Moderní básníci francouzští/Zlatý věk

Moderní básníci francouzští
Poledne	Zlatý věk	Dvojí dým

Údaje o textu
Titulek:	Zlatý věk
Autor:	André Lefèvre
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 281–282. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Ó věky minulé! Ó strašné močály,
pod lesy černými kdy vichry dřímaly
        v trav obrovitých směsi,
kde hnusné potvory vzduch dusný ssajíce,
tož pštrosů, mamutů a draků směsice,
        rypáky třásly mezi lesy!

Ký děs tu člověka přivítal, který nah
se octnul v neznámý jsa prostor vržen v tmách
        a povstal mdlý a beze zbraní;
při kroku každičkém úrazů sterých plen,
svých hříčka sousedů, k nimž pozdvihoval jen
        své zakalené oči v lkání.

Jej vidím. Do čela mu visí sdraný vlas,
on bledý ubíhá a padá, vstává zas,
        ku zemi ucho klade,
pak náhle uchvácen jsa pudem touhy své,
k dnu skrýše v pralese on družku svoji zve,
        tam ukrýti své štěstí mladé.

Na lásky slovo tak vjezd slavil k němu ples;
tu poprv na zemi se ztratil strach a děs,
        na ňadrech muže žena spala;
snů sladkých návštěva se v muži vlnila
a jasem zornice mu zora plnila,
        zem krásnou se mu zdála.

Na dobrodiní tvé jak, ženo, zapomnít?
Z tvých retů člověk vždy své blaho bude pít,
        ó první muže milovnice!
Ty’s jeho síly zdroj i něhy pochodeň,
ty’s jeho milenka i sestra zároveň
        a chůva jsi i kouzelnice.

Zdar, svatý počátku, ó první Hymene!
Ó tebou bytostí hned srdce zdvojené
        a tebou myšlénce a řeči
se věčných, krásných slov dostaly poklady.
Ó lože svatební, ó matko! — Základy,
        v nichž rodiny vzrůst větší!

Z žen loktů probuzen muž hrdý ráno vstal,
své vlasy odhrnul a do slunce se smál,
        zřel životu v tvář z blízka.
Ach, lásky první věk, ach, to byl zlatý věk,
zkad v stíny našich dnů mdlý padá paprslek
        a chvíli aspoň ještě blýská.