Ořech a Krteň

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Ořech a Krteň
Autor: Popelka Biliánová
Zdroj: Národní listy roč. 73, č. 171. str. 4
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 02. 09. 1933
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Ořech (okres Praha-západ), Krteň, Ořechovka

Podivná spřežka jmen dvou kostelů, dvou osad, z nichž jedna zanikla, a dvou pohanských božisť. Ořech i Krteň leží vedle sebe na západ od Smíchova, poblíž osad Stodůlek a Řeporyj na vysočině mezi úrodnými poli. Krteň jest blíže Stodůlek a za stara k ní asi patřily i oba sousední velkostatky. Ořech je v posledních dobách okleštěné jméno osady Ořechov a leží hned v sousedství Krtně.

Krteň je nízký, pravidelný kopeček, na němž stojí kostel sv. Jana a Pavla se hřbitovem a jak praví pověst i zápisy, bývala prý zde slovanská božnice. Ale kterého boha nepovídají zápisy, ale povídá samo jméno.

Krt neboli Krodo byl u starých našich pohanských předků bůh blahobytu a bohatství. A zde tedy měl Krt své božiště, to jest svatoháj, v němž asi byla nějaká svatyně nebo snad jenom oltář, na němž tomuto bohu byly přinášeny oběti snad plodin zemských i jiné. Známo je, že první papežové v dobách křesťanských nařizovali svým kněžím stavěti křesťanské svatyně na místech pohanům posvátných, kamž lid byl zvyklý choditi, aby tak převedeno bylo uctívání pohanské modly na křesťanské světce, zde sv. Jana a Pavla, jenž také z pohana byl na křesťana obrácen.

Jinak praví se, že Krteň byla středověký kostelec, což znamená menší hradiště. Ale hradiště toto bylo jistě už z pohanských dob, jelikož takováto božiště bývala vždycky hrazena.

Kostel zdejší byl původně románský a kolem něho zřízen byl také hned hřbitov. S výstavbou kostela i překopávkami na hřbitově zanikly všecky stopy i památky, které zde snad zbyly z pohanského božiště. Nejdříve ovšem vykácen a vypálen byl svatoháj.

Název Krt, Krteň vyskytuje se častěji s obměnou po vlastech slovanských, ale význam bývá jinak vykládán. Tak i zde na Krtni. Kdyby nebyla při výkladu názvu Krtně zmínka o božstvu na tomto místě, mohl by býti název tohoto kopečku odvozen přímo od jeho vzhledu, neboť podobá se opravdu veliké krtčí hromádce, což snad zavdalo podnět k pověsti o Libuši. Libuše vracela prý se jednou tudy ze Šárky na Děvín a zde odpočívala a usnula. Když se probudila, nalezla prý u svého lože krtčí hromádku země, již tu vyryl krtek za jejího spánku. A odtud prý dala tomu kopečku název Krteň.

Pokud záznamy sahají, staly se nástupnickými vlastníky skoro všech dědin, statků i dvorů od Děvína až k Šárce vesměs řády řeholní a kněžské, což poukazuje k tomu, že tato oblast v dobách křesťanských odňata byla z majetku děvínských i šáreckých kněžek a daná církevním řádům křesťanským — jeptiškám svatojiřským, od sv. Anny i jiným.

A skoro všecky tyto statky teprve po válkách husitských přešly do rukou občanských, když odňaty byly řádům duchovenským.

V okolí Prahy ještě jedno jméno osady připomíná jméno božstva Krt a to je nynější Krč. Ale zde asi jméno toto odvozeno je od slova krč, krče — což znáči pařezy ve vykácených zde lesích.

A sousední božiště v Ořechu? Jméno toto (původně Ořechov) není však odvozeno od stromu ořechu nebo jeho plodu, nýbrž od toho, že zde byl chov posvátného oře (oře chov), kterýž věštil pohanským předkům našim. A stejný výklad svého jména měla i tvrz Ořechovka v Dejvicích, kde chován byl posvátný bílý oř nebo kůň boha slunce Svantovíta, jehož božiště bylo na sousední hoře Svantovítově, dnešních to Hradčanech.

Do Ořechu u Krtně v době zápasu křesťanství s pohanstvím vpadl vyslaný zbrojný lid, pobil ve svatoháji kněze pohanské, sebral všecky poklady, poranil i oře posvátného, který prchal a prchal, až konečně padl. A křesťané pak na místě tom postavili nynější farní chrám sv. Jana Stětí. A výjev, jak tento raněný oř padl, zobrazen jest na sloupu uprostřed kostela.

A tak máme v nejbližším okolí naší matičky mnoho a mnoho zajímavých míst, v nichž zaznamenána jest málo známá minulost Prahy a s ní i vlasti naší.

Tož tedy — učme se v ní čísti a veďme k tomu i své děti!