Přeskočit na obsah

Nový český film (Mořská panna, Lidové noviny)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Nový český film [red 1]
Autor: Karel Schulz (jako Schz)
Zdroj: Lidové noviny, roč. 34, č. 452, s. 4
Archiv Lidových novin
Vydáno: 7. září 1926
Licence: PD old 70

Počet českých literárních adaptací v našem filmu byl rozmnožen zfilmováním Štolbovy divadelní veselohry Mořská panna, jejíž divadelní kvality, bavící obecenstvo tak před třiceti lety, jsou filmově naprosto nedostatečné. Snad tento film má pro veřejnost svůj literární význam, tkvící v tom, že po promítání autorova životopisu byla předvedena ukázka jeho divadelní tvorby, ale pak tedy lze celý film považovati za jeden z těch kulturně příležitostných snímků, které se vyrábějí pro autora a pro zachování jeho památky. Ale to se zcela dobře mohlo nahraditi přednáškou se skioptikonem a nemusil se pro to dělati film, který neznamená žádný pokrok v české filmové výrobě, který nepřinesl nic nového, a dokonce ve srovnání s ostatními českými filmy dnes vyráběnými zůstává hodně pozadu. Libretisté (Nádvorník a Boháč-Medeotti) neprojevili žádnou filmovou invenci, opisujíce jednu divadelní scénu za druhou a projevivše tak úplné neporozumění pro požadavky fotografického a ne slovného umění. Ostatně sám tuctový, nezajímavý děj o statkáři, který podle všech veseloherních receptů, aby bylo dosaženo laciného efektu, je pořádný bačkora, chce si zadovádět za ženinými zády a padne při tom do rukou vyděračného párku na lodi, tento banální děj, který lze znázorniti několika scénami a titulky, nemohl poskytnouti látku pro celovečerní filmovou veselohru a proto bylo jej nutno vyplniti řadou stále se opakujících snímků, jak jednou jde napálený Čecháček kupovat klobouk, pak kytice, pak náušnice a tak dále, při čemž úloha jeho dvou přátel se omezovala na to, stát někde v koutě a dobrácky se pochichtávat. Snad na divadle, kde se při těchto scénách mluví, jsou komické, ale film z nich udělal ploché fotografie, v nichž schází filmové jádro komičnosti a které jsou únavně prázdné. A v čem se snažil býti film komický (statkářova neohrabanost, jeho sklouznutí na schodech hotelu v Benátkách, jeho představy: klobouk pro jeho krasavici má cenu krávy, úmyslně převrhované židle atd.), to vše byla primitivní komika prvních filmů, kdy ubohost neohrabanosti byla nejvděčnějším předmětem smíchu a kdy režisér neměl jiné nápady, než házet krémovými dorty, rozbíjet nosy a nastavovat židle. A dějově film nezachránily ani zbytečně dlouhé snímky z Benátek.

Režisér (Medeotti-Boháč) nedovedl učiniti z divadla film. Z herců p. Rašilov (statkář Hrdý) dokonale uplatňoval svoji divadelní komiku a jeho některým scénám s p. Jičínským opravdu scházelo jen slovo, abychom se srdečně zasmáli. Za rafinovanou vyděračku, mořskou pannu, byla vyhlédnuta sl. Lya de Val, velmi jemný a inteligentní dívčí zjev, která naprosto neodpovídala představě mezinárodní podvodnice. A tak ze všeho, co jedině mohlo připomínat, že se díváme na film, byla opravdu dobrá fotografie p. Körnera.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Otištěno v rubrice Ze světa filmů.