Nešťastní pumpaři

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Nešťastní pumpaři
Autor: Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj: Národní listy, roč. 25, č. 252. s. 3
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 13. 09. 1885
Licence: PD old 70

Josef Zachař, 77letý pumpař v Karlíně, byl vyzván, aby vycídil studnu v domě Josefa Charváta v Karlíně. Podnikl práci svou dne 1. července a přibral si k ní za pomáhače plavce Františka Kubáta. Studna byla zanesena bahnem, jež především ostatním se mělo vybrati. K tomu cíli sestoupil pomahač Kubát do studny, čtyři sáhy hluboké, kdež měl plniti bahnem okov, a starý Zachař zůstal nahoře, aby okov vytahoval. Ačkoli jest Zachař dosti starý dělník, aby věděl, jak má k podobně práci přikročiti, přece opomenul učiniti všechna potřebná opatření, aby nebezpečí bylo co nejmenší, a zejména tedy nesestrojil nad studnou jakýsi rumpál nebo aspoň kladku na trojsochoru, jejíž pomocí vytahuje se okov ze hlubiny mnohem lehčeji, než pouhýma rukama.

Ubohý Kubát, sestupuje do studny, netušil, že koná poslední svou cestu. Nevrátil se více z černého otvoru zdráv…

Naplnil poprvé okov — asi dvanáctilitrový — bahnem, dal znamení Zachaři a ten, stoje ve mramorové míse těsně při obrubě studně, počal vytahovati okov prostýma rukama, soukaje provaz kus po kuse. Okov byl již skoro nahoře, již chtěl se Zachař nahnouti, aby chopil se kování a okov nad obrubeň vyvrátil, ale tu pojednou sklouzl na hladkém mramoru, padl na znak, pustil provaz a naplněný okov, vážící as padesát liber, řítil se dolů…

Pád, rána, zadunění — jinak neozvalo se ani hlásku ze studně. Starý Zachař zvedl se pracně a nahýbaje se přes obrubeň do studny, volal na Kubáta.

„Kubáte, Kubáte!“

Žádná odpověď — jen chlad studně ovíval tvář starcovu.

„Kubáte, Kubáte!“ volal pumpař podruhé!

Ve studni ticho, temno, oko starcovo nerozeznávalo na dně ničeho.

I sestoupil Zachař chvějící se na nohou po žebříku na dno studny a tu opíralo se skrčené, skocené tělo Kubátovo na vyzdění studny. Nehnul sebou, nemluvil, z roztříštěné lebky řinula se proudem krev.

Ustrašen, ulekán vylezl Zachař opět nahoru, kde byl již zástup lidí, a pak spustili se do studny dva dělníci, kteří ovázali Kubáta pod ramenoma silným provazem a vytáhli bezduché tělo nahoru. Hned byl dopraven nešťastník do bytu svého, odtud do nemocnice, ale pomoci mu nebylo. Přišel jen na krátký čas k sobě a zablebotal několik slov — u večer téhož dne skonal. Osudný okov zabil jej v nejlepším věku.

Pro smutný ten případ, jimž zmařen život lidský, postaven včera starý Josef Zachař před čtyřčlenný soud, aby zodpovídal se z neopatrnosti a nedbalosti své, obviněn jsa z přečinu dle §. 335 (proti bezpečnosti života).

Obžalovaný omlouvá se, že jen osudnou, nešťastnou náhodou, totiž nepředvídaným sklouznutím zaviněna byla smrť Kubátova. Tvrdí, že Kubát sám nechtěl připustit, aby se sestrojovala nad studnou kladka, poněvadž prý by přivážení a odvážení potřebných přístrojů bylo vyžadovalo mnoho času. Tvrdí, že vytahoval tímže spůsobem mnohokráte okov ze studni a nikdy prý se nic nepřihodilo. Studna u Charvátů není prý neobyčejně hluboká a mohl prý se zcela spolehnouti na sílu svých rukou, dostatečnou prý k vytahování podobného břemene.

Veřejný žalobce (subst. stát. zást. Krčmář) poukazuje však přese všechny omluvy žalovaného, že jednáno bylo bezpříkladně nedbale a neopatrně, neboť zkušenost poučila, že spůsob, jakým bahno ze studny čerpáno, byl velice nedostatečným a že následkem nepostavení jeřábu aneb aspoň prosté kladky přivedena smrť člověka, a žádal ke konci za potrestání neobezřetného pumpaře.

Obhájce žalovaného, dr. Hlaváč, dovozoval, že činiti tu jen s osudnou nehodou a že síla Zachařova stačila úplně na vytažení okovu, jak potvrdili i soudní znalci dr. Maschka a dr. Plumert (tento po německu).

Soud, jemuž předsedal rada Kirschbaum, sprostil Zachaře obžaloby. Stařec odcházel beze slova ze soudní síně. Je mu as dost velkým trestem zpomínka na nešťastného Kubáta…