Muni/2016/září/Novela dává školám víc svobody

Muni/2016/září
Výraz Muni je nově ochranná známka	Novela dává školám víc svobody	K čemu je dobrá Evropská unie?

Údaje o textu
Titulek:	Novela dává školám víc svobody
Autor:	Masarykova univerzita, Petra Polčáková
Zdroj:	Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, září 2016. S. 3. Dostupné online. ISSN 1801-0806
Vydáno:	19. září 2016
Licence:	CC BY 3.0

Akreditační komise po čtvrt století končí. Od 1. září ji nahradil nový Národní akreditační úřad, který získal větší pravomoci a na rozdíl od komise je zcela nezávislý na politice.

Představitelé univerzit si od změny slibují zvyšování kvality škol a omezení skandálů spojených s rychlostudenty. V čele nového úřadu stanul Stanislav Labík, uznávaný odborník v oblasti fyzikální chemie z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. „Neměli bychom si nalhávat, že v oblasti kvality patříme ke světové nebo evropské špičce. Při porovnání českých vysokých škol se světem si nestojíme příliš dobře. Národní akreditační úřad může přispět k tomu, aby se tento stav zlepšil, hlavní však bude snaha vysokých škol a do značné míry také racionální postup politiků v oblasti vzdělávání,“ říká Labík.

Čím bude v novém úřadě nejdůležitější začít?

Nejdůležitější bude, aby měl úřad rozumný a co možná nejprůzračnější systém. Musí být jasné, jak celý akreditační proces probíhá, aby univerzity ve chvíli, kdy akreditaci udělíme, neudělíme, nebo ji odebereme, věděly, proč tomu tak je, a abychom naše rozhodnutí byli schopni obhájit případně i před soudem. Vytvořit takový systém v okamžiku, kdy budujeme úřad od začátku, je obrovská výzva.

Ministerstvo školství řeklo, že systém by měl být vytvořený co nejdřív. Kdy očekáváte, že jej spustíte?

Bývalo by lepší, kdyby byla Rada Národního akreditačního úřadu jmenována dřív; přechodové období, v němž se buduje nový úřad, přecejen nějakou dobu potrvá. Vedli jsme již předběžná jednání se zástupci reprezentací vysokých škol, kteří chápou, že akreditační úřad není schopen vyřešit všechno hned. Proto už teď s předstihem (pozn. redakce: rozhovor vznikl v polovině srpna) přemýšlíme o statutu, který budeme co nejdříve projednávat s vysokými školami a dalšími partnery. Každopádně sestavit statut, připravit seznam hodnotitelů a vytvořit metodické pokynypro akreditace, to je otázka tak na půl roku, během kterého nebudeme moci plně fungovat.

Novela sice automaticky prodloužila platnost programů na další tři roky, oborů je ale obrovská spousta a stejně vás brzy zahltí. Jak se s tím poperete?

Pevně věřím, že školy jsou rozumné a že většina věcí, které chtěly vyřešit, byla projednána na posledním zasedání Akreditační komise, kde se projednávalo obrovské množství žádostí. Převážná většina škol si tak snad tyto záležitosti vyřešila minimálně na půl roku dopředu. Akreditace celé řady oborů ale končí v roce 2019, takže si dovedu představit, že v druhé polovině roku 2017 budeme zahrnuti žádostmi.

A co mají dělat ti, kteří chtějí vytvořit nové studijní programy a budou žádat už teď?

Ti musí počítat se standardními lhůtami. Na posouzení žádosti máme 120 dní. Žádosti budou navíc o něco složitější, než tomu bylo doposud. Součástí žádostí bude také sebehodnotící zpráva, která popisuje a hodnotí naplnění jednotlivých požadavků vyplývajících z příslušných standardů pro akreditace.

Úřad by měl být nezávislý na politicích. Jak toho dosáhnete?

Rozhodování úřadu bude přímější, nebude možné, aby se k němu vyjadřovala politická reprezentace, jako tomu bylo doposud. Nový úřad má tak oproti komisi výrazně větší pravomoci, a tedy i zodpovědnost. Obojí do značné míry získají i vysoké školy.

Hlavní náplní práce úřadu jsou akreditace. Co bude největší novinkou?

Velkou novinkou je, že v žádostech o akreditaci musí být popsán fungující systém zajištění a hodnocení kvality. Osobně si myslím, že téměř na žádné vysoké škole tyto systémy zatím příliš neběží. Novinek v oblasti akreditačního řízení je ale celá řada.

Vysoké školy tedy mohou tápat. Dáte jim nějakou „kuchařku“, která jim pomůže systém hodnocení vytvořit?

Samozřejmě, zákon předpokládá, že kromě statutu vzniknou ještě dvě nařízení vlády. To jedno je o standardech, kde bude detailněji než v zákoně stanoveno, co vlastně musí příslušná univerzita splňovat, aby mohla získat akreditaci. A to nejen u programů, ale i oblastí. Čili je to taková detailnější metodika. My na ni navážeme ještě další, řekněme, kuchařkou, což budou pokyny, které by například měly doporučit, jaká by měla být forma žádosti. Budeme hodně spolupracovat s vysokými školami. Je důležité, aby všechno mělo stejně strukturovanou, nejlépe elektronickou formu, protože to je pro školy jednodušší a úřad to snáz a rychleji vyhodnotí.

Hlavní změnou je, že vysoké školy, a Masarykova univerzita mezi ně také chce patřit, mohou nově usilovat o institucionální akreditaci, která jim umožní, aby si jednotlivé obory už akreditovaly samy. Jak její zavedení vnímáte vy?

Je to úplně nový pohled. Ve chvíli, kdy bude mít vysoká škola institucionální akreditaci – to znamená, že bude mít zřízenou jakousi vlastní akreditační agenturu – se velká část zodpovědnosti přenese na ni. Ale získá tím i rozsáhlé pravomoci, proto si v tomto ohledu myslím, že se daným vysokým školám výrazně rozšíří jejich akademická svoboda.

Myslíte, že školy té větší svobody nezneužijí?

Jsem životním optimistou, takže pevně věřím, že vysoké školy, které získají institucionální akreditaci, se budou chovat zodpovědně. Institucionální akreditace předpokládá, že škola na to bude mít jak lidsky, tak materiálně a eticky.

Takže žádné další kauzy podobné plzeňským právům?

Samozřejmě se může stát, že dojde ke konfliktu, protože institucionální akreditace se uděluje na deset let, což je dlouhá doba. Pokud bychom ale zjistili, že některá vysoká škola se takříkajíc utrhla ze řetězu, máme nástroje, abychom jí mohli minimálně v některých oblastech akreditaci odebrat.

Je tato novinka pro vysoké školy jednoznačně dobrá? Určitě. Institucionální akreditace budou samozřejmě zpočátku pro školy obrovská zátěž, materiální i administrativní. Ve svých důsledcích to ale bude znamenat zjednodušení, třeba i v počtu oborů, jejichž počet je dnes neuvěřitelně vysoký. Myslím si, že mít tisíce oborů je nesmysl, a doufám, že se nám podaří tento systém trochu zjednodušit. Když člověk jedná se zahraničními univerzitami a baví se o těch tisících oborů u nás, tak nikdo neví, o čem mluvíme.

Jak jsou na tom české vysoké školy s kvalitou teď?

Při porovnání českých vysokých škol se světem a i s některými východoevropskými zeměmi si nestojíme příliš dobře. Příčin tohoto stavu je podle mě celá řada. Národní akreditační úřad může jistou měrou přispět k tomu, aby se tento stav zlepšil, hlavní však bude snaha vysokých škol a do značné míry také racionální postup politiků v oblasti vzdělávání. Abych ale nebyl tak pesimistický, rozhodně můžeme nalézt řadu ostrůvků pozitivní deviace, kdy některá pracoviště jsou výborná i v mezinárodním kontextu, bohužel jich ale není mnoho.

Nový Národní akreditační úřad

• Vznikl 1. 9. 2016.
• Rada úřadu má 15 členů, z toho 14 uznávaných odborníků z praxe a jednoho studenta.
• V čele stojí předseda jmenovaný na 6 let.
• Nezávisle rozhoduje o udělení či odebrání akreditací institucionálních i studijních programů vysokých škol a o akreditacích habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem.
• Proti rozhodnutí úřadu je možné se odvolat k nezávislé pětičlenné přezkumné komisi.