Nová Evropa : stanovisko slovanské/10.

Nová Evropa : stanovisko slovanské Tomáš Garrigue Masaryk
9.	10.	11.

Údaje o textu
Titulek:	10. Politická samostatnost a národní autonomie
Autor:	Tomáš Garrigue Masaryk
Zdroj:	MASARYK, Tomáš Garrigue. Nová Evropa : stanovisko slovanské. II. vydání. Praha : Gustav Dubský, [1921]. S. 93–95. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1920
Licence:	PD old 70

20. Politická samostatnost je pro národ uvědomělý, vzdělaný, životní potřebou — národ politicky podrobený i v nejkulturnějším státě je potlačen, a hospodářsky a sociálně vykořisťován. Čím myslivější je národ, čím energičtější, tím tíže nese nadvládu; a jsou případy, že politický pán je méně vzdělaný, méně zdatný než poddaný lid. Největší básníci polští velmi účinně analysovali stálou revoluční náladu potlačeného, uvědomělého národa; Mickiewicz shrnul ji ve slova: Jediná zbraň nevolníka je zrada.

Násilné potlačování, odnárodňování a přenárodňování ve všech smíšených státech je ohromnou ztrátou sil a snižováním mravní úrovně; také panující, potlačující národ se poškozuje tím, že se dopouští násilí a tím, že přijímá nikoli nejlepší charaktery národa potlačeného. Uherský stát s násilnou maďarisací je pro znalce odstrašujícím příkladem odnárodňovací bezcharakternosti.

Politická samostatnost se stává ovšem pořád více a více relativní, ale to není argument proti osamostatnění potlačených národů. Bývalá suverenita absolutních států béře za své rostoucí mezistátností a mezinánodností; ta suverenita byla do značné míry podmíněna isolovaností. Politické spolky současné (Trojspolek na př.) jsou také zjevným seslabením bývalé suverenity.

Lze připustit, že malé státy stojí pod tlakem velikých sousedů — příklad: poměr Rakousko-Uherska k balkánským státům. Bylo proto již častěji nadhozeno, že malým státům a národům by bylo lépe být přímo částí nepřátelského velikého státu; Srbsko — tak řekli jeho odpůrcové — přičleněno k Rakousko-Uhersku, rozmnožilo, ba sjednotilo by Jihoslovany a odporovalo by svému nepříteli vydatněji než Srbsko samostatné.

Tyto a podobné úvahy prýští ze zásad dnešní, machiavellistické politiky. Vývoj Evropy a lidstva spěje k demokratisaci, to jest humanisaci mezistátních a mezinárodních poměrů, politika přestane být machiavellistickým rejdištěm, národní samostatnost a samobytnost se bude nerušeně vyvíjet při vzrůstající mezinárodnosti.

V novější době ochráncové existujících smíšených států, zejména Rakousko-Uherska, navrhují národní autonomii jako prostředek pro řešení národních sporů; to je také program mnohých socialistů. (Rakouští socialisté, Springer, Renner a Bauer vypracovali podrobnější program; ale i v Anglii někteří socialisté, ještě za války, doporučovali podobně národní autonomii.^[1])

Poctivě provedená národní autonomie, uznání jazyka ve škole, úřadě a parlamentě, v některých případech by vystačila, zejména pro národní minority, ale nestačí pro národní majority, resp. národy celé jako československý, polský a j., jimž samostatnost protiprávně byla odňata a kteří se domáhají úplné samostatnosti.

---

1. Liší se autonomie territoriální, pro territoria obydlená jedním národem, a autonomie personální, pro roztroušené malé minority, podle vzoru nynějších církevních minorit. V Čechách s české a německé strany minority se v různých návrzích politických uznávají, jestliže mají 20—25 %.