O soustavě sluneční/Předmluva

O soustavě sluneční František Josef Studnička
	Předmluva	Úvod

Údaje o textu
Titulek:	Předmluva
Autor:	František Josef Studnička
Zdroj:	STUDNIČKA, František Josef. O soustavě sluneční. Praha : nákladem spolku pro vydávání laciných kněh českých, 1868. S. 3–6. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Není-li člověku volno v tomto slzavém údolí pozemském, obrací mimovolně své zraky ku blankytu nebeskému, za nočního klidu k velebné obloze hvězdnaté, aby útěchy neb aspoň zapomenutí svých útrap nalezl zde v nadzemských prostorách mezi věčně neskalenými světly vznešenými, klidně a soucitně k zemi patřícími. V jejich tajemném pohybu hledá klíč k vysvětlení svého temného osudu, z jejích podivuhodného sestavení snaží se vyzpytovati záhyby své budoucnosti, v jejich líbezné a klidné záři přichází i utrmácený duch jeho k poklidu vnitřnímu, na zemi marně hledanému.

Od nejstarších dob až na naše časy se zvláštní oblibou dlel vždy zrak lidský na obloze a vyzpytoval mnoho vlastností těles nebeských. Abychom nejdůležitější z nich poznali a mezi nimi zdomácnivše tím raději ducha svého v dobách klopotných k nim povznášeli a tím více v krásné velebnosti nočního nebe se kochali, jest účel krátkého spisu tohoto první.

Vedle toho však vésti nás má k poznáni a porozumění všem věcem hvězdářským, jež v obyčejném životě nějakým spůsobem se vyskytují aneb aspoň v kalendářích každým rokem se uvádějí; a toť účel jeho druhý. Jestiť kalendář knihou vůbec nejrozšířenější a tudy nutno, aby i ve všech kruzích, do nichž vniká, byl čtením užitečným; čímž se ale jen tehdáž stane, porozumí-li se všemu, co v něm obsaženo, Kolik ale jest slov v něm, které se nám nevysvětlí obyčejným vychováním naším! Čteme tu hned s počátku „indikce, zlaté číslo, zatmění slunce bude 4 palce veliké, konjunkce, znamení raka“ a t. d. slova to, která největší části čtenářstva jsou holým zvukem bez příslušného smyslu.

Jest sice nanejvýš nesnadno psáti o hvězdářských věcech spůsobem všem stejně srozumitelným, poněvadž předmět sám nepatří k všedním a i vlastnosti a pojmy, jež tu třeba vykládati, nejsou obyčejné.

Za tou příčinou jest nutno, nemá-li spis býti příliš rozsáhlým, aby se vybraly jen nejdůležitější věci a tak krátce, avšak tak srozumitelně se vyložily, jak vůbec jen možná; toť povinnost spisovatelova.

Mimo to však neméně nutno, aby se nečetly knihy takové zběžně, nýbrž s náležitou rozvahou a aby se vždy rozmyslilo, co se právě četlo; a to čtenáře povinnost.

Ostatně může, každý, nejedná-li se mu o hlubší vniknutí, neporozuměv docela té neb oné věci, předc čísti dále, poněvadž všude nalezne věci pamětihodné a mimo to dalším čtením se mnoho objasni, co dříve úplně nepochopeno.

Poněvadž velká část mých čtenářů sotva má jinou knihu podobného obsahu, snažil jsem se, aby jim tato vyhověla i v jiných případech; za tou příčinou jsem v ní uvedl též mnoho čísel a jmen takových, jež při čtení nemají důležitosti zvláštní, jež si však moci vyhledati bývá v rozmanitých případech milo a prospěšno. Často se přijde v rozmluvě náhodou na ten neb onen předmět, o němž se pronáší dvojí mínění: tu se nejlépe rozhodne uvedením čísel.

Očekávaje, že aspoň většině čtenářů svých se tímto spisem zavděčím a že každý aspoň něco poučného v něm nalezne přeju si jen, aby všem se stala obloha hvězdná, milým předmětem zvláštní pozornosti.

V Praze dne 1. února 1868.

Spisovatel.