Nový český film (Lásky Kačenky Strnadové; Schulz)

Údaje o textu
Titulek:	Nový český film [red 1]
Podtitulek:	Lásky Kačenky Strnadové
Autor:	Karel Schulz (jako Schz)
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 34, č. 537, s. 4 Archiv Lidových novin
Vydáno:	23. října 1926
Licence:	PD old 70

Ocean-film, výrobce mnoha českých filmů, zlákán úspěchy Falešné kočičky, vyrobil nový film se čtyřkou Skružný – Innemann – Kavková – Burian, zfilmovav Skružného povídku o smutných a veselých příhodách venkovské služebné v Praze pod názvem Lásky Kačenky Strnadové. Film je rozhodně slabší než Falešná kočička i námětově a u některých představitelů i herecky, také fotografie Oty Hellera byla méně pečlivá, hlavně v interiérech, kde se honilo po tvářích herců plno stínů. Libreto bylo rozvleklé, jednotvárné, proto k němu byla přidělána jakás takás průhledná detektivní historie, jen aby únavný děj byl poněkud zpestřen. Je to příběh venkovské Kačenky, která slouží v Praze v několika domácnostech, při čemž režie má příležitost ke kresbě mnoha výrazných postaviček, je naivně okouzlena přepychem velkoměsta, padá do rukou floutka pražské dlažby a kajícně se pak vrací k svému Vinckovi na vesnici. Režie Innemannova byla hodně vynalézavá v komických situacích a bylo by si jen přáti, aby tuto vynalézavost přenesl i do samé podstaty filmu, totiž na pole technické. Ty úryvky fotogenie, jaké udělali v Římě dr. Kolár a operatér Brichta, to překopírování fotografií, fotomontáže a větší pozornost věnovaná cloně, to je dosud neprobádané území českého filmového režiséra a jistě o mnoho filmovější, než usilovně hledané zápletky a okamžiky, připomínající hodně divadelní scénu. Innemann tentokráte pracoval s větším počtem osob než ve Falešné kočičce a některé snímky byly velmi zdařilé, na příklad rvačka ve vesnické hospodě. Má situační humor a smysl pro dějové detaily. Tak jako scéna s vltavanskou muzikou ve Falešné kočičce byla rozvedena bez ohledu na vlastní dějovou linii na řadu drobných směšných příhod, tak i zde tomu bylo při zdánlivém požáru venkovské hospody. Z toho je viděti, že Innemann má smysl pro současnost filmových dějů, tedy synchronism pro film nutný. Ale mám ten dojem, že on pracuje příliš pro široké obecenstvo, a že při každé scéně rozvažuje, co tomu bude divák říkat. To však hodně vnitřnímu uměleckému vývoji překáží.

Z herců poněkud zklamal Vlasta Burian. Nebyl to jeho genre, hráti takřka sentimentální postavu vesnického roztouženého chasníka. Nemohl se tak nějak pořádně rozehrát. Cítil, že jeho role je plochá, nevýrazná. Byl však nicméně nepřekonatelný v těch okamžicích, kdy bez ohledu na libreto si mohl zahráti sám podle svého. Burian není pouze talent komický, dovede být pln tragiky. Dovede jediným gestem rozesmát zrovna tak, jako sevřením tváře rozesmutnit. Je vždy extrémním, ve smíchu i v bolesti. Jeho utrpení je zrovna tak hluboké jako jeho smích. Ale neumí být ploše sentimentální, jak mu většinou libreto přikazovalo. Zdena Kavková se herecky zdokonalila. Bylo odstraněno to, co vadilo při některých snímcích Falešné kočičky, totiž líbivost. Její role byla herecky dobře propracovaná, hlavně v exposici filmu v roli venkovské chudé husopasky a bylo zřejmo, že dovede být česká tam, kde ke kopii sváděly americké vzory. Zprvu ulekané venkovské děvče, brečící při každé příležitosti, později pražská slečinka z domácnosti, která odkoukala chování filmové hvězdy, u níž slouží, to jest herecky role jistě velká a Zdena Kavková ji sehrála dobře, vyrovnaně, v jedné souvislé vývojové linii. Dobrý byl p. Sůva v úloze hostinského Juráska, dále Struna (zase jen episoda), Sedláček, ale méně dobrý byl tentokrát Pištěk. Výprava arch. Mecery běžná, ale stylisovaná. Konečně jednou to byla výprava, ve které netriumfovala berlínská secese. Fota Hellerova od velmi zdařilých snímků v exposici filmu zhoršovala se s postupem děje stále více a v interiérech bytu herečky byla hodně nejasná.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Ze světa filmů.