Muni/2016/říjen/Medailová smršť karatistek

Údaje o textu
Titulek:	Medailová smršť karatistek
Autor:	Masarykova univerzita, Martina Fojtů
Zdroj:	Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S. 15. Dostupné online. ISSN 1801-0806
Vydáno:	17. října 2016
Licence:	CC BY 3.0

Jedna je Češka, druhá Slovenka a obě patří odmala k tomu nejlepšímu, co jejich země v karate mají. Veronika Mišková a Dorota Balciarová už se léta potkávají na soutěžích v karatistické kategorii kata a čtyři roky už také společně reprezentují Masarykovu univerzitu. V létě svým uměním dosáhly hned na několik medailí v nejprestižnějších akademických soutěžích.

Organizátoři akademických mistrovství to letos karatistům udělali složité. V polovině července naplánovali Evropské univerzitní hry v chorvatském Záhřebu a měsíc na to Akademické mistrovství světa v portugalské Braze. Jak udržet formu v tak nabitém kalendáři? To byla otázka, která se honila hlavou snad každému účastníkovi nebo účastnici. Mišková a Balciarová si nakonec úspěchy střídaly – kde neuspěla jedna, dařilo se druhé.

V Chorvatsku univerzitu reprezentovaly hned čtyři závodnice. Mišková by na soutěž jednotlivců raději zapomněla, hned na začátku ji skolila angína. Za to Balciarová dokázala, že tvrdý režim, který si nastolila před soutěžemi, se vyplatil. Ve finále porazila běloruskou reprezentantku a získala zlatou medaili. „Je to už moje desátá z velkých akcí,“ měla být na co hrdá Slovenka.

Mišková si pak hodně vylepšila dojem v týmové soutěži. Spolu s dalšími dvěma spolužačkami z univerzity podlehly až ve finále tureckému družstvu a domů odjely se stříbrem. Že by se z nemoci zázračně vyhrabala, to přitom závodnice vyvrací. „Rozhodně jsem se necítila nějak extra dobře. V týmech ale záleží na synchronu a to mi šlo. V individuálním závodě jsem na to neměla, celou dobu mi třeštila hlava,“ lituje ještě teď studentka učitelství tělesné výchovy, která se zaměřuje na kondiční trénink.

Co z přípravy neprodala na evropském šampionátu, to ukázala Mišková později na Akademickém mistrovství světa. V kategorii jednotlivců skončila pátá a se stejným týmem jako na předchozí akci si odvezli domů další medaili, tentokrát bronz. Se spolužačkou Balciarovou se dostaly do zajímavé situace. V Chorvatsku byly součástí jednoho týmu reprezentujícího Masarykovu univerzitu. V Portugalsku už ale stály proti sobě, protože na mistrovství světa se závodilo za jednotlivé státy.

Kariéry obou vysokoškolaček se vůbec prolínají. Na závodech se potkávají už léta. „Poprvé to bylo na mistrovství Evropy v roce 2009, kde já jsem byla třetí a ona o kategorii níž první. Poslední dobou je to tak, že jednou se daří jedné a podruhé naopak, takže jsme v pohodě,“ glosovala vzájemný vztah Mišková. Balciarová ji ještě doplnila: „Tím, že jsme každá z jiné fakulty, tak nejsme úplně kamarádky, co se potkávají každý den. Ale jako soupeřky se hodně respektujeme.“

Obě karatistky by si s trochou nadsázky mohly mávat na hranicích. Balciarová má jednoho trenéra v Nových Zámcích a druhého v Brně. Mišková naopak občas dojíždí za trenérem do Senice. Druhá jmenovaná ale přiznává, že to nezvládá tak často, jak by se jí líbilo, což je teď trochu zdrojem pochyb o tom, jak s kariérou naložit dál, ačkoliv je úspěšná a sama už funguje jako trenérka.

„Teď se v tom trochu potácím, všeho je nějak moc. Školy, dojíždění, všeho. Pořád mě to baví, jen se musím trochu srovnat,“ zakončuje svoje přemýšlení česká část karatistické dvojice.

Podobné pocity zná i její slovenská kolegyně, sama se s nimi prala někdy před dvěma lety. Vozila sice medaile, ale i na ni dolehly školní povinnosti, když se jako studentka nutriční terapie dostala do meziročníku a musela se hodně učit.

„Pořádně jsem se vrátila až letos, ale jsem přesvědčená, že chci dál soutěžit. Naplňuje mě to a je to součástí mého života, bez které nemůžu být. Karate se navíc stalo olympijským sportem, takže minimálně ještě čtyři roky na scéně zůstanu.“