Nové básně epické/Valkyra

Nové básně epické Jaroslav Vrchlický
Hakon	Valkyra	Pomsta

Údaje o textu
Titulek:	Valkyra
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Nové básně epické Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, J. Otto 1881
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Ódin

Jen mořskou děleni zátokou
kdys vládli na severu
král Bell a Hell, ten syna měl
a onen měl zas dceru.

A Hell psal dopis Bellovi:
„Jsem stár a smutno je mi,
jsem churavý a uschlý štěp,
jenž sklání se juž k zemi.

Mám syna, statný jest jak dub,
máš dceru, bledou růži,
líp v hrobě se ti bude spát.
když přituli se k muži.

Své říše spojme, srdce jich
když klesnou do objetí,
a mlhou kam lze dohlédnout,
ať vládnou naše děti!“

A Bell dal Hellu odpověď:
„Jsem stár — však doma, brachu,
chci sám být vlastním vladařem,
sám v koruně a nachu.

A kdo chce získat dceru mou,
severní bledou růži,
ten o ni se mnou ať zápasí,
štít o štít, muž proti muži.“

To psaní Bell čeť synovi.
ten v divé vypuk' smíchy:
„Nech, otče, toho blázna sám
vyléčím z dětské pýchy.

O dceru jeho nestojím.
to děcko rozmazlené.
mne jinam v lásky náručí
má divá touha žene.

Já, otče, miluju Valkyru
jezdící na černém koni,
která se s vichry o závod
nad hvozdy v mračnech honí,

Která na skále nad mořem
z vlasů si vybírá řasy
a hřebenem češe z jantaru
své dlouhé, ohnivé vlasy.

Tu miluju, s ní každou noc,
když bez hvězd moře se chmouří,
spím v sluji; v jakých objetích
nám srdce vrou a se bouří!

Teď meč a štít a na koně!
jdu ztrestat starého blázna;
štít o štít, proti muži muž,
to má též odpověď rázná!“

Roh zazněl, most juž dolů slít'
na hradě krále Bella.
král v zbroji stál tam, ve větru
šedá mu kadeř se chvěla.

Na dcery svojí ženicha
tam čekal s mečem v pěsti,
a moře bilo do břehu,
lkal racek smutné zvěsti.

Roh zazněl zas a Hella syn
se žene proti králi:
„Ne pro tvou cukrovou princeznu
ten žert jdu zkusit malý.

Leč zkrotit směšnou pýchu tvou,
štít o štít, muž proti muži;
ta rána — tvojí hrdosti,
a ta — tvé bledé růži.“

Štít zaduněl, Bell k zemi kles',
tvář jeho smrtí bledá;
v tom v mraku zazněl divoký křik:
„Zabil's mi otce, ó běda!“

Jak hlavu zved' syn Hella, zhled'
svou milku, letěla mračny:
„Zabil's mi otce, klet budiž, klet,
bud klet, ó havrane lačný!“

A chytla jej a v divý rej
ho strhla na koně k sobě,
a jeli, bouř jim v zápětí,
nad moře dunící v zlobě.

Na hradu svého cimbuří
v myšlenkách seděl Hell starý,
číš vina před ním netknuta,
žal v srdce mu zatínal spáry.

Sen jediný jeho života
teď zmařen hrdostí Bella,
syn jeho miluje Valkyru ....
a jeho hlava se tměla.

V tom divá zavála vichřice,
kraj mračen až k zemi sahá
a z něho výkřik zní divoký:
„Zde svého syna máš, vraha!“

A ruka z mračen hodila
mrtvolu ku nohoum krále,
a větrem smích zněl šílený
a mračna se choulela dále.