Národu národní kulturu/Em. Hrubý

Národu národní kulturu
Univ. prof. dr. C. Horáček st.	Em. Hrubý	Univ. prof. dr. Josef Hutter

Údaje o textu
Titulek:	Národu národní kulturu
Autor:	Em. HRUBÝ, starosta NJS. a předseda Svazu NJ. a M., Praha
Zdroj:	Národní listy, roč. 76. č. 353. str. 17 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	25. 12. 1936
Licence:	PD old 70
Odpověď vybrané osobnosti na anketní otázku od redakce Národních listů.

Hrdinství, které naši hraničáři projevovali v nerovném zápasu za své národní bytí, nebylo posud dosti oceněno. Ti nedali se získati ke zradě svého národa, ani sliby, ani hrozbami ani pronásledováním. Jen těmto ušlechtilým vlastnostem předních stráží vděčíme, že český živel nebyl vyhlazen z pohraničí. A proč láska k národu byla a jest hraničářům svatou a neporušitelnou? Proč přinášeli ochotně všechny oběti? Proto, že byli prodchnuti duchem národním, že byli síleni kulturou národní. Přesvědčil jsem se o tom při svých zájezdech do smíšených krajů a do pohraničí, které konám od r. 1887. Nezapomenu nikdy, jak jsem býval překvapen, když jsem spatřil v příbytcích našich hraničářů, chudých na statky pozemské a uhajující sporou existenci těžkou prací mozolovitých rukou — české knihy. A překvapení mé bylo stupňováno, když moji hostitelé líčili, jak rádi čtou díla našich spisovatelů, dýšící duchem národním, aby z nich čerpali sílu pro další boj i utrpení. Poznamenávali, že zvláště spisy geniálního Jiráska a Raise jsou nejmilejší četbou jejich i druhů. Přímo s nadšením vypravovali mi o hlubokých dojmech, které si vždy odnášejí z divadelních představení, prodchnutých duchem národním. A s jakou úctou mluvili o mistrech českého umění a hudebních skladatelích. Z toho všeho jsem poznal, že právě duch národní kultury je sílil tak, že vítězili v nerovném boji s mocnými odpůrci všeho českého.

Nepotřebuje národ náš i dnes posílení duchem národní kultury? Mohli bychom se od ní odkloniti a dáti přednost tomu, co nese pečeť národní lhostejnosti, ať v umění, v literatuře, hudebni tvorbě atd.? A to v dobách, v nichž i mocní tohoto světa rádi by porušili celistvost československé republiky? Ne, ne — nikdy ne! Ti, kteří opak hlásají a činí, prohřešují se velmi těžce. Dnes, a právě dnes, více než kdy jindy, je zapotřebí, aby výchova ve školách od obecné až do vysokých dála se v duchu národním, aby česká žurnalistika byla věrným obhájcem ducha toho; dnes je zapotřebí, aby spisovatelé a umělci vkládali ducha národního do svých spisů a děl. V přítomné době jest přímo příkazem českého svědomí, očistiti duchovní život od všeho kazu, který tolik oslabuje. A my potřebujeme síly, abychom překonali obtíže doby, odolali všem nástrahám a zabezpečili svůj národní stát příštím generacím.