Nejdůležitější sociální otázka

Údaje o textu
Titulek:	Nejdůležitější sociální otázka
Autor:	Alois Rašín
Zdroj:	Národní listy, roč. 58, č. 166. s. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	25. 12. 1918
Licence:	PD old 70

Po více než čtyřleté válce přecházíme povlovně do normálnějších poměrů a všechno to, co válka navalila do cesty klidnému vývoji, musí býti těžce překonáváno. Zřídili jsme svůj samostatný stát, pečujeme o to, abychom upevnili jeho hranice, chystáme se na mírovou konferenci, kde má býti náš stát mezinárodně zajištěn a činíme nejdůležitější opravy na zřízeni administrativním. Ale to vše jest jenom přípravou; celá budoucnost bude záviseti nejenom na tom, jak rozhodne mírová konference, jak dohodneme se se svými sousedy o hospodářských stycích, nýbrž v první řadě na tom, dovedeme-li odstraniti nejtěžší pohromu, kterou vyvolala válka, totiž povznésti naši výrobnost.

Soustava, jakou pracovalo Rakousko, byla přímo demoralisující. Vojenské kruhy hned od počátku snažily se zpopularisovati válku placením vysokých cen, hýřením potravinami, látkami a pod. v té pevné naději, že válka bude trvati několik neděl, nebo měsíců, že skončí příznivě a že všechna rozmařilost bude mnohonásobně nahrazena. Na vojnu však povoláváno bylo čím dále tím více mužů, hranice věková rozšířena do 50 let a mez její snížena na 18. rok, ze své obvyklé práce byli mužové vytrženi v nejlepších výrobních letech a hnání buď do zákopů a nebo ke strážná službě v zázemí, k onomu lenošnému živobytí, v němž nevyrábí se nové statky, nýbrž jenom vyrobené se spotřebují neb ničí. Mládež, která si ještě ani neodbyla svoje učednická a tovaryšská leta, studenti, kteří nedokončili svých studií, byli hnáni ven a po čtyři leta byli vzdáleni od přípravných prací pro život.

Rodiny těch, kteří museli na vojnu, byly státem vydržovány tím, že placeny jim byly vyživovací příspěvky, které v přemnohých případech byly zasloužené, ale v mnohých případech zbavovaly příslušníky vojínovy vůbec potřeby, aby se prací živili.

Také naše politika, které se jednalo o to, aby rozkládala starý stát finančně a rozmnožovala jeho hospodářské obtíže, pracovala k tomu, aby vyživovací příspěvky byly zvyšovány, takže po usneseních sněmovny dosáhly tyto podpory jen pro země české obnosu 111 milionů měsíčně a pro celé bývalé Rakousko vyžadovaly ročního nákladu přes čtyři miliardy korun, čili o miliardu více než veškeré výdaje státní před válkou.

Není pochybnosti, že válka a způsob jejího vedení a financování přímo odnaučovaly lidi pracovati, dorost náš odvracely od odborného vzdělávání, takže nyní stojíme před problémem, dovedeme-li všechny tyto vrstvy přivésti znovu k oné píli, vytrvalostí, spořivosti a spoléhání na vlastní síly, které byly krásnými vlastnostmi našeho lidu, na nichž i v zápasu s cizím státem vybudoval svůj kulturní a hospodářský pokrok.

Válka způsobila ohromné ztráty na statcích. Zničila výrobní prostředky průmyslu, vyrabovala nejen zvony, nýbrž kde jaký kousek mědi ve formě kotlů a jiných továrních zařízení, znemožnila opravu strojů a továren, podvázala výrobní pokrok pro neznalost nových vynálezů nepřátelské ciziny, a jen poklesnutí cen peněz vzbuzuje falešný dojem, že narostly nějaké kapitály a výrobní statky, poněvadž se zapomíná, že koruna má menší hodnotu a že následkem toho cena statku v korunách vyjádřená musí býti větší, ačkoliv statek sám poklesl ve své vnitřní hodnotě.

Přivodila-li válka zhoršení výrobních prostředků, bude-li vyžadovati nových ohromných investicí a veliké intensity práce podnikatelské, tím více jest nutno přemýšleti o tom, podaří-lí se nám znovu povznésti pracovitost a svědomitost při práci, které válkou tak těžce trpěly. Tato otázka jest nejdůležitější, neboť jenom intensivní prací můžeme nahraditi všechnu tu zkázu vyrobených statků a docíliti dostatečnou zásobu statků spotřebních, zabezpečiti klidný hospodářský rozvoj našeho státu a všech jeho vrstev. Nsdovedeme-li toho, budeme snadno předstiženi státy, které nepotřebují teprve opravovat svých továren, doplňovat napolo zničené své inventáře a nářadí, nahrazovati nedostatečné obdělávání a hnojení svých polí, nakupovat ve válce vybitý dobytek, nýbrž potřebují pracovati jenom tak, jak pracovali před válkou pomocí plně zachovaných, eventuelně za války zdokonalených výrobních prostředků.

Ve Francii po nešťastné válce francouzsko-německé vzepjalo se všechno obyvatelstvo k usilovné práci, jejíž výsledkem bylo velmi rychlé zaplacení válečné náhrady, z velké části právě z výtěžku této stupňované výrobnosti. Za necelá dvě léta zaplatila Francie pětimiliardovou válečnou náhradu a za sedm let zaplatila z řádných rozpočtů své vlastní výlohy válečné. Píle a šetrnost francouzského národa slavila triumf. Ve stavu mnohem těžším jsme dnes my po čtyřleté světové válce, v níž byl rozbit stát, ke kterému jsme byli připoutáni. Na něm nejlépe vidíme, že všemohoucnost státu, jakou hlásal živením dvou třetin obyvatelstva právě za války, jest fikcí, že musí skončiti finančním rozvratem a ohromnými dluhy. Bez tvořivé práce všeho občanstva nelze udržeti státu.

Doufejme, že bude příznivě rozřešen tento náš poválečný problém a že všechny vrstvy našeho národa přihlásí se k heslu, že jen z ruky pilné vykvete naděje šťastné budoucnosti naší republiky.