Na vlně 57 metrů/Otrávený šíp

Na vlně 57 metrů
Tygří matka	Otrávený šíp	Živá řeka

Údaje o textu
Titulek:	Otrávený šíp
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
Licence:	PD old 70

U velkého táborového ohně na pokraji džungle seděli tři běloši: geolog Sutter, inženýr Jaris a dozorce Swan.

„Nemohu schvalovat způsob, jakým jednáte s domorodci, Swane! Už jsem léta vedoucím inženýrem, ale něco podobného nepamatuji. Najatí Indiáni nejsou zvěř! Varuji vás, všiml jsem si zrovna dnes odpoledne, když jste udeřil pěstí do obličeje muže z kmene Sakario, jak se za vámi díval! Upozorňuji vás, že právě tito Indiáni jsou mistři v zacházení se svými foukačkami a dovedou vyfouknout otrávený šíp docela tiše. Počkejte, ukáži vám, jak vypadá taková věcička, po které se převelice rychle odchází na věčnost!“

Inženýr Jaris vstal a odešel do svého stanu. Po chvíli se vrátil a ukazoval dozorci nepatrný předmět. Byla to asi sedmnáct centimetrů dlouhá, velice slabá tyčinka, na jednom konci ostrá jako jehla, na druhém konci obalená něčím podobným vatě.

„Podívejte, tohle je šíp z foukačky. Tady, na ostrém hrotu je napuštěn prudkým jedem. Nejmenší škrábnutí a v několika minutách je zasažený mrtev! Radím vám, zacházejte s domorodci slušně a lidsky, abych neměl ve sbírce dva takové šípy. Tenhle totiž pochází z prsou dozorce, který zde byl dva roky před vámi!“

Dozorce Swan vyslechl zkušeného inženýra mlčky. V očích, které nespustil z otráveného šípu, se zableskla hrůza.

Druhý den se na diamantových polích pokračovalo v práci jako obvykle. Swan si vzal inženýrovu domluvu k srdci. Rozhodl se, že bude zacházet s domorodci slušněji. Nebyla to lidskost a cit, který se v něm ozval, ale donutil ho k tomu – strach. Nejvíce se bál muže, kterého několikrát udeřil. Během práce pozoroval každý jeho pohyb. Veliká foukačka a malý, otrávený šíp mu stále vyvstávaly před očima.

Asi k jedné hodině odpoledne dal inženýr Jaris Swanovi příkaz, aby s jedním domorodcem prohlédl terén na pokraji pralesa, kde se mělo kácet. Dozorce zavolal k sobě může, jehož pomsty se obával.

„Bude lépe, budu-li ho mít na očích,“ uvažoval.

Kráčeli již chvíli bok po boku lesem. Statný Indián zůstával pozadu, ale dozorce jej vždy znovu volal k sobě.

Inženýr Jaris chtěl právě něco říci geologu Sutterovi, když se z hloubi pralesa ozval výstřel!

„Co to? Swan střílí! Zase!“ Opět padly dvě rány rychle za sebou. „Pojďme se podívat, co se děje!“

Oba muži spěchali k lesu. Nebyli ještě ani na poloviční cestě, když z křovin vyrazil Indián, který Swana doprovázel. Běžel, vyrážeje nesrozumitelné výkřiky a v běhu mával nad hlavou bambusovou holí. Když spatřil geologa a inženýra Jarise, pustil se tryskem k nim.

„Pane, el capatas, dozorce, bláznit! Mne chtít zastřelit, já utíkat pryč, on stále po mně střílet, já nic neudělat, proč tedy mne bílý dozorce chtít zastřelit?“

Oba běloši se nechápavě dívali na vzrušeného domorodce. Inženýr Jaris zavolal několik mužů.

„Veď nás a ukaž, kde zůstal el capatas!“ rozkázal Indiánovi. Nešli daleko. V lese na malé mýtince, vedle suchého keře, ležel tváří k zemi dozorce Swan. Napravo ležela jeho automatická pistole, v levé ruce třímal zápisník, v pravé tužku.

Inženýr Jaris zjistil jedním pohledem, že dozorce je mrtev. Sklonil se k ležícímu a zvedl otevřený zápisník. Na jednom listě bylo rozechvělým písmem cosi napsáno…

Jaris četl hlasitě poslední zprávu mrtvého:

„Jsem střelen jedovatým šípem do zad, ucítil jsem bodnutí – otočil jsem se – můj průvodce měl ještě v ruce foukačku – střílel jsem, nevím, zdali – jsem otráven – slábnu…“ Zde zpráva končila.

Inženýr prohlédl bedlivě mrtvého.

Pak ukázal na jedno místo pod pravou lopatkou. Lehká, hedvábná košile byla probodnuta – trnem, který dosud vězel hluboko zaražen ve Swanových zádech.

„Zde je, Suttere, ten ‚otrávený šíp‘ – obyčejný trn z tohoto suchého keře, o který se Swan zranil. Když ucítil píchnutí, obrátil se, spatřil v ruce domorodce dlouhý bambus, myslil, že je to foukačka, a zemřel – strachem! To není první případ, který znám. – Pojďte, podáme o věci zprávu ředitelství!“