Národu národní kulturu/Generál Rudolf Medek

Národu národní kulturu
Karel kardinál Kašpar	Generál Rudolf Medek	Univ. prof. dr. B. Němec

Údaje o textu
Titulek:	Národu národní kulturu
Autor:	Rudolf Medek
Zdroj:	Národní listy, roč. 76. č. 353. str. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	25. 12. 1936
Licence:	PD old 70
Odpověď vybrané osobnosti na anketní otázku od redakce Národních listů.

Každý národ i jeho kultura mi připadá jako zcela samostatný květ ve světě člověčenstva. Právě tak, jako každá květina na louce, třeba někde blízko Třeboně, ve společenství rostlin a květin. Ty jsi kopretina, — já jsem blatouch. Ty jsi Čech — a já jsem Němec. Ty jsi Peršan — a já jsem Číňan.

Právě v pestré barvitosti této louky člověčenstva leží všecek její půvab, její malebnost a ovšem také věčné dramatické napětí.

Neboť: tomu se říká život! Patrně tak tomu chtěl i Bůh!

Kdyby na všech polích světa kvetly jen samé rudé vlčí máky, anebo rudé karafiáty, musel by se svět dozajista potopit do hrůzy nudy a šalby.

Na tuto tesklivou podívanou by se nemohl dívat ani Bůh — a svět by, patrně z jeho rozkazu, zanikl. Čech a Slovák může psát, malovat a musicirovat jen česky — nebo slovensky. To neznamená, že by se musil v každé druhé větě zaklínat svým vlastenectvím a skandovat do únavy slovo národ. To by ještě nebyla ta pravá národní kultura.

Opravdová národní kultura, podle mého soudu, vyvěrá jen a jen z ryzího ducha našeho lidu. Jsme demokratický národ, z podstaty ducha našeho lidu vyšlo naše národní probuzení, obrození, ale také jen z jeho podstaty přišlo nám osvobození. Republika není dílem nikoho vyššího, než je sám svrchovaný národ československý.

Jsou to patrně axiomata, která tu říkám.

Přes to — kdy toto vše pochopí naše mladá kulturní generace výtvarná, hudební a literární?

Ve zpěvech básníků, v malbách i v hudebních výtvorech našich umělců, měl by být především slyšen hlas rodných krajů. Nutí-li se oni někdy do toho, aby tam byl slyšán hlas Francie, Ruska, nebo Německa, pak vyrábějí pouhé padělky a jsou jen žalostnou ozvěnou cizích zemí.

Všecka naše kulturní práce musí také budit v nás všech víru ve statečnost. Zeměpisným osudem nebylo nám dopřáno toho pohodlí, abychom směli beztrestně podřimovat ve stínu Společnosti národů. Tisíc roků naší státní existence nás poučilo o tom, že se dovedeme ubránit, ale byly chvíle, kdy jsme byli nepřemožitelnými proti celému světu.

„Proti všem“ napsal Alois Jirásek.

Chtěli bychom jíti se všemi v míru, bratrství a v porozumění. Také naše kultura měla by jíti se všemi, kteří myslí na staré dobré řecké krásno.

Ale kdyby byl napaden kýmkoli náš stát a náš národ a tím také jeho kulturní bytí, musíme jíti také třeba proti všem.