandska. 12. vydání. Praha : Československý spisovatel, 1960. s. 341 — 343 . Městská knihovna v Praze (PDF)
Licence:	PD old 70

Tož již jsem viděl na vlastní oči, jak se dělá Holandsko. Je to jako s jejich městy: vezme se kus moře, ohradí se a vypumpuje se; i zůstane dno, na něž pořádný kus Evropy dodává řekami své nejlepší bahno a moře jemný písek, Holanďan to vysuší a zaseje na to trávu, krávy ji spasou, Holanďan je podojí a udělá z toho sýr, který je v Goudě nebo Almaaru prodá do Anglie; což je, mimochodem, názorný příklad koloběhu hmoty.

Takové bývalé dno se jmenuje polder a pozná se podle toho, že vypadá nadmíru spořádaně, žírně a líbezně, a že ničím nepřipomíná takovou pathetickou věc, jako je zápas člověka s vodou. Ty slavné poldery jsou totiž neobyčejně přímočaré; když se Holanďan dal do toho, aby si sám stvořil zem, udělal si ji pěkně lidskou, to jest podle lineálu, jako když se řežou prkna. Křivolaké jsou dějiny člověka; ale přímočaré je dílo jeho.

Viděl jsem práce na vysušení Zuiderského moře. Představte si skutečné moře, které by se vešlo tak asi mezi Kladno, Příbram, Tábor a Kolín; moře s bouřemi a ostrovy a parníky a veškerým mořským příslušenstvím. Na jedné straně staví lidé hráz, je třicet kilometrů dlouhá, ale je to jen hračička proti té široké vodní ploše; na té hračičce pojíždějí vláčky se švédskou žulou, denně o nějaký metr dál; a až to bude hotovo, udělá se uprostřed toho moře řeka a uprostřed té řeky ostrov; a pak se to moře vypumpuje, a za nějakých třicet let přijdou černobílé krávy –

Ano, ale už teď jsou starosti, komu to mořské dno pak rozdělit. Sedlák z Frieska nepůjde ze svých pastvin a cibulář z haarlemských polderů nebude chtít opustit své záhony; bude to trvat desítky a desítky let, než se ze slané pastviny stane žírná a suchá prsť. Ale vláčky na hračkové hrázi jezdí dál; a holandský národ buduje den za dnem dílo, které teprve přespříštím pokolením ponese koule sýra a tulipánové cibule.

A kde nejsou hráze, tam se mořské břehy jednoduše upletou z proutí, aby ty pískové přesypy nesklouzly do vody. Představte si, že jenom košatina a pískový val rozdělují moře a zemi; kdyby ta košatinka povolila, poteče moře polovině Holanďanů do dřeváků. Proto tam roste tolik vrbiček, aby bylo z čeho plést břehy.