Nejvážnější problém

Údaje o textu
Titulek:	Nejvážnější problém
Autor:	Karel Kramář
Zdroj:	Národní listy, roč. 54, č. 209. str. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	02. 08. 1914
Licence:	PD old 70

Kdo poněkud hloub dívá se na hospodářské důsledky nynější situace, ten neubrání se vážných obav. Všeobecně se ovšem nebezpečí hledá někde jinde, než kde do opravdy je. Vybírání vkladů ze záložen a spořitelen i bank, prodávání dobrých a bezpečných akcií zdravých průmyslových podniků a dobrých našich akciových bank je největší nerozmyslností, jakou si jen lze představit. Kdo takové vklady a akcie má, kdo v nich má opravdu uloženo své jmění, kdo nemá jen na spekulaci koupené papíry, ten dělá největší hloupost — budiž mně odpuštěno toto jedině přiléhající slovo — když prodává se škodou své papíry a poškozuje veškeren náš hospodářský život seslabováním českých našich peněžních ústavů. K čemu tyto zbytečné úzkosti. Žádná válka nezničí výrobní schopnost zdravých podniků — válka přejde, a kdyby byla sebe větší a krvavější — a hospodářský život zakypí novou silou a energií. Všecky ty zdravé podniky, banky budou prosperovati více, než v poslední těžké době, kdy nad evropským trhem stále viselo nebezpečí velkých konfliktů, akcie opět stoupnou, a ti, kteří si je ponechali, kteří nedali se uchvátit zbytečným, dětinským strachem, budou velmi spokojeni a rádi, že dovedli být v kritické chvíli pevnými a rozumnými.

Zrovna tak zbytečný je strach o naše papírové peníze. Banka rakousko-uherská může bez nebezpečí vydati ještě mnoho bankovek, a kdyby se i objevilo disažio, kdyby bankovky dostaly menší cenu, neztratí tak rychle svou kupní cenu v domácím, vnitřním našem životě, a znehodnocení objeví své důsledky hlavně jen v platech pro cizinu. Ale možno pevně doufati, že znehodnocení nebude dlouhé a trvalé. Není dobře srovnávati nynější dobu s dřívější. Bývalá národní banka měla bankovky znehodnocené proto, poněvadž všecky své fondy, a daleko víc, měla zapůjčené státu, o kterém se vědělo, že nemůže platit. Dnes jsou poměry jiné. Rakousko-uherská banka je ve skvělých poměrech, stát jí není dlužen ani to nejmenší a ona může veškerých svých prostředků užíti k dostatečně krytému vydávání bankovek. A kdyby i zastavila placení hotovými, jak to na příklad udělala také nejbohatší banka cedulová, banka francouzská v době války, bylo by to jen k uchránění zlatého pokladu a k ulehčení zavedení normálních poměrů po válce. Tedy všecky strachy v této příčině jsou zbytečny a škodlivy.

Pak panuje panický strach o zásoby předmětů denní výživy. Také tento strach jen dělá, sám tvoří nebezpečí. Až budou mobilisovaní na místě, začne zase pravidelná doprava nákladová na drahách, a bude možno zase přivážeti všecky zásoby. Jenom skupováním všeho, co je po ruce, tvoří se zbytečně uměle nedostatek zboží a zdražování cen. Také zde je nejlepším regulátorem klid a rozvaha.

Tedy to všecko jsou zbytečné obavy. Horší a opravdu nebezpečné jsou jiné věci: žeň a průmyslové podniky. Nepodaří-li se dostati domů žeň, pak nastane opravdu hospodářská katastrofa. Bude-li trochu lepší počasí, možno by bylo bohatou žní zaceliti mnohé rány, a vyhlídky pro obchod a průmysl na zimu velmi by se vyjasnily. Tedy nejvážnější problém je, dostati dobře a rychle domů žeň.

Tu je potřebí energického zakročení a organisátorské schopnosti veřejné správy. Jakkoliv je opravdu dojímavá ochota našich skautů a naší mládeže, přece to všecko je jako kapka do moře. Musejí býti organisovány celé výpravy dělníků do krajin, kde se má bráti žeň. To je dnes velmi dobře možné, poněvadž továrny se zavírají, a na druhý týden bude spousta nezaměstnaných dělnic a dělníků. Ať se okresní hejtmanství okamžitě informují, jsou-li kde dělníci ochotni jíti na žně, a pak ať se tam dopraví třeba zadarmo. To je dnes největší hospodářská, a tim politická nutnost. Odpomůže se tím tomu nejstrašnějšímu, co nám hrozí, bídě a hladu našeho průmyslového dělnictva. Svaz průmyslníků sice žádá, aby továrníci nezastavovali práci, ale jak mají to dělati, když všichni zákazníci odříkají své zakázky a přijímání zboží. To také není v pořádku. Nejen továrníci, také velicí grosisté mají jisté povinnosti. Továrníci, kteří jsou kapitálově neohroženi, dojista udělají všecko, aby mezi jejich dělnictvem nevypukla bída a nouze — ale jejich možnosti jsou ohraničeny. Nemohou pracovati bez konce na sklad — k tomu nestačí nijaké prostředky finanční, ba ani místnosti, kde zboží uložiti. Tu musejí odběratelé míti tolik solidarity s výrobou, aby jí umožnili pokračování v práci, a tím zachránění dělníctva od strašné bídy.

Nyní se ukazuje, jak těžké problémy hospodářské vyvolává válka v zemích průmyslových. Není-li válka v zemědělských krajinách zrovna v době žní, což pravidelně nebývá, snáší zemědělské země válku poměrně lehce, jak viděli jsme to v Srbsku a v Bulharsku za války balkánské. Ale ukazuje se, že je válka nejnebezpečnější zemím průmyslovým. Dělnictvo je, bohudíky, zvyklé na vyšší potřeby životní, celým svým způsobem života spoléhá na stálou práci — a najednou má býti úplně bez výdělku! To je strašné pomyšlení, a není větší povinnosti, než všemi prostředky pracovati k tomu, aby se nezaměstnanost obmezila na nejmenší míru. Zde musí se dokázati organisační schopnost moderního státu. Na jedné straně nutno působiti všemi prostředky, aby nejen všechny faktory výrobního procesu, vyrabitelé, nýbrž také sprostředkovatelé odbytu, zejména velcí a kapitálově silní obchodníci pomáhali zameziti strašnou krisi, která by se také jich velmi těžko dotkla, poněvadž by na dlouho zničila spotřební schopnosti širokých vrstev lidových, ale na druhé straně nutno zameziti, aby v jedné krajině nastala nouze pro to, že není dělníků k sebrání žně, obilí s polí a v druhé sousední krajině aby byl hlad proto, že dělníci nemají zaměstnání. To je nejtěžší problém, a nejen veřejná správa, nýbrž také všechny orgány samosprávné a vůbec všichni, kdo mají trochu smyslu pro hospodářské zájmy našeho národa, nýbrž také trochu srdce pro ty, kterým hrozí opravdu nejtěžší zkoušky, musejí zanechati všeho passivního hořekování o tom, co se stalo, a s celou energií se starati o to, aby hospodářské síly našeho národa nebyly úplně podlomeny. Jde o nás, o naši budoucnost — a proto ruce k dílu!

Karel Kramář.