Na vlně 57 metrů/Souboj

Na vlně 57 metrů
	Souboj	Napoleon

Údaje o textu
Titulek:	Souboj
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů , str. 6-8 Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
Licence:	PD old 70

Nechci vám vyprávět vzrušující a nepravdivou povídku z Divokého západu. Za svého pobytu v Argentině jsem však byl svědkem události, která se mi vryla nadlouho do paměti.

V Palasios byl rušný den. Dobytkáři z dalekého okolí sháněli svá stáda k místní dráze, která dobytek přepravovala dál. Hacienderos – jihoameričtí farmáři, i honáci dobytka, zvaní gaučové, seděli ve skupinách v almacenu, jakémsi zájezdním hostinci. Cinkot velkých ostruh se mísil s křikem, zpěvem a neurvalými výkřiky.

„Myslím, že je načase, abychom odtud odešli,“ radil můj přítel, zvěrolékař Dorner, a pohlédl starostlivě do jednoho kouta sálu. Kolem stolu tam seděla skupina gaučů. Zpívali, či vlastně hulákali různé písně, bušili pěstmi do stolu a posilovali se konií, opojným nápojem nejhoršího druhu.

„Myslíte, doktore, že se tu něco semele?“ ptal jsem se Dornera.

„To jsou honáci z ranče Funes, a přijedou-li gaučové z Gorea, tak je více než jisté, že to špatně skončí.“ Další slova mého přítele byla přerušena dusotem kopyt. „Už je to tady, to jsou Goreovi lidé!“

Nově příchozí se seskupili u nálevního pultu.

V rohu sedící tlupa s úšklebky pozorovala, jak se muži u nálevního pultu dali také do zpěvu. Obrovský, ramenatý chlap s černými vlasy přistoupil ke Goreově skupině:

„Hombre, jestli nezavřete ty vaše zatracené klapačky, slíznete si to!“

Předák z Gorea stál klidně, opřen o nálevní pult.

Ramenáč nečekaně uchopil předákovu sklenku a vchrstl mu její obsah do obličeje. Ruce všech přítomných sjely k bokům.

„Ruce od zbraní, amigos!“ Mezi dveřmi stál policista. Štíhlý mladý muž vstoupil mezi rozvaděné muže. „Nechte nože a pistole na pokoji! Kdo způsobil tu výtržnost?“ obrátil se k majiteli hostince.

„Jako vždy, černý Martini. Začal s nadávkami,“ vysvětloval hostinský.

Policista se obrátil k vousatému obru: „Martini, potřeboval byste, aby vám už konečně někdo nařezal. Jste rváč a vyvoláváte jen hádky a mrzutosti. Jednou vám to vynese pořádný výprask!“

„No, vy to jistě nebudete. Vás chrání ten váš barevný kabát, proto si troufáte, jinak…“ významně protáhl Martini.

Policista upřel svůj zrak do zlobných očí černého obra.

„Myslíte? Něco vám ukáži, Martini. Vemte svůj bič a pojďte ven!“

Martini se zasmál a vykročil ke dveřím. Honáci i farmáři se vyhrnuli před hostinec.

„Prosím vás, doktore, co se bude dít?“ ptal jsem se zvědavě svého přítele.

„Uvidíte! Něco, co jste za svého pobytu v Argentině ještě neviděl. Souboj biči podle pravidel pastevců dobytka od Santa Fé. Nevíte, jací jsou tito gaučos umělci se svými dlouhými biči. Jediným švihnutím vám urazí cigaretu od úst!“

Zatím se lidé seskupili na velkém prostranství. V písčité zemi byl vyryt kruh o průměru asi šesti metrů. Policista svlékl svůj služební kabát i košili a stanul uprostřed kruhu obnažen do půl těla.

V levé ruce měl pončo, vlněný přehoz, v pravé třímal asi tři metry dlouhý kožený bič s krátkou rukojetí. Proti němu stál už připraven Martini. Gaučo byl mnohem mohutnější, jeho tělo připomínalo řeckořímského zápasníka.

„Doktore, jaká má vlastně takový souboj pravidla?“ ptal jsem se Dornera.

„Kdo vypráská svého protivníka z kruhu, vítězí!“ zněla stručná odpověď.

Zápas začal.

Gaučo se široce rozkročil, levou ruku obalenou pončem držel jako štít před sebou. Jeho pravice sebou trhla. Řemen prořízl hadovitým pohybem vzduch a konec biče ťal po obličeji policisty. Ten zachytil ránu chráněnou levicí.

Práskání bičů znělo jako výstřely z pistolí. Oba soupeři brzy nesli na svých tělech stopy zásahů biče. Nebyly to však zásahy jeho koncem – ty jsou mnohem horší, a takovému šlehnutí oba bojovníci hbitě uhýbali.

Boj se stával každou vteřinou vášnivějším a urputnějším.

„Martini, teď dostanete, co vám dávno patří.“ Policista sevřel pevněji rukojeť biče. „Před pěti lety jsem byl nejlepší bičař na rodeu v Santa Fé.“

A skutečně! Řemen policistova biče opisoval ve vzduchu klikaté křivky. Každý šleh končil ostrým prásknutím. Konec biče několikrát olízl mohutná prsa obrovského gauča. Ten zuřil. Marně se snažil citelněji zasáhnout policistu. Byl neopatrný a při každém výpadu nebo špatném krytí byl častován bolestivými šlehy. Jeho kůže byla již na mnoha místech proťata a ramena, prsa i záda měl zbičovaná do krve. Martini zřejmě ochaboval. Couval krok za krokem, a když jej konec biče zasáhl rychle dvakrát za sebou do tváře, pustil bič a přitiskl dlaně na obličej.

Policistův bič nezahálel. Neúnavně se ovinovala dlouhá tenká kůže kolem těla Martiniho. Trestaný gaučo ustupoval k okraji kruhu. Diváci sotva dýchali vzrušením. Ozvalo se ještě jedno prásknutí, Martini zaječel a skokem se octl mimo kruh. To byl konec boje a oba zápasníci zmizeli v hloučcích svých přátel.

Viděl jsem později ještě několik argentinských soubojů honáckými biči, ale žádný nebyl tak urputný jako ten, ve kterém strážce zákona ztrestal pověstného rváče.