Národu národní kulturu/Dr. Richard Fischer

Národu národní kulturu
JUDr. Ladislav Feierabend	Dr. Richard Fischer	Ladislav Hájek

Údaje o textu
Titulek:	Národu národní kulturu
Autor:	Richard Fischer
Zdroj:	Národní listy, roč. 76. č. 353. str. 17 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	25. 12. 1936
Licence:	PD old 70
Odpověď vybrané osobnosti na anketní otázku od redakce Národních listů.

Letos 27. října dávalo naše divadlo slavnostní představení „Libuše“ a herci se činili jen což. Ale scéna byla divná: Když Přemysl zpíval, že se blíží poledne a rohem svolával lid k obědu, bylo na jevišti místo slunného poledne — polotemno. Každého to zarazilo a na dotaz jsem zvěděl, že to prý je moderní pojetí scény. V duchu jsem se divil, co je v tom moderního dělat z poledne večer nebo noc.

Když byla v Brně svého času výstava soudobé kultury, bylo tam mnoho zajímavých dokladů. Na př. jeden pavilon umění měl obrazy směru kubistického. Lidé se zastavovali, přeli se, než nahlédli do soupisu, co obraz znamená, a pak odcházeli se smíchem. Moderní toto umění vyvolalo v divácích ne dojem a úctu, ale smích. A jiní lidé tvrdili, že je to krásné a moderní.

Slovo a pojem moderní má v každé době zvláštní ráz. Nikdo nebude dnes tvrdit, že stará škola, v níž učil vysloužilý voják, byla lepší než dnešní škola moderní; že staré lidské byty byly útulnější a zdravější než dnešní, že staré cesty byly příjemnější než dnešní dlážděné nebo betonové silnice a pod. Pokrok je, bude a musí býti v celém světě, v životě všech národů i u nás. Ale nesmí být provázen snahou zbaviti národ různých pěkných zvláštností, které ukazují jeho svéráz, kulturní samostatnost a odlišnost a celou jeho historii.

Stává se u nás módou přezírati svůj domov a toužiti jen po cizině. Odraz toho jeví se i v uměni i v literatuře. Naše jeviště předvádějí někdy kusy nevhodné, bezcenné, nemožných názorů a hesel, jen proto, že se to někomu zdá býti moderní. Píši a tisknou se knihy, jichž cílem je chvála poměrů cizích, přehlížení a znehodnocování lidí, poměrů a snah domácích. Když jsme nedávno o tom hovořili, řekl mi účastník hovoru: Zdá se, že jsme a mocí mermo chceme býti nejen v politice, ale i v kultuře — v cizích službách.

Nemůžeme se zavírat moderním proudům a myšlenkám v žádném směru, ale nesmíme ignorovat a podceňovat svoje snahy, svoje tradice, i svou minulost a svou budoucnost. Není to zpátečnictví, maloměštáctví nebo fašism, ale je to í úcta a láska k sobě samým. A za to se nestydíme!