Na vlně 57 metrů/Nahluchlý Sandy

Na vlně 57 metrů
Na konci světa	Nahluchlý Sandy

Údaje o textu
Titulek:	Nahluchlý Sandy
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
Licence:	PD old 70

V městečku je živo!

Co chvíli přijede před velký srub obchodní stanice spřežení. Zaměstnanci stanice vypřahají znavené psy a pomáhají odnášet náklad do hostince. Veselý smích a křik.

Opět přijíždějí saně.

„Oho, ‚Starý Sandy‘ je tady. Ten si pospíšil. Jak asi pochodil letos?“

Saně se zaskřípěním stanou. Vystupuje muž v kožichu a spěchá do místnosti.

„Hej, šenkýři, něco pro zahřátí!“

Hostinský se směje: „Tak co, Sandy, jak bylo v horách? Co dělá naše studená Aljaška a její zlato? Našels…?“

„Co je ti po tom, taškáři! Ale, abys neměl strach o útratu…“ Sandy klade na stůl kožený, zpola plný váček.

„No, moc toho není, zase půjdeš do sněhu s dluhem. Už bys toho mohl, Sandy, nechat. Jsi starý člověk…“

‚Starý Sandy‘ mává oběma rukama hostinskému před očima.

„Moc zbytečných řečí! A vůbec? Kdo že je starý člověk? Já? Je mi teprve pětašedesát. A podívej se, kolik jsem jich předjel. Za mnou jich jede z hor ještě dobrých dvacet, a jsou mladší!“

„No a co, Sandy, byl jsi už naproti? Necháš si zapsat čas?“

Sandy pokyvuje hlavou: „Hned tam jdu. Říkám ti, dnes je pondělí… tak ve čtvrtek ráno – řekněme – v osm hodin!“

Starý veterán severu, Sandy, přechází ulici a mizí ve dřevěné boudě banky.

Stojí tam dlouhá řada mužů; čekají, až se otevře okénko, u kterého bude úředník přijímat záznamy na čas. Hlučně mezi sebou hovoří a všechny ty řeči se točí kolem jediné otázky: Kdy?

Kdy se hne led na Yukonu, který den, kterou hodinu, kterou minutu?

Je tu dávným zvykem, že mužové severu se při prvním pukání ledu sjedou z dálek do údolí, aby zde vyčkali příchodu jara a jeho předzvěsti – odchodu ledu. To je ta významná událost!

Na zamrzlé řece stojí velká bedna zatížená kameny. Uprostřed bedny trčí vysoká tyč, z vrcholu vede pevný konopný provaz. Konec napnutého provazu je na břehu přivázán ke spoušti revolveru. Jeho hlaveň je jen několik centrimetrů vzdálena od šňůry závaží kyvadlových hodin. Celé zařízení pracuje takto: V okamžiku, kdy se led dá do pohybu, bedna se stožárem se pohne, provaz se napne, zatáhne za spoušť pistole – a výstřel, ať ve dne či v noci, vyburcuje městečko. Kule z revolveru přestřelí slabou šňůrku hodinového závaží – a hodiny zůstanou stát v okamžiku, kdy se led pohnul!

Sandy přistupuje k okénku.

„No, Sandy, taky už doma? Tak, jaké to bylo letos? Kolik?“

Starý Sandy pokládá váček na okénko: „Jako, kdy jsem vyjel?

V úterý! No a kolik? Asi 11.25!“

Jeden z úředníků zjišťuje váhu zlata v sáčku, zatímco druhý vypisuje potvrzenku udaného času. Sandy bere sázkový kupón do ruky, a aniž by se na něj podíval, strká jej do kapsy.

Je už pondělí a ledy ještě stojí.

Ani v noci z pondělka na úterý se led nehýbe, i když trhliny nasvědčují tomu, že se tak může stát každým okamžikem.

V hostinci je veselo. U stolů sedí v hlasité zábavě muži, kteří trávili dlouhé měsíce zimy uprostřed ledu a sněhu. Bác! U řeky padl výstřel.

Převrácené stoly a židle, řinkot rozbitých sklenic – všechno se žene ven! Ven ke břehu! Kůl s hodinami je obklopen lidmi a – ledy plují! Křik, výskot, smích!

„V kolik hodin se led hnul?“

Všechny oči jsou obráceny k hodinám. Ručičky ukazují 11 hodin a 25 minut! Všichni loví z kapes sázková potvrzení. Kdo uhodl správně? Starý Sandy prohlíží svůj kupón. Pak vyskočí oběma nohama do vzduchu a ječí – ječí:

„Hurá, tady! 11.25 – úterý!“

Marně Sandy přemýšlí, jak vsadil tento čas.

Teprve večer si uvědomuje, že byl ukládat do banka své zlato a že se ho úředník ptal: ‚Kdy?‘ Myslil, že se ptá, kdy vyjel. Vzpomíná, že řekl: ‚V úterý!‘ Potom hlásil přibližnou váhu zlata: 11,25 uncí – a úředník si zapsal čas 11.25. A Sandy vyhrál! Vyhrál nejvyšší možnou výhru. Uhodl nejen den, ale i hodinu, ba dokonce minutu. Na to vyplácí banky sto ku jedné.

Nikdo neměl tušení, že starý zlatokop děkuje za své štěstí pouhé náhodě, nedorozumění. Protože si ještě nikdo nevšiml, že Sandy je nahluchlý…