O statcích a pracích nehmotných/15

O statcích a pracích nehmotných František Ladislav Rieger
14	15	16

Údaje o textu
Titulek:	§ 15
Autor:	František Ladislav Rieger
Krátký popis:	O statcích a pracích nehmotných a jich významu i postavení v národním hospodářství
Zdroj:	RIEGER, Fr. Ladislav. O statcích a pracích nehmotných… Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, Fr. Řivnáč 1850
Licence:	PD old 70

Nad to sluší pozorovati, že kdyby ke způsobení toho, aby před .očima těchto ekonomistů práce těch stavů, jimž oni vlastnost výrobnosti upírají, výrobnými se staly, postačovalo jediné to, by utkvěly na některé látce hmotné — též věru málo praci zůstane, jež by této výmince nevyhověly.

Práce architektova utkví na stavení zároveň se zedníkovou; sochařova tak dobře ve dřevě, kameně nebo kovu se zachová jako truhlářova, zámečníkova, mosazníkova, kamenářova a řezbářova.

A múželiž se v tom ohledu stanoviti rozdíl mezi sochou a malbou, kteráž rovněž vězí na zdi neb kovu, na dřevě nebo plátně? Řezbina polovypuklá v kameně, rytina v kovu, malba na papíře, kreslina, kamenotisk vše to podobným způsobem s některou hmotou je spojeno.

Jaký rozdíl mezi popisem krajiny skrze známky na papíru udělané, kterýž mi podali dva — a sice malíř rysy a básník písmenami, pakliže představení, jež oba ve mně zbudili stejné? Kde stanoviti rozdíl mezi popisem básníka, místopisce, zeměpisce a dále mezi prací této vědy a jiných věd příbuzných? Všickni tito učenci rovněž jako i hudební skladatelé, mathematikové, strojevědci, právníci, úřadníci a t. d. spojují práce své na mnoze s látkou papíru.

A je snad práce advokátova jen tenkrát výrobna, když je vtělena papíru, je obrana zastávanci jeho platnější, když přechází do ducha soudců jeho postředkem zraku, jako v tajném, a ne cestou sluchu, jako při veřejném soudním jednání?

Proč by byla výrobnější práce sochařova neb malířova, jenž budí blahé city ve mně postředkem zraku mého, než práce hudebníkova, kterýž je plodí smyslem sluchu a práce herce divadelního, jenž činí totéž oběma smysly zároveň?

Je snad látka vzduchu, v němžto žijeme, v jehož vlnách se tvoří symetrické figury hlasové lahodící sluchu našemu, způsobem posud ne dosti vyskoumaným, méně ‚dokonalá‘, než z hadrů slátaný papír? Aneb je sluch a zrak smysl méně šlechetný při člověku, a má snad méně práva na zadostučiněni, než chuť, v jejíž službě se tolikeré práce konají, a nebo čit čili hmat, pro něž nesčíslná řemesla vyrobují, pro něž se staví, zdobí a vytopují domy naše, pro něž se hotoví naše nářadí a naše oděvy?

Aneb je snad práce, kteráž se koná pro požívání toho neb onoho smyslu, jen tenkrát nevýrobná, když material, ve kterém se smyslu našemu představuje, nemá cennosti, jako na příklad vzduch, v němž se koná práce zpěvákova ? Jestliže tomu tak, teda se musí pokládati práce za výrobnější a užitečnější, čím cennější je její material.

Pak ale je též nevýrobná práce květináře, jenž vyvodí květiny rychle vadnoucí, jichž látka ceny nemá, v jichžto kráse a vůni ale zrak i čich náš tak sladce se kochají, jakož i práce zahradníkova, jenž pěstuje košaté akacie, pod jichžto stínem milého chládku požíváme, a jichž cennost neleží zajisté v jich dřevě, ješto by jinak zahradník velmi špatné hospodářství prováděl, moha na též prostoře výnosnějších dřev vysaditi, aneb jinou užitečnější úrodu docíliti.

Dle téhož pravidla by přispěl k národnímu bohatství a k pohodlí i blahobytu lidí více ten, kdo by dělal stolice ze slonové kosti a s polštářem ryzího zlata, než ten, kdo je hotoví ze dřeva a s pokrývkou ze slámy, aneb měkkým polštářem žíněným, a jenž takto věci málocenné, velikou cennest uděluje?