Sborník historický vydaný na oslavu desítiletého trvání Klubu historického v Praze/O prvých Přemyslovcích

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: O prvých Přemyslovcích
Autor: Josef Lacina (jako Kolda Malínský)
Zdroj: Sborník historický vydaný na oslavu desítiletého trvání Klubu historického v Praze. Praha: J. Otto, 1883. s. 1–4.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Z vlastní zkušenosti za to mám, že mnozí, kdo čtli neb slyšeli jména prvých pohanských Přemyslovců, divili se neobyčejnému znění některých těchto jmen.

Pozorujeme-li ta jména Nezamysl, Mnata, Vojen, Vněslav, Křesomysl, Neklan a Hostivit a porovnáváme-li je se jmény Přemysloviců křesťanských, se jmény Pjastoviců, poslovaněných Rurikovcův, ano se jmény většiny panovníků rodin slovanských, pokud to jsou jména domácí, vyjmeme tu zajisté jména Nezamysl, Vněslav, Křesomysl a Hostivit, jakožto jména složením svým příbuzná jménům užívaným v jiných rodech panovnických i u křesťanských Přemysloviců, kdežto jména Mnata, Vojen a Neklan jsou jména, s jakými, ba ani s podobně složenými, v jmenovaných rodinách se neshledáváme, a proto oprávněni jsme, k nim blíže přihlédnouti.

Kosmas, nejspolehlivější zvěstovatel české dávnověkosti, takto nám vypravuje o jmenovaných knížatech: „Prziemysl jam plenus dierum, postquam jura instituit legum, quem coluit vivus ut deum, raptus est ad Cereris generum, cui Nezamysl successit in regnum. Hunc ubi mors rapuit, Mnata principales obtinuit fasces. Quo decedente ab hac vita, Vojin suscepit rerum gubernacula. Huis post fatum Vnislav nexit ducatum. Cuius vitam dum rumpunt Parcae, Cresomysl locatur sedis in arce. Hoc sublato e medio Neklan ducatus potitur solio. Hic ubi vita discessit, Hostiuit throno successit. Horum igitur principum de vita aeque et morte siletur, tum quia ventri et somno dediti, inculti et indocti assimilati sunt pecori, quibus profecto contra naturam corpus voluptati, anima fuit oneri; tum quia non erat illo in tempore, qui stylo acta eorum commendaret memoriae.

Vidíme, že nejspolehlivější zpráva podává nám pouhou řadu jmen beze všeho bližšího označení buď příbuzenství neb délky panování, což důkazem, že čerpána z nespolehlivého pramene pověsti v lidu rozšířené, snad z básně národní, což asi Kosmas kostrbatými rýmy napodobiti se snažil.

Bylo-li tomu tak před půlosmým stoletím, uznáme, že k objasnění zprávy té nemůžeme přispěti ničím nezvratným, ale že pravděpodobným za vděk vzíti musíme.

Pravili jsme, že tři jména z oné řady neobyčejna jsou, nuž vynechme je a pátrejme, neprotiví-li se to letopočtu.

Od smrti vévody Bořivoje na konci století IX. po praotci rodu Přemysla panovalo devět panovníků. Berouce vždy tři na jednu generaci a každé této přiřknouce dle obecného pravidla něco přes 100 let lhůty života, dostaneme asi 330 rokův, odpočítajíce pak léta ta od vzpomenutého datum asi k roku 890 připadajícího, octneme se v polovici VI. století, ač mnohým srovnáváním tvrditi se dá, že vévoda Přemysl žil v prvé čtvrti VIII. století. (Palack. I, 1, 106.)

Proti těmto počtům dá se dvé věcí namítati. Každá z těchto generací nemusila vyplňovati neb přesahovati století a dále, jak z pozdějších dob máme hojnosť příkladů, nemusil vládnouti vždy syn po otci, nýbrž i bratří a strýcové za sebou.

Proti prvé námitce mluví známá dlouhověkosť tehdejších lidí, byť bychom i musili připustiti, že v jmenované rodině nijakž rodinnou nebyla, kde z dlouhé řady panovníků jediný Přemysl Otakar Prvý dožil se věku Nestorského.

Závažnější jest námitka druhá, než i proti té dá se tvrditi, že rod Přemyslovců v prvých dobách svých byl velmi skrovně rozvětven, nač stěžuje si u Kosmy v známé závěti své Břetislav I. (Font. rer. boh. II, 86.)

Nezamysl byl jistě synem Přemyslovým, to plyne z celé pověsti; Hostivit byl rovněž synem předešlého panovníka, nebo bylo obyčejem, že nevedl-li kníže sám hotovosť zemskou do boje, svěřoval vedení členu své rodiny, jak vidíme toho příklad na kněžicích Boleslavu, Břetislavech, Spytihněvu, Bořivoji a j. Pověsť však vypravuje, že Neklanovu výpravu proti Vlaslavovi vedl bohatýr Čestmír, o jehož příbuzenství s Neklanem není zmínky, nejspíše neměl Neklan vedle sebe dospělých Přemysloviců.

Bořivoj rovněž zdá se býti osamělým, pravíť Kosma výslovně, že byl synem Hostivitovým a před ním z nedostatku mužského ramene v rodině Přemysloviců dá se tušiti vláda poručnická, kterou senioratní zákon dynastií slovanských jinak neznal.

K létu 872 jmenuje se pět vévod v Čechách a nedá se o žádném tvrditi, že by byl Přemyslovcem; nejstarší však rukopis letopisů fuldenských, odkud zpráva ta čerpána, ač o pěti mluví, jmenuje šestého Gorivej = Bořivoj, snad že pro mladý věk boje se neúčastnil, když však dorostl a nastoupil, tu kronikář jméno jeho později připsal, jeť in margine připsáno.

Po Bořivojovi nejspíše zase z nedostatku jiných nástupců zůstal stolec český do dospělosti synů jeho po jistou dobu neosazen. (Čas. česk. Mus. 1860, 281.) Věc ta sahá sice přes meze vytknuté, ale poukazuje dobře na dobu nedávno minulou, dotvrzujíc mínění naše; vždyť ihned po smrti druhého syna Bořivojova, Vratislava, nastala zase poručnická vláda Drahomířina.

Zákon senioratní byl ovšem zřejmě vysloven a sankcionován teprve Břetislavem I., než jest bezpečno, že tu pouze dávná zvyklosť na zákon povýšena, a proto nutno bylo v záležitosti této s ní počítati.

Vidíme, že nic nevadí, zredukujeme-li onen počet panovníků vynecháním tří neobyčejných jmen, ač tím průměrnou délku panování jich o pět roků prodloužíme, porovnávajíce ji s průměrnou délkou panování Přemyslovců, která 20 roků čítá.

Co však máme si počíti s těmi třemi vypuštěnými jmény?

Mým míněním jest, že jména ta jsou pouhými příjmeny, k původním jménům národem později připojenými, a sice Nezamysl Mnata beru za jedno jméno, jako Vojen Vněslav a Křesomysl Neklan.

Jakožto příjmen jest neobyčejná forma jejich právě na místě.

Slovo Mnata příbuzno jest kořenem svým se slovem mněti neb mníti, sanskr. mna, mnatum, řeck. μναομαι, něm. meinen. (Jungm. Slovník.)

Znamená tedy Mnata člověka mnícího, myslícího, moudrého, tedy Nezamysl Mnata asi Nezamysl moudrý. (Čas. Česk. Mus. 1858, 602; 1846, V. 619; Hattala: Srovn. mluvn. 218.)

Na příjméno ukazuje i ta ženská koncovka v češtině v přezdívkách obyčejná a pak ta veliká řídkosť toho jména. Regesta ani Fontes rer. boh. druhé osoby téhož jména neznají.

I samo jméno Nezamysl hodí se k příjmí moudrého, znamenáť člověka, který se nezamýšlí a ví sobě rady dle přísloví: Ne ten moudrý, kdo mnoho ví, ale ten, kdo ví, čeho třeba.

Vněslav Vojín, Vněslav bojovník znamená zajisté Vněslav Udatný. I jméno Vněslav, to jest slávou na venek vynikající, k příjmí bojovného muže dobře se hodí.

I toto jméno velmi řidce se objevuje, ač místní jméno Vojnův Městec na užívání jeho poukazuje. Regesta i Fontes rer. boh. znají sice podobná, jako Vojata, Vojec, Vojík, Vojslav, Vojtěch, ale Vojen mimo vzpomenuté u druhé osoby se nevyskytá. Jeden z devíti Jugovičů, švagrů cara Lazara, nazývá se Vojín. (Čas. česk. Mus. 1863, 50.)

Křesomysl Neklan znamená Křesomysl Nebojovný. Pravíť sama pověsť, že kníže Neklan proto tak nazván, že nikdy neklál, nebojoval, a tu, byť bychom i připustiti musili, že otcové naši v dobách pohanských později než křesťané jména synům udíleli, totiž asi v 10. roku při tak zvaných postřižinách, přece uznáme, že o desetiletém hochu nedá se již tvrditi, bude-li udatným či nic, a proto kníže Neklan zajisté původně jiné jméno měl a to pravdě nejpodobněji Křesomysl.

Již Hájek nalezl snad nějakou pověsť podobnou, nebo ač znal Kosmu, nepřijal jeho řady pohanských knížat úplně, nýbrž na 37. listu kroniky své aspoň dvě jména spojil v jedno, a sice Křesomysl Vněslav, připojiv k tomu výklad po způsobu svém. Veleslavina zřejmě jmenuje Křesomysla i Neklanem, pravě: „Vnislav syna zůstavil Gřezomysla, který jiným jménem Neklan nazván byl.“

Co do řídkosti rovná se jméno to druhým dvěma; ve jmenovaných pramenech není rovněž druhé osoby jména toho a jen polabští Bodrcové měli také Niklota, ač ten, jak známo, nijakž jména toho si nezasloužil.

Co do významu i poslední tato dvě jména na sebe poukazují, k sobě se hodí; znamenáť Křesomysl muže na mysli skrušeného, bojácného, tudíž pravého Neklana.

Historie miluje protivy u sebe; tak po krutém Boleslavu vládl zbožný Boleslav, tak snad po udatném Vněslavu nemilosrdná Klio Křesomysla přezvala bojácným; vyjímajíť se vlastnosti lépe v extremech, vedle bílého předmětu více vyniká černý.

Slovan nepočítal panovníků svých řadovými čísly, nýbrž kdo viděl potřebu, dal příjmí.

Polák měl Boleslava Chrabrého, Křivoústého, Smělého, Kadeřavého, Stydlivého, Mečislavy Hnusného a Starého, Lešky Černého a Bílého, Vladislavy Láskonohého a Lokýtka, Kazimíry Obnovitele, Spravedlivého a Chlapského, Přemyslava Plyvače a j. Rus měl Vladimíry Svatého a Monomacha, Jiřího Dlouhorukého, Vševoloda Veliké Hnízdo, Dimitrije Hrozné Oči, Donského a Šemjaku, Ivana Kalitu a Hrozného, Šimona Hrdého, Vasilije Temného a j. Srb měl Štepány Nemanju, Prvověnčaného, Chrápavého, Slepého, Dragutina, Milutina, Děčanského a Silného. Jistě i Čechové označovali podobně panovníky své, vyznačujíce mnohdy jediným slovem jeho zásluhu, mrav, nemrav a j. nežli po Němcích se naučili panovníky své počítati. I my měli Boleslavy Krutého, Zbožného a Ryšavého, Spytihněva Spravedlivého, Soběslava Selského atd.

Že konečně svrchu vzpomenutá příjmí v známé řadě důsledně buď napřed neb za jménem nestojí, nepadá na váhu. Kosma bezpečně si významu oněch jmen vědom nebyl a snadno tedy jedno z nich, totiž Vojen Vněslav, přestaviti mohl.

Konečně ze shody jmen vždy po dvou v také příbuznosti smyslu se nacházejících vidíme, že národ v pradávných již dobách zahalil panovníky své pověstmi a bájemi, ano že ze jména nejspíše báji a příjmí si utvořil, příjmí se zachovala, báje však až na malé sledy zahynula nepřízní věků.