O statcích a pracích nehmotných/13

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: § 13
Autor: František Ladislav Rieger
Krátký popis: O statcích a pracích nehmotných a jich významu i postavení v národním hospodářství
Zdroj: RIEGER, Fr. Ladislav. O statcích a pracích nehmotných…
Online na Internet Archive
Vydáno: Praha, Fr. Řivnáč 1850
Licence: PD old 70

Namítá se dále: »Nemohou se pokládati za práce výrobné ty, jichž výrobek zároveň s prací se ztráví, tak že po nich nezůstává statek viditelný neb ocenitelný — jako u př. po práci zpěvcově, kde nezbývá nic než zpomínka.«

Na to ale odpovídáme s Rossini: Jestliže rozkoš pocítěná a zadostučinění spočívající v této zpomínce, se nemůže pokládati za výsledek užitečný, nemůželiž se rovným právem říci, že chléb a víno, kteréž zajisté nejsou věci nehmotné, též nezůstavují po sobě výsledku ocenitelného a viditelného, nemáli se za takový pokládati zdraví toho, kterýž je ztrávil? Pakliže ale přiznáváme tuto vlastnost výrobnosti hospodáři neb vinaři, kterýž je vyvedl, jakž bychom ji mohli upírati lékaři, kterýž podobně přispěl k upevnění zdraví našeho, knězi, kterýž mravnost naši zdokonalil, aneb zpěvci a umělci, kterýž cit a oblibu naši zvelebil?

Kdyby každá práce přestala již proto býti výrobnou, že se koná pro zpotřebování namístné a neodkladné, jako práce hudebníkova a hercova a t. d., ukázalo by se, že by výrobnost a užitečnost práce musela býti souzena ne dle sebe a svého výrobku, ale dle času, v němž se tento zpotřebuje. Tak by se musela práce pekařova, kterýž housku upekl, pokládati za nevýrobnou, kdyby sotva upečenou na místě snědl, ale stala by se výrobnou, kdyby ji položil do krámu na prodaj k snědku jiného.