Nemůže být ani řeči

Údaje o textu
Titulek:	„Nemůže být ani řeči …“
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	přepis textu z časopisu Fronta I, č. 8. 24. 6. 1927, str. 119 až 120
Licence:	PD old 70

Abyste rozuměli: nemůže být ani řeči o novodobém sporu o oba rukopisy, Královédvorský a Zelenohorský. Již čtyřicet let jest vědecky rozhodnuto o Rukopisech. Ne pouze že tři třídy Akademie věd a umění, prvá, druhá a třetí odmítly Barešovu obranu Rukopisů, uznaly dále za vhodné další diskusi jakožto ohrožující prestiž naší vědy. Ne dosti na tom. Dne 31. prosince 1911 vydalo 45 našich vědeckých pracovníků projev, v němž „se zřetelem k některým pokusům, vyhlašovat Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský za pravé památky naší středověké literatury“ oznamovalo veřejnosti, že „podvrženost obou Rukopisů byla prokázána hojnými, neklamnými, nevyvrácenými a nevývratnými důkazy a že jakékoli další hájení těchto padělků zakládá se jen na klamných soudech a tvrzeních a na nedostatečných posuzováních celé otázky“. Roma locuta, causa finita. Poněvadž pan prof. Fr. Mareš ve svém spisku, vydaném pod titulem „Vědecké methody realismu zvl. v otázce Rukopisů“, nazývá vědecký projev „dekretem 45 realistických odborníků“, poněvadž mluvě opětovně o „realistických methodách vědeckých“ jako prý nedostatečných vědecky i mravně, tvrdí, že „tyto methody nepřinesly žádného přesně vědeckého důkazu, že by byly Rukopisy novodobým padělkem“, přihlašuje se, počítám-li dobře, třiatřicet vědců „se vším důrazem k prohlášení z 31. prosince 1911 v plném jeho rozsahu“. A také pan president republiky prohlašuje prostřednictvím své kanceláře, že ovšem trvá na vědeckém přesvědčení tak, jak učinili ostatní odborníci.

Nemám nic proti tomu, aby odborníci a třeba také neodborníci trvali na svém přesvědčení. Mohli však, trvajíce na něm, více mu posloužiti větším klidem. Počin Akademie a počin odborníků nedosáhne svého účele proto, že není možno prostě zakázat debatu, pokud je o její thema zájem. Podle aparátu, uváděného na scénu, usoudí naopak veřejnost, že věc je vážnější, než kdyby se naopak chovala rezervovaněji Akademie i odborníci. Čím pevněji jsem přesvědčen o bezúčelnosti revise rukopisných sporů, s tím větším klidem a shovívavostí mohu se chovat k pokusům o tuto revizi. Způsobí-li spisek prof. Fr. Mareše takový neklid a takovou nervosu, je to zbytečné, ne-li škodlivé.

Nepochybný zájem, který dosud ve věci Rukopisů trvá, svědčí o tom, že značná část naší veřejnosti nesouhlasí s míněním, že by tu běželo o věc, vyřízenou po čtyřicet let, o věc v plném toho slova smyslu ve všech směrech rozhodnutou. Je buď omylem, nebo vědomým komolením skutečnosti prohlašovat, že všichni, kdož tak soudí jsou obhájci Rukopisů jakožto rukopisů pravých. Tito domnělí obhájci podrobují prostě kritice formy řízení o Rukopisy a zjevy za něho se vyskytnuvší; tito domnělí obhájci reklamují právo býti nevěřícími Tomáši proti Tomášům věřícím, tudíž totéž právo, které kdysi reklamovali pochybovači o pravosti Rukopisů. Je-li už kacířstvím, vysloví-li kdo - jako se přihodilo mně! - mínění, že zůstává tu v mnohém směru temno dosud, svědčí to o tom, že čtyřicet let po rozhodnutí ve věci pravosti máme co činiti s rozčilením, jež snad bylo pochopitelno, třeba ne chvály hodno, v dobách nejprudších bojů, ale jež není ani chvály hodno, ani omluvitelno dnes; stačí-li, co jsem napsal ve svém feuilletonu „Ničemou snadno a rychle“, abych byl označen za obránce Rukopisů, svědčí to o tom, že ani dnes nedosáhli jsme možnosti, řešit klidně a bez podezírání a urážek rukopisné problémy.

Praesidium Akademie, vyloučivši z rokování o svém rokování čtvrtou třídu, reklamovalo spor výhradně pro vědecké třídy Akademie. Tedy ne už Akademie věd a umění, ale jen Akademie věd. I to svědčí o zbytečné nervose, o přepjatých obavách nebo o neméně přehnaném bagatelisování. Klidně uvažujíc, musilo by připustit slavné praesidium Akademie, že čtvrtá třída nemůže být vyloučena z posuzování možnosti, zda padělkem Hankovým, po případě jeho druhů, mohly vzniknout Rukopisy. Ale třeba už tak málo kolegiálně byly posuzovány schopnost a znalost čtvrté třídy - zatímco ponechána stranou otázka, jsou-li vesměs odborně kvalifikováni členové prvé, druhé a třetí třídy! - aspoň toho mohlo se nadíti praesidium Akademie, že čtvrtá třída, zachovávajíc větší klid, byla by zkorigovala nešťastnou stylisaci passu o prestiži naší vědy. Důstojnost Akademie i důstojnost vědy by tím umění bylo posloužilo.

Fanatism rukopisných bojů nesmí se vracet do našeho života, rukopisy nemohou a nesmí se stát politickým heslem, vědecký boj nesmí být vědeckým terorem, nesmí nastati opět vražedný a nechutný boj. Věda není ohrožena hlasy kritiků, byť neodborných a nedostatečných; byla by však ohrožena tehdy, kdyby ztratila objektivitu a místo vědeckých argumentů spokojila se počtem podpisů. Je-li třeba poučení neodborníkům, ať jsou poučeni; je-li třeba zjištění omylů, nechť jsou zjištěny. Ale třeba „neodborník“, tolik si dovoluji říci předem: není možno zamezit ne už boj o pravost rukopisů, ale nutnou revisi metod, jimiž se pracovalo, a osob, které pracovaly; také dějiny dějiny rukopisného boje musí být objektivně napsány; naskytne se pak otázka, zdali větší obtíže vítězství pravdy způsobili její fanatikové, nebo její odpůrci. Buď jak buď, volnost kritiky nesmí být omezena ani vůči kritikům.