Národní listy/1867/146/Slováci

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Slováci.
Autor: Neznámý
Zdroj: Národní listy, ročník VII, číslo 146. S. 1. Dostupné online.
Vydáno: 27. srpna 1867
Licence: PD anon 70

Jako Němci byli chtěli vznesti kulturu germanskou na Maďary, tak nyní tito rádi by zmaďařili Slovany, kteří bydlejí v království uherském. Není tomu dávno, co jazyk maďarský neměl mnoho ceny a platnosti; nyní, sotva že mu byla vrácena čest, netrpělivě patří kolem sebe, že posud neudusil všechny nemaďarské jazyky zemské. Právo národa, právo rodného krbu, jehož tak klopotně a hrdinsky byli dobývali, a v němž posud důrazně se ohražují, Maďaři s panskou zpupností upírají svému sousedu. Podivná zaslepenost vášně! Sobectví nenapravitelné! Maďar ještě sám nedokonal své vítězství, teprv sám procitl k životu, ještě sám nevystoupil z naděje, a již kuje řetězy Slovanu, již ušlapuje jeho život, již hubí jeho naději.

„Veliký Maďar,“ nebožtík hr. Štěpán Szechenyi velmi dobře znal svůj národ a tušil hříchy, kterých dopustí se až zvítězí; protož v šlechetném nadšení mravném rovněž jako z vnuknutí důvtipu politického zvolal v Pešti na shromáždění akademie maďarské: „Vědomí národní, které jest naše síla, zajisté jest poklad; ale poklad strašlivý. Jakým spůsobem máme sděliti tento cit rozličným národům, kteří obývají půdu uherskou? Toliko naše větší vzdělanost mohla by zvábiti tyto národy k národnosti maďarské ... Pěstujme své ctnosti osobní, rozmnožujme svou mravnost; na tom a na ničem jiném zakládá se naše spása. Kdo nutí jiné národy v Uhrách, aby učili se jazyku maďarskému, kdo na ně věsí maďarský kroj, kdo nad nimi rozvinuje prapory maďarské, nedobyl jejich srdce, nedobyl jejich ducha. Či doufá kdo, že bude panovati jim, když nešetrně chová se při nich k těm věcem, kterým vymáhá úctu při sobě?“

Jsouce zvyklí, slýchati s řečniště toliko lichocení své hrdosti a svému fanatismu, Maďaři nevrle chovali se při těchto výhrůžkách svého největšího vlastence a státníka.

Šlechetný Széchenyi žalostným spůsobem přetrhl zkalený život svůj v nemocnici döblinské, a národ maďarský provozuje surové násilí na Slovanech v království uherském dávno zapomněl na pravdivá slova jeho z roku 1842. Roku 1867 národ maďarský velmi daleko vzdálil se od myšlenky svého největšího syna, od bratrství všech národův v království uherském.

Spůsob, kterým samostatnost koruny uherské jest činna mezi bratry našimi Slováky, zajisté neslouží národu maďarskému ani ke cti ani k užitku. Povážíme-li, že Slovákův jest na tři miliony, a že jsou úplně vyloučeni z nynějšího politického života za Litavou, že nemají práv a representace v novém státním zřízení své vlasti, netoliko nabudeme měřitka pro nynější hrdost a fanatism národa maďarského, ale poznáme, kde jest nejchorobnější místo nynější státní podoby rakouské. Jedné věci zajisté Maďaři výborně naučili se při Němcích, ač neměli-li toho ještě potřebí: utlačovat Slovany.

A ze všech Slovanů v království uherském nejvíce trpí Slováci, ve všech spůsobech: politickém, národním i společenském. Proti Slovákům Maďaři vždy chovali nejprudčí záští; na Slovensku provozovali vždy nejzpupnější svévoli; na Slovensku agitace maďarská jest nejnásilnější a nejsmělejší.

Tři miliony Slovákův neměli a nemají na sněmu pešťském ani jediného zástupce, v nejvyšších úřadech zemských ani jediného člena; vyšší školy na Slovensku jsou semeništi maďarštiny; i pána Boha smějí Slováci míti toliko maďarského; sřízení stoliční, v kterémž Slováci by mohli přece domoci se jakéhos takéhos vlivu na obecné záležitosti politické, a kteréž Maďaři měli též za útulek a hradbu svých národních a politických práv za let minulých, nyní již skorem zničeno tuhou ústřední vládou v Pešti. V celém narovnání království uherského s vládou vídenskou Slováci nemají ani nejmenšího účastenství, ale nemají z něho ani nejmenšího prospěchu. Maďaři chovají Slováky jako v zajetí vojenském a stíhají všeliké osvědčení se jejich národnosti co nejkrutěji. Sebe nevinnější snahy mravní, literní a vědecké, jakmile v občanstvu slováckém se ozvou, stíhány jsou z Pešti co velezráda; i posvátný krb rodinný není bezpečnou hradbou proti násilí a svévoli maďarské. Slováci nikterak nemíchají se do nynější politiky Maďarův, ustoupili s dějiště národního až do nejhlubších úkrytův svých osobních; ale nikde nejsou jisti, že hrdost maďarská jim neukřivdí. Slováci jsou v pravdě mučenníci vlády maďarské. Kam nesahá výbojná a záhladná politika maďarská, tam vniká pánovitý duch maďarský poměry společenskými. Šlechta maďarská za posledních let nejraději kupuje sobě statky na Slovensku, ano jest plán, dle kterého Maďaři neb odnárodnělí Slováci pomocí půjček z pokladnic maďarských stávají se vlastníky větších pozemkův na Slovensku. Chudoba lidu slováckého v některých krajinách zvláště pomáhá tomuto barbarství maďarskému.

V této tísni své Slováci nemohouce silou hmotnou opříti se proti násilí, co nejpilněji připravují se na boj příští. Tato příprava děje se dvěma spůsoby; předně šířením a utužováním národního uvědomění, jakož i mravním a vědeckým vzděláváním lidu, za druhé pěstováním pokrevního srdečenství s ostatními Slovany v Rakousích i mimo Rakousy. Slováci zajisté trojím stupněm povinni jsou pěstovat vzájemnost slovanskou, aby nezhynuli pod nátiskem maďarským. Na prvním stupni Slováci stojí se všemi Slovany, nad kteréž Maďaři chtějí vznesti svůj trůn; na stupni druhém jsou s námi Slovany „předlitavskými“; a na třetím jsou se Slovany mimorakouskými, kteří zajisté jednou budou míti veliký vliv na osudy státu rakouského a tudíž také na osudy a na spásu Slovákův.