Národní Báchorky a Powěsti/Tři rady

Národní Báchorky a Powěsti Božena Němcová
Chytrost nejsou čáry	Tři rady	Bratr a sestra

Údaje o textu
Titulek:	Tři rady
Autor:	Božena Němcová
Krátký popis:	pohádka
Zdroj:	Soubor:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu
Vydáno:	Praha: Jaroslav Pospíšil, 1847
Licence:	PD old 70
Index stran

Byl jeden bohatý kupec a jeden chudý. Ten bohatý byl tomu chudému za kmotra, ale nikdy mu w nouzi nepomohl, proto že byl ukrutný skrblík.

Jedenkráte se trefilo, že jeli oba do dalekého města. Bohatý kupec jel, by swůj wůz zbožím naplnil a hodně wydělal, chudý jel aby wůz i s koněm prodal a na zádech trochu zboží domů přinesl. I přišli na oběd do hospody; bohatý seděl zwlášť, maje před sebou dobrý oběd, chudý seděl také zwlášť, a měl před sebou jen skrowný obídek. Tu přišel žebrák a prosil o almužnu nejdříwe owšem toho, co měl před sebou pečeni; ale bohatý kupec se na něho zle osopil, řka, aby se tu chwíli odstranil. Chudý kupec ale wytáhne z kapsy groš, podá ho žebrákowi a přidá k tomu ještě trochu od skrowného oběda.

Žebrák wroucně poděkowal a když wyšel kupec wen, powídal chudému: „Pane, já wím, že ste swůj poslední groš se mnou rozdělil; chci wám býti za to wděčným. Poslechněte tři rady: Předně, neopouštějte nikdy starou cestu pro nowou; za druhé, nenocujte w hospodě, kde je mladá šenkýřka a starý šenkýř; a za třetí, neswěřujte žádné tajemstwí ženě. Zachowáte-li se dle toho, budete šťastný a zpomenete často na starého žebráka.“

Chudý kupec poděkowal žebráčkowi za rady, a ten odešel. Po obědě se oba kupci zdwíhli a na cestu se wydali. Když přijeli na kus, nutil chudý bohatého, aby jeli starou cestou, že si půl hodiny nadjedou; ale bohatý si nedal říci nýbrž jel nowou cestou. Chudý uhnul a dal se na starou, spoléhaje na radu žebrákowu, že mu z toho štěstí wyplyne.

A w skutku se tak stalo. Netrwalo to dlouho, tu zakopnul kůň do kořene, který se přes cestu táhl, ten se wywrátil a zpod něho wywalil se kotel peněz. Kupec zawýskl, sebral peníze, stokráte w duchu žebrákowi poděkowal a s radostí kotel do wozu uschowal. Bylo po nouzi a po starosti! O půl hodiny přijel dříwe na hospodu a když tam druhého kupce ještě nenašel, poslal mu naproti pacholka s přípřeží, který ho musel čtwrt hodiny z bláta páčit. Teprw nyní litowal, že kmotra neposlechl, ale ten se mu wysmál.

Zatím pozorowal chudý kupec, že je w té hospodě hezká hospodská a starý oškliwý hospodský, a již tam neměl stání. Bohatý wšak na jeho radu nedbal a nikterak s ním dále jíti nechtěl pouze pro tu jedinou příčinu, že je šenkýřka hezká. Odešelť tedy chudý sám, ale jen nedaleko do druhé hospody.

W noci mu to nedalo pokoje, proč by asi w takowé hospodě zůstati neradno bylo. Sebral se, šel wen, a wloudil se až pod okna té hospody, kde bohatý kmotr spal. Najednou k půlnoci otewře se pomalu okno, ozwe se šepot a muž w plášti zahalený leze dolů. Kupcowi napadlo, aby mu uřízl kus pláště a již byl nůž w ruce a kus pláště ušmiknuto. Okno se zawřelo a muž šel we wesnici do jednoho stawení, kupec pak na swé lože.

Ráno sotwa Pánbůh den dal, stal se pokřik, že ten cizí kupec, co w hořejší hospodě zůstal, starého hospodského zabil a také již do wězení dán jest. Tu se chudý kmotr sebral, šel k úřadu, wše udal co w noci widěl, a kus pláště, který byl wrahowi uřízl, ukázal. Na to udání drželo se wyšetřowání a brzy našli wraha. Byl to mladý chasník, který za šenkýřkou chodil a jejím náwodem sweden muže zabil. Bohatý kupec jsa wazby sproštěn, děkowal kmotru swému, a slíbil že ho nikdy w nouzi neopustí. Tento se nemusel ale již na pomoc bohatého kmotra spoléhat, an sám bohatší byl. Chudý — nyní také již bohatý kmotr — jel po koupi domů, ale druhý zůstal ještě déle na cestě. Přijížděje k domowu, chtěl se přeswědčit, zdali i třetí rada žebrákowa dobrá byla. Koupil tedy zabité tele, swázal je do pytle a hodil na wůz. Se soumrakem dorazil domů, kde ho již starostliwá žena s ouzkostí čekala. Jakého tu bylo ale diwení, když muž skládati počal, a zboží tu bylo, jaké nikdo we městě neměl.

„Pro Boha, muži, kdo ti dal tolik na dluh?“ ptala se kupce.

„To wšecko je moje jmění. Ale teď mi pomoz ten pytel dát dolů, wezmi klíček a pojď do sklepa,“ poroučel muž, když se dostal až k pytli, kde tele bylo. Žena lekla se krwe. Aby nikdo nepřišel, a newiděl co se stalo, pospíchala do sklepa, nemohouc se dočkati mužowy zpowědi.

Když přišli do sklepa, powídá muž: „Abys wěděla ženo, zač sem to zboží nakoupil, a kde sem peníze wzal, tedy wěz, že šem na cestě našeho skrblého kmotra zabil.“

Měj rozum, a drž jazyk za zuby, to wíš, co by se mi stalo, kdyby se to prozradilo.“

Žena přislibowala hory doly a ač se strachy třásla a plakala, přece se brzy upokojila.

Druhý den byla w hospodě muzika. Kupec wzal několik tolarů do kapsy, ženu pod paží a šel se trochu poweselit. Bylo tam několik měšťanek a měšťanů, samí známí, a kupec i kupcowa dali se do tance. Kupec ale naschwál se ženou netancowal, a prowáděl wždy jen druhé ženy, co kupcowou wždy wíce a wíce mrzelo. Konečně přijde k němu a začne mu domlouwat; kupec se smál a tím ji ještě wíce rozhněwal, tak že hlasitě nadáwat začala. Tu se on obrátí a pleskne ji přes hubu. To byl olej do ohně.

„Ty ošemetníku, šejdíři, ty wrahu, chceš mne zabit, jakos zabil kmotra? Myslíš když máš w kapse oloupené peníze, že smíš mnou pohrdat, a jen pro jiné oči míti? Ne, ne, půjdu a udám, že si kmotra zabil a do sklepa ho zakopal.“ Tak křičela žárliwostí rozsteklená žena před užaslými hostmi.

Hned se měšťané kupce chopili a jeden běžel poptat se bohaté kupcowé, zdali její muž doma, aneb co o něm wí. Za chwíli ale přišel zpět se spráwou, že kupec nyní přijel.

„Co to tedy ta žena powídala?“ ptal se jeden druhého.

„Powídala to, co sem jí řekl“ ozwal se kupec pln smíchu. „Posaďte se zase na swé místa, a já wám powím, co se mi na cestě přihodilo.“

Měšťané sedli, a kupec jim začal o žebráčkowi wyprawowat. Když byl wšecko wypowěděl, doložil: „Nyní sem se o prawdě třetí rady jeho také přeswěčil. Běda, kdybych byl kmotra w skutku zabil, a ženě tajemstwí swěřil!“

Měšťané se smáli, ženy se hněwaly, ale kupcowa žena litowala swé přenáhlení, a swatoswatě muži slibowala , že si dá na jazyk dobrý pozor. Jestli to w skutku učinila, není známo.