Muni/2016/prosinec/V otroctví stále žijí miliony

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: V otroctví stále žijí miliony
Autor: Masarykova univerzita, Ema Wiesnerová
Zdroj: Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S. 8. Dostupné online. ISSN 1801-0806
Vydáno: 13. prosince 2016
Licence: CC BY 3.0

Když lidé mluví o otrocích, většině z nich automaticky nabíhají obrázky černochů na bavlníkových plantážích a s moderní dobou si tento termín vůbec nespojují. Přitom existují odhady, že v současnosti je ve světě na 46 milionů zotročených lidí.

Údaje o moderních formách otroctví sbírá už několik let profesor Kevin Bales, který začátkem listopadu na pozvání Kateřiny Uhlířové přednášel na právnické fakultě v rámci PhD School on Antislavery and Trafficking. Sám se k tématu dostal v podstatě náhodou, a jak říká, i díky vlastní pýše a zvědavosti.

„Bylo to někdy v roce 1992, když jsem začal přednášet na univerzitě o lidských právech. Žil jsem tehdy v Londýně a šel na nějakou akci, kde jsem u malého stolu viděl několik letáků. Na jednom stálo, že ve světě jsou miliony otroků. Řekl jsem si, že to není možné, protože se přece pohybuji v oblasti lidských práv dlouho a musel bych o tom tedy vědět,“ popsal prvotní impuls, který ho k zájmu o tuto problematiku vedl.

V letáku byly tři příběhy lidí ze tří zemí a Bales si chtěl ověřit svou domněnku, že jde jen o ojedinělé případy. „V naší knihovně jsem nenašel žádné informace o moderních formách otroctví, a tak jsem se podíval do oficiálních dokumentů OSN, kde toho také moc nebylo. Odtud jsem se ale dostal k dalším zdrojům, začal mluvit s neziskovkami a najednou se ke mně dostávalo takových příběhu podstatně víc a musel jsem uznat, že otroctví existuje,“ uvedl Bales.

V utajení mezi otrokáři

Po několika letech se rozhodl, že napíše knihu, a vydal se sledovat tento fenomén z bezprostřední blízkosti. Cestoval více než sedm let a projezdil většinu světa od Ugandy, Bangladéše až po Nepál či Haiti.

„V utajení jsem se dostal do míst, kde jsou drženi lidé na otrockou práci. Myslel jsem si, že jsem odolný a připravený na cokoliv, protože ve Spojených státech jsem pracoval ve věznicích a mimo jiné s lidmi odsouzenými na smrt. Když jsem ale byl svědkem násilí a hrůz, kterým jsou vystaveni lidé v otroctví, šokovalo mě to,“ řekl Bales.

Popisoval například veřejné domy v Thajsku, kam se vypravil na svou první cestu. „Nejde o oblast sexuální turistiky, ale něco jiného. Snažili jsme se dostat do nevěstinců v zemědělských oblastech, kam chodili především stavební dělníci a farmáři a kde byly ženy zotročené pro prostituci. Dostali jsme se tam přes člověka, který tam chodil rozdávat kondomy a provádět testy na HIV a AIDS, když jsme jako pár evropských turistů předstírali zájem o tamní dívky.“

S kolegyní se jim podařilo odvést si dívku mimo prostory nevěstince a přesvědčit ji, aby jim povídala o dění tam, které mimo jiné zahrnuje i mučení a vraždy.

„Moje spolupracovnice uměla perfektně thajsky, ale v nevěstinci to nedávala najevo. Jsou to zařízení kontrolovaná kriminálními gangy. Například když jsme si odváděli dívku, řekl nám tamní pasák, že když se nevrátí, zabije toho člověka, co provádí testy na HIV,“ přiblížil Bales výzkum pro svou knihu Disposable People: New Slavery in the Global Economy, která byla nominována na Pulitzerovu cenu. Film natočený podle ní pak dostal dvě ceny Emmy a Peabody Award.

Bales se snaží odhalovat nejen příběhy zotročených, ale také pozadí tohoto jevu. Jde především o výnosnou kriminální činnost. „V těch thajských nevěstincích jsem se snažil i trochu pátrat okolo a třeba rychle najít účetní knihy a ofotit si je,“ podotkl. Zdůraznil, že otroctví je situace, kdy jeden člověk naprosto ovládá jiného, může si s ním dělat, co chce, a kontroluje ho za pomoci násilí.

Nejnáchylnější k tomu být zotročeni jsou lidé, kteří žijí v oblasti válečného konfliktu. „Nejlepší obranou proti tomu je totiž fungování a vymahatelnost práva. Pokud je ale někde občanská válka, tak právní stát je první, co zmizí. V nastalém chaosu pak lidé nenajdou žádné zastání,“ řekl Bales s tím, že na špici ohrožených jsou uprchlíci. Mezi další příčiny otroctví se řadí extrémní chudoba a všechny formy diskriminace.

Přijmout fakt, že v 21. století stále existuje otrokářství, není pro mnoho lidí jednoduché. Přestože nikdy nezaniklo, stalo se ilegální a skrylo se před zraky veřejnosti. Navíc podle Balese bylo v době studené války toto téma tabu, a když se OSN chtěla touto otázkou zabývat, vždy to některá země zastavila.

„Když studená válka skončila, začaly se najednou objevovat různé příklady. Typicky zotročování žen z východní Evropy, které byly nucené k prostituci. Jak tyto zprávy pronikaly na veřejnost, tak se nemluvilo o tom, že je to otrokářství, ale přišel termín obchodování s lidmi,“ uvedl Bales, podle kterého v podstatě neexistuje země, kde by se otrocká práce nevyskytovala. Většinou to ale není v masovém měřítku.

Otroci jsou nejlevnější v historii

Největším rozdílem mezi moderním otroctvím a tím v historii je především cena, nebo spíše kolaps cen. „Dříve to byla velmi nákladná záležitost, dnes jsou však náklady na zotročení člověka nejnižší v celé historii lidstva. Například v západní Evropě, kde je to nejdražší, si můžete koupit otroka, pokud máte správné kontakty, jenom za nějakých tři až pět tisíc eur,“ podotkl Bales.

Jak říká, po tom, co ve světě viděl, by se nemohl jen tak vrátit na univerzitu a pouze k učení. Proti otroctví se tedy snaží bojovat dál i prakticky, věnuje se nejen jeho mapování, ale hledá také možnosti, jak tento fenomén zastavit. „Víme, jak to udělat, a víme také, kolik by to stálo. Na osvobození 46 milionů otroků ve světě bychom potřebovali zhruba 25 miliard dolarů a asi dvacet let času.“

Hlavní je především lidi osvobozené z otroctví dostat co nejdál od konfliktní oblasti a určitou dobu je podporovat, dokud si nevybudují stabilní zázemí a nenaučí se rozumět svým právům a hledat ochranu na správných místech.

Úskalím v boji proti otrocké práci je však nejen nedostatek peněz, ale i fakt, že většinou se o to snaží neziskové organizace, a ne vlády či policie v daných zemích. Problém je také to, že často lidé, kteří někoho zotročují, nejsou nijak potrestáni.