Noc (Bebr)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Noc
Autor: Antonín Bebr
Zdroj: Národní listy, roč. 74, č. 345, str. 1
Vydáno: 16.12.1934
Licence: PD old 70

Noc, černá kočka z hedvábí,
už rozvíjí své půvaby
a hebce předouc lehá si
s chladnými v očích topasy.

A lidskou ctnost a lidský hřích
si stele pod svůj měkký břich
a píseň něžně chrčicí
lká k chřadnoucímu měsíci.

 * 

Jak míjí čas, v ženu se mění,
v sfingu, v caesarské poloze
a otázky k nerozluštění
mlčící dává obloze.

V tu chvíli pochyb mučedníci
do dlani skrývají svůj žal
a ženě zpola, zpola lvici
v odpověď těžkou mlčí dál.

 * 

Bar, jaká smavá truchlivost,
slov, očí, noh hra šarlatová,
přes propast lehký růží most,
svatební průvod ze hřbitova.

Po mléčné dráze kráčí Bůh
a zástup andělů jde za ním.
Kýs blázen křídou kreslí kruh
a démony štve zaklínáním.

Snad světci jen a děti snad
spí bez muk snů pod svými čely.
Démony nutí štkát a řvát
formule blázna v hloubce cely.

Noc, černá kočka, zálud, sen,
si onyxové líže drápy,
půlměsíc září do oken
patheticky, až duši trápí.

Snad světci jen a děti snad
spí bez muk snů pod svými čely.
Přes mléčné dráhy sráz a spád
Bůh vzdaluje se s archanděly.