O pouti

Údaje o textu
Titulek:	O pouti
Autor:	Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj:	Národní listy, roč. 25, č. 344. s. 5-6 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	15. 12. 1885
Licence:	PD old 70

Dne 28. června odbývána v lese u sv. Jana v okresu kladenském pouť. Josef Šiška, vozka v Buštěhradě, dostal od šafáře v cís. dvoře Ant. Knotka k večeru rozkaz, aby odklidil prkna, z nichž byly v lese zřízeny lavice. Prkna byla již odtrhána a na hromadu složena. Když se Šiška pro prkna shýbal, udeřil jej někdo obuškem do hlavy, že klesl bez vědomí. Šiškovi naskočila veliká boule a cítil ve hlavě takové bolesti, že si musil až do 1. července přikládati ledové obklady. Lékaři prohlásili poranění za lehké. Četnický závodčí Heřman Bittermann pátral po vinníku a dověděl se, že ránu zasadil Šiškovi Jan Hájek, 29letý ženatý dělník v Kapicích a sice nohou lavice. I prohlásil Bittermann Hájka za zatčena, avšak Hájek zprotivil se zatčení a popadnuv ručnici Bittermannovu, vytrhl ji četníku z ruky. Četník pokoušel se, aby ručnici Hájkovi vyrval, ale Hájek nepustil ji; teprve když četnický strážmistr Jan Janeček přispěl Bittermannovi ku pomoci, pustil Hájek pušku. Potom zatkl Jan Janeček Hájka a také Prokopa Jílka, kterýž poranil Antonína Knotka. Když pak strážmistr Janeček Jana Hájka a Prokopa Jílka pomocí četníků Josefa Křemena a Františka Slavička spoutati chtěl, počal se bratr Jílkův, Mikuláš, 341etý horník z Dubí na Janečka sápati, volaje: „Ti se nesmějí zatknout, ti jsou nevinni.“ — „Já ho nedám, to je můj bratr!“ Při tom postavil se mezi četníky a zatčené a počal Janečka od zatčených odstrkovati, následkem čehož byl také zatčen.

Pro tuto příhodu octli se včera Josef Hájek a Mikuláš Jílek před čtyřčlenným soudem, žalováni jsouce pro zločin veřejného násilí dle §. 81. Žalobu zastupoval subst. st. z. p. Krčmář, obhájcem žalovaných byl p. dr. Jan Podlipný.

Mikuláš Jílek popírá, že by byl Jana Janečka od zatčených odstrkoval. On prý toliko prohodil ku svému bratru: „Ty dostáváš železa nevinně!“ Než svědci Křemen, Janeček, Fiala stvrzují, že Mikuláš Jílek skutečně chtěl odstrkováním překaziti výkon četníků a dokazuje tedy žaloba, že se dopustil skutku, jenž mu za vinu kladen.

Četníci Josef Křemen a František Slavíček dopravovali zatčené do Kladna a když přišli k Dubí, počal Hájek četníkúm nadávati pacholci, lumpové, a že on zákonu lépe rozumí, než oni. To stvrzují Josef Linhart a Adolf Blažek.

Svědků předvolána celá řada, nejprvnější vyslýchán byl závodčí Bittermann.

Svědek líčil velice živě a dopodrobna výstup, jenž se v lese udál, a jak se Josef Hájek zatčení vzpíral.

Když předseda — vrchní zemský rada pan Roztočil — výslech tohoto svědka ukončil, otázal se

obhájce: Pane svědku, řekněte mi, kolik tam v lese bylo vás četníků a kolik jiných osob?

Svědek neodpovídá, i opětuje otázku tu k němu sám předseda.

Svědek: Z počátku byl jsem tam já sám, pak se shromáždilo mnoho lidí.

Obhájce: A nebylo více lidí při tom, když vás Hájek tahal za ručnici?

Svědek (neobrativ se k obhájci, hledí ke stolu soudu a odpovídá): Já budu odpovídat soudu!

Obhájce: Vy jste tu svědkem a musíte odpovídati na všecky připuštěné otázky i mně, obhájci žalovaných, musíte se i ke mně chovat slušně. Byl jsem také císařským, královským nadporučíkem a vím, jak předepsáno vojínům i četníkům před soudem se chovati. Nyní tu však stojím jako obhájce, i nepřipustím, aby stav obhájců byl urážen kterýmkoliv četníkem! Prosím pana předsedu, aby poučil svědka toho, že i mně musí odpovídati.

Předseda uděluje četníku Bittermannovi poučení, jak se má chovati, načež svědek odpovídá na otázky obhájcovy.

Přelíčení dokončeno nebylo. Odvolávaliť se obžalovaní i na jiné ještě svědky, kteří nebyli obesláni, i navrhoval obhájce, aby soud líčení odročil a nové ty svědky předvolal.

Po delší poradě rozhodl soud, že mají býti obesláni tři noví svědci a líčení aby bylo odročeno.