Muni/2016/říjen/Týden studenta: Někdy nemám čas ani na oběd

Údaje o textu
Titulek:	Týden studenta: Někdy nemám čas ani na oběd
Autor:	Masarykova univerzita, Martin Vérteši
Zdroj:	Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S. 19. Dostupné online. ISSN 1801-0806
Vydáno:	17. října 2016
Licence:	CC BY 3.0

Dominika Krejčí dělá jen to, co ji baví. Pod tím se však neskrývají pouze aktivity ve studentském spolku nebo záliba v divadle, ale také hodiny strávené ve škole a v práci. Studentka druhého ročníku aplikované informatiky se totiž naučila naplno využít každou minutu svého času.

Běžný Dominičin týden je rozdělený hlavně mezi školu, práci a aktivity v informatickém Spolku přátel severské zvěře.

Hned v pondělí ráno tak po příjezdu do budovy fakulty začíná její maraton matematických a programovacích předmětů. „V předmětu automaty, gramatiky a složitost se učím o tom, co znamená jazyk nebo třeba abeceda v informatice. O poznání nudnější je následující přednáška z databázových systémů,“ popisuje studentka a přiznává, že místo ní možná začne chodit na oběd. Každé druhé pondělí na něj totiž ani nemá čas, po přednášce už musí spěchat na další cvičení.

Protože si při studiu aplikované informatiky zvolila nepovinnou specializaci grafický design, čeká ji po další přednášce ještě předmět fotografie. „Úspěšně jsem absolvovala test, a dostala tak možnost docházet do fakultního ateliéru a také si přednostně zapisovat předměty z této specializace. Ve většině z nich se zaměřujeme na design a jeho aplikaci. Pokud napíšu bakalářku na podobné téma, můžu studium ukončit právě s touto specializací,“ vysvětluje Dominika.

Přestože jí výuka skončí až v osm hodin večer, bývá pondělí poměrně často dnem pro porady studentského spolku. Nejen že je Dominika členkou Spolku přátel severské zvěře, ale organizačně se výrazně podílí na všech jeho akcích.

„Většinou zůstáváme na fakultě až do desíti hodin, někdy i déle a vymýšlíme úkoly nebo se jinak radíme. Připravit vše potřebné na jednu akci většinou zabere půl roku práce,“ říká studentka, která má na starosti především akci InterSoB, tedy jednodenní týmovou hru pro středoškoláky, která se koná pravidelně v dubnu.

Poslední velkou akcí spolku bylo letní soustředění pro účastníky korespondenčních seminářů a teď se připravuje podzimní Internetová logická soutěž neboli InterLoS. Od jeho organizování si však Dominika drží odstup, chce se ho totiž zúčastnit jako hráč.

„Většinou ale nemáme možnost vychutnat si akce samotné jako hráči, takže si užíváme aspoň přípravu. Naše porady jsou dost hravé, lidé přichází s různými někdy i dost ztřeštěnými nápady a my je zkoušíme a pilujeme a některé z nich se nakonec skutečně objeví v soutěži,“ popisuje proces příprav informatička.

Ve volných chvílích do práce[editovat]

Úterní dopoledne se nese ve zcela jiném duchu, Dominika ho totiž tráví v práci. Ta je, jak jinak, úzce spjatá s informatikou. „Pracuji ve společnosti Red Hat, která se zabývá vývojem linuxových systémů a která je také průmyslovým partnerem naší fakulty. Mám tam na starosti správu balíčků v jazyce Python pro operační systém Fedora. Naštěstí jsou ke mně vstřícní a můžu pracovat jen tehdy, když mi to školní povinnosti dovolí,“ pochvaluje si Dominika.

Tentokrát už si po práci na oběd čas najde a zamíří do své oblíbené menzy na právnické fakultě. Energii bude potřebovat, protože ji čekají tři náročné přednášky. „Všechny přednášky z matematiky jsou pro mě většinou utrpením, protože se v nich ztrácím a moc nevím, o čem je řeč. Když pak ale jdu na cvičení, kde je nás na cvičícího jen hrstka studentů a všechno si můžeme vyzkoušet nebo se na cokoliv doptat, najednou všechno pochopím skvěle,“ směje se studentka.

Večer stráví dvě hodiny na kurzu o písmu, který je součástí její profilace a kde se učí, jak písmo vytvářet či jak s ním pracovat. Když se v osm hodin vrací domů do Bystrce, nemá už pomyšlení na nic jiného než na spánek.

Středa je pro Dominiku dalším schůzkovým dnem. Dopoledne nejdřív stráví ve škole na seminářích z programování. Ty většinou vedou nejschopnější ze studentů, a není tak výjimkou, že si v hodině všichni tykají. Odpoledne je Dominika v práci, večer má ale vzácně volný. „Většinou se konají porady k nejrůznějším projektům a aktivitám, do kterých jsem zapojená. A pokud ne, mám aspoň trochu času na přítele, kamarády nebo na jiné své zájmy,“ říká Dominika.

S kamarády ráda chodí hrát deskové hry do čajovny, a když je vhodná příležitost, hraje na kytaru. Protože už ji nebaví neustále hledat své oblíbené písničky, rozhodla se vytvořit si vlastní zpěvník. „Aby to vypadalo trochu k světu, sázím ho s pomocí LaTeXu, který se používá hlavně pro sazbu matematických textů. Používáme ho i ve škole a umět s ním pracovat je výhoda. Člověk v něm pak může vytvořit celou svou závěrečnou práci,“ objasňuje studentka.

Za splněný úkol bonbón[editovat]

Ve čtvrtek se Dominika od rána do večera nehne ze školy. Na cvičení z matematiky musí sbírat body, které jí ulehčí pozici při závěrečné zkoušce, v ateliéru se pak zabývá odlišováním dobrých a špatných log. Po obědě ji čeká cvičení, které vede jeden z jejích kamarádů. Někoho by to mohlo vybízet k lenosti, Dominika to ale vidí jinak.

„Vím, že mě zná a nechci ho zklamat. Všechno se snažím podrobně naučit, abych při cvičení neměla mezery. Příjemné je také to, že když plníme nějaký úkol, dostane obvykle několik prvních řešitelů bonbón. Dělá to více vyučujících a i taková maličkost dokáže zpříjemnit den,“ usmívá se Dominika.

Oproti školou nabitému čtvrtku nemusí v pátek Dominika do školy vůbec. Buď jde do práce, nebo se věnuje dalším svým koníčkům. „S kamarády se účastníme šifrovacích her, které často začínají už v pátek večer. Nedávno jsme se kvalifikovali na Tmou, účastnili jsme se třeba Krtčí nory nebo hry Palapeli, kterou pořádá jeden z kamarádů,“ vypočítává.

Víkendy jsou pro ni časem k odpočinku, návštěvě divadla nebo příležitostí k focení. Když je ale potřeba, musí se věnovat domácím úkolům, na které přes týden není čas.