Na domácí půdě/Slzy Vyšehradu

Na domácí půdě Jaroslav Vrchlický
Housle	Slzy Vyšehradu	U kašny

Údaje o textu
Titulek:	Slzy Vyšehradu
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ Jaroslav. Na domácí půdě Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha: Eduard Valečka, 1888. s. 36 – 37.
Licence:	PD old 70

Truchlí skála Vyšehradu
i ta její troska šedá,
hledí dolů ve vln vádu,
starou slávu v hloubi hledá,
starou slávu české země,
velkost, sílu, nadšení —
V smutnou odvet pouze temně
bouří vody šumění.

Svědek starých, slavných časů
zírá truchle v naši dobu,
zdeptanou v prach vidí krásu,
vidí ponížení, mdlobu,
vidí kterak řetěz svírá
matce Praze hruď i bok,
bez moci lev chabý zmírá
nečekaje na útok.

Když to vidí skála stará
v tvrdé ji to hrudi bolí,
ať juž vonné květy jara,
ať sníh leží po vůkolí,
zachvěje se zádumčivá
ve své hloubi věčité
a proud těžkých slzí splývá
po tváři jí vrásčité.

Vyšehradu slzy svaté
na kamenné jeho líci
z jara jsou to květy zlaté,
v zimě jíní; při měsíci
v záři hvězd se smutně lesknou. -
Poutníče, jenž kráčíš kol,
pochop aspoň myslí tesknou,
mrtvé skály němý bol!